Městečko duchů, které se opravdu jmenuje Praha a nikoliv Prague, bylo zkraje století domovem jedné z největších českých komunit v USA.
1. Vítejte doma
Když se vydáte z Houstonu směrem na Austin a San Antonio, narazíte zhruba na půli cesty na nenápadnou odbočku. A pak na další. Texaskou Prahu si musíte vygooglovat, protože papírové mapy ji zmiňují jen málokdy. Najít ji ale není příliš těžké, stačí když odbočíte na malou silničku FM1295 (FM znamená Farm Road - doslova zemědělská komunikace) a na horizontu budete hledat špičku kostela. Ta vás bezpečně dovede do Prahy. První cedule je tradiční, ta druhá, kousek od kostela, už ale prozrazuje český původ v celé svojí kráse a upřímnosti.
Praha se původně jmenovala Mulberry a později dokonce Hottentot, což odkazovalo na bandu lumpů, která v ní kdysi žila (slovo hotentot najdete i v českých slovnících). V polovině devatenáctého století tu ale koupila značný kus půdy skupina českých přistěhovalců – Matyáš Novák, Jan Bača, Josef Vyvjala, Ondřej Gallia, Josef Hájek, František Václ a Jiří „George“ Morýsek. O čtyři roky později, v roce 1858 bylo městečko pojmenováno Praha, protože čeští vlastenci už disponovali takovým množstvím půdy, že si jméno prosadili.
Následujících dvacet let Praha vzkvétala, ale pak přišel rychlý útlum, když se železnice postavila o pěkných pár mil dál a kolem ní vyrostlo další městečko, Flatonia, které Praze sebralo většinu turistů. Je to podobný osud, který potkal městečka kolem slavné Route 66, když se začaly projektovat první dálnice. Do městeček, které dříve byly přímo v cestě, už nikdo nezajížděl a z řady z nich se staly opuštěné pomníky kdysi slavné historie.
2. Czech-tex
Dnes je Praha polovičním městečkem duchů. Pár lidí tu pořád bydlí, ale z kdysi téměř tisícihlavé vesničky je dnes maličký pás domků. Českou stopu tu ovšem najdete na každém kroku a nejen kolem kostela a přilehlého hřbitova. Ulice jsou pojmenované česky a zemědělské usedlosti nebo dávno zaniklé firmy nesou jména přistěhovalců. Navíc se tu každoročně v srpnu koná Praha picnic, pojmenovaná také lokálně jako Pražská pouť nebo po americku jako Homecoming – velká slavnost, během které se do ‚hlavního města‘ sjede na pět tisíc českých přistěhovalců a jejich potomků.
3. Kostel je tam, kde má být
Centrem zmíněné slavnosti je nádherný kostel Panenky Marie, který tu stojí už víc než století. V době naší návštěvy ho zrovna opravovali, takže jsme se nemohli podívat dovnitř, ale každý víkend se tu koná mše (momentálně se během oprav využívá nedaleká katolická škola, která byla zavřena v sedmdesátých letech, ale místní ji pořád opravují a udržují).
Po nějakém čase stráveném v Texasu vás uhodí do nosu, že kostel je přesně tam, kde má být. Americká městečka totiž nemají stejný design jako české vesničky, kde je kostel, hospoda a škola vždycky uprostřed a vždy je tu něco jako náměstí či náves. V městech a vesničkách s českou či německou komunitou je ovšem patrný příklon ke starým evropským pořádkům. A v Praze tomu není jinak, i když z rozlohy původní vesnice už dnes zbylo pramálo.
4. Potomci tu pořád žijí
Z těch pětadvaceti stálých obyvatel Prahy je víc než půlka českého původu. A na místní hřbitov z okolí i vzdálenějšího Austinu, hlavního města Texasu, stále dojíždí potomci původních obyvatel – českých přistěhovalců.
5. Součást Českého pásu
Praha je součástí tzv. Czech Belt, českého pásu táhnoucího se napříč středním Texasem. Dalším městečkem, kde najdete výraznou stopu českého osídlení je West, o kterém už jsme psali v souvislosti s texaskými koláči. Ve Westu je ovšem i české muzeum, pořádají se tu nejrůznější slavnosti, můžete se tu začít učit česky nebo chodit na koncerty českých kapel.
6. Kde domov můj
Návštěva nádherného hřbitova v Praze je opravdovou procházkou historií. Drtivá většina náhrobků je v češtině včetně diakritiky a spousta jmen je plně česká, případně jen trochu upravena (George místo Jiřího apod.). U novějších hrobů pak už najdeme promíchání s domorodci. Příjmení se mění na americká, ale jména jasně odkazují k českým kořenům.
U brány hřbitova pak stojí pomník reverenda Marka „Marcuse“ Valenty, nejdéle sloužícího kněze ve službách americké armády (32 let). Zažil Pearl Harbor, sloužil na Okinavě, kde jeho stanem prošly tisíce válečných zajatců, kteří přežili japonské koncentrační tábory a po skončení války se vraceli domů. Valenta se měl nechat vystřídat, ale dobrovolně si prodloužil japonskou službu, protože cítil, že je ho zrovna tam potřeba.
Praha mimochodem měla za druhé světové války největší počet válečných obětí v poměru k celkovému počtu obyvatel. Čeští přistěhovalci totiž neváhali a vydali se do Evropy bojovat po boku svých bývalých krajanů. V roce 1944 zahynulo hned devět pražských synů. Nedaleko kostela stojí jako připomínka jejich hrdinství tři malé kapličky.
7. Vlastenci žijí dál
Češi a jejich potomci nicméně v Texasu žijí dál. A jsou na svou vlast hrdí, jako dokazuje autosalon pana Sýkory ve Westu, který má na zbrusu nových Fordech Mustang hrdě vystavené české vlaječky.
A co teprve Rodina Automotive, spřátelená prodejna náhradních dílů? Čechy tu opravdu nepřehlédnete a na Czech Stopu si lze pořídit nejen kšiltovky, ale třeba i nálepky „Jak se máš“ nebo CDčko s Holub Polka Band.
Kdo by odolal. A když už tu budete, rozhodně si nezapomeňte dát pravé texačeské kolache.
Podobné články
Jana Mrákotová
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
