Bezcitný, ale hospodářsky schopný
Leopold II. se narodil jako druhý ze tří synů belgickému králi Leopoldovi I., a to 9. dubna 1835. Ve věku 30 let se stal belgickým králem on, jelikož jeho otec zemřel a jeho starší bratr se dožil jen věku 10 let. Jako panovník byl Leopold II. velice tvrdý a bezcitný, a to především ke svému blízkému okolí. Jeho vláda trvala celkem 44 let, během nichž se mu z Belgie, pro kterou získal nezávislost už jeho otec, podařilo vybudovat hospodářsky silnou zemi. Bohužel ale za cenu nebývalé krutosti a bezohlednosti.
Ve 2. polovině 19. století se Leopoldovi II. podařilo obsadit deštný prales ve střední Africe o rozloze neuvěřitelných 905 000 kilometrů čtverečních, což je v přepočtu 17krát větší plocha, než jakou zabírá celá Belgie. V roce 1876 založil filantropickou společnost a pod záminkou misionářské činnosti postupně obsazoval území a zotročoval obyvatele střední Afriky v povodí řeky Kongo. Zaujaly ho zejména tamní kaučukové plantáže, jejichž úroda znamenala přínos základní suroviny pro výrobu pryže, jež byla velice žádaným artiklem v tehdejší Evropě. Na belgickém bohatství tak nepracovali Belgičané, nýbrž zotročení domorodci v Africe, kteří dřeli v nelidských podmínkách bez nároku na jakoukoliv odměnu.
Z vizionáře králem
V roce 1885 se Leopold II. stal vládcem Svobodného státu Kongo a zároveň jeho soukromým majitelem. Byl totiž jediným vlastníkem filantropické společnosti zvané Mezinárodní africká společnost (AMA). Ač formálně nebyl žádným oficiálním držitelem panovnického titulu Konga, nechával se oslovovat jakožto král tohoto nového afrického státu. Ve Svobodném státě Kongo však díky Leopoldově krutovládě fungoval otrokářský režim a belgický vládce neustále vykořisťoval tamní obyvatele. Vedle kaučuku zde těžil i slonovinu, díky které také bohatl. Kromě vymírání lidí se tak ve velkém podílel i na vymírání sloní populace.
Údaje o počtu zabitých a zmrzačených lidí pod vedením Leopolda II. se v různých zdrojích liší, avšak ty nejhrozivější údaje mluví až o 15 milionech obyvatel, s nimiž se zacházelo nelidským způsobem. Kromě nucených prací a neustálého teroru jim byly odřezávány ruce a pohlavní orgány. Byly jim ničeny domovy a unášeny děti. Počet obětí v Kongu by se dal přirovnat k počtu mrtvých v 1. světové válce. Paradoxem celé situace potom je, že sám král Leopold v Kongu nikdy ve svém životě nebyl. Do Afriky jen vysílal své ďábelské rozkazy a považoval ji za generátor peněz s tím, že tamní obyvatele vůbec nepovažoval za lidi.
Vedle vykořisťování Konga chtěl koncem 19. století Leopold II. mimo jiné od Velké Británie odkoupit nebo alespoň pronajmout její tehdejší kolonii Súdán, kde plánoval ze všech mužů udělat armádu, s níž dobyde Čínu. Tento šílený plán mu naštěstí nevyšel. Poté, co vyšlo najevo, jaká zvěrstva páchá Leopold II. v Kongu, pod nátlakem převedl správcovství země na stát. Tím se z Konga stalo Belgické Kongo, které svou úplnou nezávislost získalo až v roce 1960.
Nejbohatší člověk své doby
Leopoldův tehdejší majetek dosahoval až do výše 3 milionů liber, což by dle časopisu History Revue v dnešní době odpovídalo neuvěřilné 1 miliardě liber. To z Leopolda dělalo svého času nejspíše nejbohatšího člověka na světě. Po smrti Leopolda získala Belgie většinu jeho bohatství, jelikož král neměl následovníka – jeho jediný syn Leopold zemřel ve věku 10 let na zápal plic. Proto na trůn nastoupil mladší syn jeho bratra, Filip Albert. Albertovi potomci vládnou v Belgii do současnosti.
A zde je 10 zajímavostí o panamském diktátorovi Manuelu Noriegovi.