Neil Armstrong a jeho slavná věta: Inspiroval první slova na Měsíci Tolkienův Hobit? – G.cz
Vyhledávání

Neil Armstrong a jeho slavná věta: Inspiroval první slova na Měsíci Tolkienův Hobit?

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Neil Armstrong byl skvělý pilot ověnčený medailemi a zároveň nadaný inženýr. (Nejen) To jej předurčilo k důlezižétmu poslání, a sice stát se prvním mužem na Měsíci. Stejně jako jeho mise jsou slavná i první slova, která tam, ve vesmíru, pronesl: "Je to malý krok pro člověka, ale velký pro lidstvo". Jak na silné prohlášení astronaut ale vlastně přišel? A pocházelo vůbec z jeho hlavy?

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 19.6.2020, 14:01

Armstrong a Tolkien

20. června 1969 se stalo něco neskutečného. Posádka Apolla 11, konkrétně velitel letu Neil Armstrong a Buzz Aldrin, v lunárním modulu sestoupila na povrch Měsíce. Američtí astronauti se tak stali prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu té stříbrné koule, což byl zcela zásadní úspěch nejen pro Spojené státy. Tak významný moment si žádal hodnotný komentář, který pronesl právě Armstrong. Jeho věta "Je to malý krok pro člověka, ale velký pro lidstvo", pronesená poté, co kosmonaut z modulu vystoupil, se nesmazatelně zapsala do historie. Jak ale Armstrong na tak pěknou věc vlastně přišel?

Za těch 51 let byl slavný citát a jeho původ předmětem řady diskuzí a dohadů. Poměrně dost lidí se dlouhou dobu zabývalo dokonce i tím, jestli to Armstrong skutečně řekl přesně takhle, ale o tom později. Teorie o tom, jak vojenský pilot a inženýr na památné moudro přišel, se různí. Jedna z nich je postavená na tom, že se jedná o parafrázi věty z Tolkienova Hobita. V originálním znění je to totiž: "That’s one small step for man, one giant leap for mankind." A v Hobitovi - ve scéně, kde si Bilbo poprvé navlékne Prsten a prchá v jeskyních před Glumem, načež ho, neviditelný, přeskočí. V knize se pak píše: "Not a great leap for a man, but a leap in the dark".

Armstrong měl prý v 90. letech mailovou přezdívku odkazující na Tolkienovo dílo a později, když už nepracoval pro NASA, odstěhoval se s rodinou do Ohia na farmu, kterou pojmenoval Roklinka. Sám astronaut ale v rozhovoru s Jamesem R. Hansenem, autorem jeho biografie, řekl, že i když si svět slavného fantasy spisovatele oblíbil, jeho knihy četl až dlouho po výletu na Měsíc. Takže jeho první věta nemá s Hobitem nic společného.

Další variantou je, že nápad s malými kroky a velkými skoky Armstrongovi vnuklo memorandum z jedné porady v NASA. V tom stálo, že by celá mise na lidi doma na Zemi měla působit jako velký historický zlom a posun kupředu pro celou lidskou společnost, kterého ovšem dosáhly Spojené státy americké. K této teorii se přiklánějí ti, podle nichž Armstrong na celou věc nemohl přijít sám. Ne proto, že by byl hloupý nebo málo přemýšlívý, ale protože ikonické věty prostě nenapadají člověka jen tak. Sám Armstrong totiž o původu výroku vždy říkal právě jen to, že "ho prostě napadl". Tedy, samozřejmě přemýšlel o tom, co řekne, až stane na Měsíci, ale přišlo mu údajně "jednoduše logické", aby to bylo "něco o chození". Konkrétní znění se mu pak v hlavě vyvinulo v průběhu příprav na misi tak nějak přirozeně a ono memo prý nikdy neviděl.

Trable s členem

Předmětem debat a dohadů bylo desítky let i to, jestli Armstrong skutečně řekl to, co řekl. Konkrétně šlo o neurčitý člen 'a' před slovem 'man'. Někdo totiž tvrdil, že kosmonaut jej nevyslovil, což by mírně měnilo význam prohlášení. Ve skutečnosti to některé lidi trápilo natolik, že jeden z nich využil na prozkoumání autentické, leč staré audionahrávky z mise speciální software určený pro hluchoněmé, který převádí mluvené slovo do formy, již lze vnímat pomocí nervových impulsů. Tento člověk se jmenuje Peter Shann Ford a tvrdí, že to áčko tam prostě padlo.

Přiklání se k tomu i Armstrongův bratr Dean, který v roce 2012 v dokumentu BBC prohlásil, že mu Neil před odletem ukázal onu památnou větu napsanou na papíře, protože chtěl vědět, co si o tom myslí. Dean mu ji nadšeně schválil a veřejnosti řekl, že ten člen tam byl. A co na to Armstrong? Ten ve svých memoárech k celé problematice řekl jen tolik, že by byl rád, aby ho lidé přestali otravovat kvůli gramatice. "Už si to přesně nepamatuji a lidé, co mě někdy slyšeli třeba v rádiu, vědí, že v tomhle nejsem zrovna precizní. Sem tam mi nějaký člen vypadne. Ať už to tam zaznělo, nebo ne, rozhodně jsem to chtěl říct, jinak by ta věta nedávala smysl," stojí v Hansenově knize a my se s tím budeme muset jednou provždy spokojit.

Podobné články

Doporučujeme

Další články