Přesto čas od času zavzpomínáme na doby, kdy jsme je neměli. A vzpomínáme na ně rádi. S bolestí v srdci zjištuji, že na ně dnes už vzpomíná jen babička, otec, matka a já. Lidské bytosti narozené cca po roce 1995 o pevném telefonu slyšely jen z povzdechu starších příbuzných, kam se již bohužel řadím i já.
Tohle je 12 zásadních věcí, o které nás existence mobilů připravila!
1. Práskání telefonem
Pokud s ním práskneme, uškodíme jen sami sobě. Na druhé straně se stejně už neozve to stylové zaklapnutí a následné tútání. My si akorát tak rozbijeme displej.
2. Množství výmluv
Scéna1: potřebujete vypadnout z domu (na cigáro, k milenci, na pivo nebo prostě od otravných rodičů atd.), a tak hledáte výmluvu. Dříve stačilo říct, že jdete zatelefonovat do budky nebo ke kamarádce. Nikomu nebylo divné, že jste se vrátili za tři hodiny, protože budka byla obsazená, neměli jsme dostatek drobných nebo kamarádčin brácha zase kecal se spolužákem celou věčnost. Dnes vám partner k vaší zlobě půjčí svůj telefon.
Scéna 2: potřebujete někomu nezavolat, prostě se skrýt. Dříve stačila výmluva typu „měli jsme špatný kabel, odpojili vám telefon, síť byla přetížená nebo maminka dlouho telefonovala.“ Dnes to už bohužel nejde!
3. Inteligenci
No schválně, vybavíte si, kolik telefonních čísel jste kdysi nosili v hlavě? A teď si sotva vzpomenete na své vlastní. Pevná linka trénovala paměť. Já znala třeba 30 čísel najednou!
4. Rituály
Slavnostní atmosféra vytáčení telefonního čísla, jemné pohrávání si s kabelem a usrkávání černé kávy v potemnělém pokoji. A následný střih...Teď telefonujeme na ulici, v tramvaji, ve vaně, zkrátka všude, a navíc hekticky!
5. Soukromí
Jsme zvyklí sdílet své telefonní hovory/příběhy kdekoliv a kdykoliv. Známe soukromí svých kolegů a obsah SMS našich partnerů – když ten zapomenutý mobil tak láká k pročtení.
6. Očekávání
Když jsme se s někým domluvili na tom, že si kolem osmé večerní zavoláme, prostě jsme čekali na telefonu a všem rodinným příslušníkům bylo jasné, že telefon je na večer už obsazený.
7. Drobné
Když jsme volali na účet volaného, dost jsme tím ušetřili.
8. Překvapení
Nikdy jsme nevěděli, kdo zrovna volá, dokud nás neťukla známá barva hlasu nebo příjmení. Nejspíš si vybavíte případy, kdy jste až po deseti minutách přišli na to, kdo že to vlastně je na druhém konci drátu. A především jsme se museli naučit i ovládat, když jsme zvedli telefon a na druhém konci drátu byl někdo, s kým jsme rozhodně nechtěli mluvit. Dnes vidíme jméno na displeji a prostě nezvedáme.
9. Omyl
Kolikrát jste se někomu dovolali omylem? A kolikrát jste o půlnoci volali někomu ‚omylem‘ záměrně? Třeba třídnímu profesorovi?
10. Omluvenky
Volat do ředitelny přes noviny a tak napodobit omluvný hlas matky byla rutinní záležitost. Kór před čtvrtletními prověrkami z matiky.
11. Slovní hříčky
Vzpomeňte si na anonymní vytáčení a následné věty typu„haló, tady Sluníčko!“ Jaké bylo nadšení, když se ozvalo: „A tady tma jako v prdeli!“
12. Možnost poznat své potenciální tchány a tchyně
„Dobrý den, můžete mi dát Moniku?“ „Monika není doma.“
A jestli si i vy ulítáváte na retru, tady můžete zavzpomínat na kultovní a kuriozní reklamy na cigarety.