Tohle jsem dostal minulou sobotu v McDonaldu u pražské Divoké Šárky. Ano, přesně tam, chodím tam na kafe, když se pak jdu podívat do soutěsky. Dostal jsem to zadarmo, v rámci nějaké reklamní akce nebo ke kávě, už ani nevím.

img_2133.jpg

Jako dárek od Mekáče to potěší.

Z mládí si pamatuji, že se tomu říkalo „noviny“, ale už celá léta jsem to neměl v ruce. Opravdu, jsem sice novinář, ale čerstvé informace sbírám jinde. Proč taky? Stojí to 18 Kč (v trafice to zdarma nedávají) a když si to přečtete, musíte se o to nějak postarat. Vyhodit do koše, odnést do sběru, spálit v kamnech… A přitom všechno, co je uvnitř, najdete na internetu, a mnohem aktuálnější. Tohle se sice jmenuje MF DNES, ale píše se v tom o věcech, které se staly včera.

Vycpávka do bot

My staří (30+) si ještě pamatujeme, jak tohle kdysi každý kupoval. Ovlivňovalo to, co si lidé myslí a o čem se spolu baví, odhalovalo to skandály a korupci, způsobovalo to politické skandály a pády ministrů… Pak se od toho ale čtenáři začali postupně odvracet k webovým stránkám a Facebooku a tohle postupně ztrácelo svůj význam. Dnešní mladí lidé už skoro nevědí, že to ještě vůbec vychází. Zajít si pro to ráno do trafiky? Co je to „trafika“?

img_2135.jpg

Igelitová plachta se dá rozložit po celé místnosti při malování. Noviny zase sajou barvu, to je fakt.

V tištěném sobotním deníku MF DNES jsme narazili i na zajímavé věci, ne že ne. Zprávy, které už dávno známe z iDnes, tam jsou trochu víc rozvinuté. V deníku jsme navíc objevili i reportáže a články, které bychom čekali spíš v Reflexu, Blesk magazínu, Rytmu života nebo jiných bulvárních časopisech. Ale jsou tam i skvělé texty, např. Škola "nového cikána" o tom, jak se kdysi v Česku převychovávali Romové, nebo Příběh Hitlerova varlete (ano, ten článek se opravdu tak jmenuje). Jenže je toho příliš málo, abych téměř 30krát za měsíc platil v průměru 18 korun denně. To si raději zajedu k Mekáči do Šárky, kde to rozdávají zdarma.

Dnešní podoba MF DNES je pozůstatkem 90. let minulého století, kdy se lidé ještě chtěli něco do hloubky dozvídat a číst si – ne se jen bavit lajkováním klipovitých útržků informací na Facebooku. V těch dávných dobách existovalo deníků mnohem víc, třeba Práce, Svobodné slovo nebo Lidová demokracie. Postupně skoro všechny zanikly a upřímně řečeno se tomu ani nedivíme.

Proč za informace platit, když jsou na webu zadarmo? A proč si každý den pořizovat něco, co je z papíru? Možná už jen kvůli tomu papíru. Starými novinami se dají vycpat mokré boty, usušit na nich houby, zabalit do nich křehké věci, odnést je do sběru, zapálit v kamnech, rozložit na podlahu, když malujete… I to ale dnes nahradila zakrývací folie, tuhý podpalovač nebo třeba dřevěná vata.

Nekomerční projekt

img_2134.jpg

Noviny jsou skvělé, když jdete na výlet. Nic neváží, rychle je přečtete a pak zahodíte. S knihou nebo časopisem byste to neudělali.

I když ale užitečnost papíru pomineme, noviny se zas tak úplně nepřežily. Pro určitou skupinu lidí je jejich čtení rituálem už proto, že blikající obrazovka nenahradí papír šustící pod rukama a vůni tiskařských barev. Zásadní problém ale je, že těch lidí stále ubývá. Prostě vymírají – stejně jako třeba fanoušci dechovky nebo pamětníci února 1948.

V novinách se dá pořád najít dobré čtení (hlavně v sobotu, když mají tematické přílohy) a listování novinami vypadá hipstersky a cool. Jen by se prostě neměly jmenovat „noviny“, protože nové věci už dávno nepřinášejí. A měly by vycházet jen v sobotu, to je tak akorát. Prostě žádný deník, ale týdeník. Mohl by se jmenovat třeba MF TENTO TÝDEN.

Deník musí být evidentně velmi prodělečná věc. Kdo MF DNES vlastní? Ten člověk musí být buď vizionář nebo blázen nebo velmi bohatý člověk – případně všechno dohromady. Majitelem je ministr financí a miliardář Andrej Babiš. Klobouk dolů, že má ze zisku z těch všech svých uzenin, hnojiv a biopaliv odvahu podporovat nekomerční projekt! Je hezké, že do novin lije peníze, i když mu to přináší ztrátu. Zřejmě je to pro něj klasická koníčkařina a fandovství. Něco jako když v době MP3 kupujete vinylové gramodesky.

Pro čtenáře je výhodou novin jen minimum inzerce. Při čtení vás nic neobtěžuje a nikdo vám nevnucuje žádné zboží ani služby. Překvapilo nás, že jsme u článků našli hodně jmen novinářů, kteří do novin psali už před dvaceti a více lety. Jaroslav Plesl, Milan Vodička, Mirka Spáčilová, Miroslav Korecký… To už asi stejně budou děti těch dávných autorů, ne?

Křížovka před usnutím

img_2138.jpg

Shoří noviny v kamnech dějin? Pravděpodobně ano.

V novinách jsem ale nenašel nic z toho, na co jsem zvyklý z webu. Fotky tam nejdou zvětšit přetažením dvěma prsty. Chybí kontextové vyhledávání, proklikávací odkazy, animace předpovědi počasí, galerie snímků… V tištěném programu televize je jen pár kanálů – v době, kdy jich všichni chytáme desítky.

Zato si ale v novinách můžete vyplnit křížovku stejně, jako to dělával náš děda, než v sobotu usnul na gauči. Jednoho dne usnul a už se neprobudil. Noviny vlastně taky umřely na gauči…

Ano, tenhle článek je nadsázka. Já sám jsem si ale noviny opravdu už celá léta nekoupil. Nemám k tomu důvod – všechno je na webu a co tam není, to si přečtu v knihách. Je to smutné, protože to znamená konec novinařiny? Nebo je to naopak veselé, protože je to začátkem nějaké nové éry médií? Vlastně nevím…

A TADY si přečtěte o 15 nemocech, které můžete dostat snad jen v Německu.