Pád komunismu kromě obyčejných lidí přivítali v roce 1989 hlavně umělci. Přestaly totiž existovat nesmyslné komise, které rozhodovaly o tom, jestli se jejich tvorba povolí, nebo zakáže. Demokracie přinesla svobodu slova i svobodu uměleckého vyjádření. Akorát v Havířově se nejspíše někomu zastesklo po starých pořádcích.
Se zlou se ve slezském městě, které se původně mělo jmenovat Čestprácov nebo Zápotockýgrad, potázala fotografka Lucie Anna Přerovská. Ta několik měsíců připravovala v místním Kulturním domě Petra Bezruče výstavu svých velkoformátových fotografií. Pár dní před zahájením jí ale přišla zpráva, že výstava se zakazuje.
Důvodem zákazu je to, že se fotografka Přerovská specializuje na akty. Nikterak vulgární a explicitní pornografii, nýbrž citlivé zobrazení obyčejných nahých lidí v obyčejných situacích. A právě to bylo zatěžko ředitelce kulturního domu Yvoně Dlábkové, která výstavě vystavila stopku. Sice celou dobu věděla, že se jedná o akty, nicméně nedávno prý fotky autorky viděla a přišlo jí, že by mohly být pobuřující.
Sama autorka chápe, co se na jejích snímcích nelíbí. Nejsou na nich žádné modelky a modelové s perfektní postavou, ale ženy korpulentnějších tvarů, které se nestydí za své drobné vady na kráse. Spíš než konfrontace s nahotou by mohl být pobuřující onen střet s realitou, jelikož Přerovská ukazuje lidi takové, jací jsou, a ne jako umělé ideály krásy.
Argument, že by nevhodné snímky mohly vidět děti a narušily by jejich mravní výchovu, je snad ještě stupidnější než samotný zákaz výstavy. Paní ředitelka si zřejmě neuvědomuje, že děti žijící v roce 2017 černobílé nahé fotky opravdu nepobouří, protože jsou denně na internetu, v televizi, ale i ve veřejném prostoru konfrontovány s mnohem horšími věcmi. V Havířově ale nejspíše někteří lidé myšlenkově setrvávají v padesátých letech, kdy bylo město založeno, nahota byla trestná a zakazování umělecké tvorby normální.
O tom, že cenzura někdy může být zábavná se přesvědčíte TADY.