Jak vlastně vypadá taková závodní stáj pro motorkové závodění juniorů? Někdo si ji představuje jako profesionální pit Formule 1, jiný zase jako stánek na zelené louce. Dnes se dozvíte, jak malí závodníci spí, jí a cestují křížem krážem po Evropě.
Předposlední díl našeho seriálu jsme pořídili na slovenském okruhu v Dlhé, kde se všichni už v pátek pilně připravují na víkendové zápolení. Jde o hodně, protože na finálním závodě v maďarském Kakucsi už půjde o všechno a řada členů Smrz Academy má na dosah nejcennější trofeje. Soustředění bylo cítit ve vzduchu a člověk mohl snáze nahlédnout pod pokličku i proto, že někteří teprve na poslední chvíli dojížděli a rozbalovali své stáje přímo před našima očima.
Jak asi tušíte, závodní víkend je spíš závodním týdnem. V neděli odjedete závod, v pondělí se vrátíte domů, vyperete prádlo, umyjete a začnete řešit motorky, ale v duchu už jste na dalším závodě, kdy v úterý řešíte taktiku a co kam zabalit, ve středu všechno nastrkáte do auta, ve čtvrtek přijedete na místo a stavíte, v pátek trpělivě trénujete a ladíte, v sobotu jezdíte kvalifikace a v neděli ze sebe vydáváte to nejlepší, abyste vyhráli. A v pondělí? Zase všechno dokolečka. Sezóna má naštěstí jen osm závodů, někdy jsou dokonce i čtrnáct dní od sebe, akorát že během těch několika měsíců je to prostě nekonečná honička, na kterou musíte mít patřičné zázemí. Pro sebe, pro závodníky, ale také pro všechny ostatní kolem.
To platí zejména o Smrz Academy, která sdružuje hned několik závodníků, takže tu jejich stany sražené k sobě tvoří jakési stanové městečko. Nejde ovšem o stany na spaní, jak si je běžně představujete. Jsou to stánky, ve kterých je právě ono zmíněné zázemí – na jedné straně stáj s motorkami, stojany a nářadím, které je neustále v pohotovosti, na straně druhé pak stoly s proviantem a občas i improvizovanou kuchyní. Na většině závodišť je sice restaurace nebo alespoň stánek s párky, ale občas prostě není čas ztrácet čas a jeden z členů týmu je pasován na kuchaře. Vařit může pro svou stáj nebo i pro blízké okolí, protože v téhle akademii se zdroje sdílejí. Pokud tedy někomu chybí součástka nebo část jezdecké výbavy, není problém se poptat přes sousední stěnu (plachtu), a řešení je na světě.
Jednotlivé stáje se od sebe samozřejmě liší i velikostí podle toho, kolik lidí v nich startuje lidí (s juniory občas závodí ve svých kategoriích i samotní tatínci, mnohdy neméně úspěšně), protože od toho se odvíjí počet motorek a postelí. Nespí se tu ve stanech, většina lidí si s sebou tahá karavan nebo přijíždí v obytných vozech, motorky pak ‚spí‘ pod stanem nebo ve speciálních přívěsech. Kdo závodí s malou motorkou, ten si může dokonce dovolit přijet ve velkém osobáku nebo dodávce, kterou lze po vykládce motorek (je výhodnější vozit dvě, pro případ nenadálé poruchy) proměnit v ložnici. To však platí o těch skutečně malých rodinných týmech o dvou, třech lidech; ty větší už mají královské zázemí s velkou ložnicí, obývákem, sprchou apod. I do takového obytného vozu jsme se s naší kamerou podívali.
A opět jsme viděli, jak se tu kmitá a zkrátka dělá maximum pro to, aby měli malí závodníci veškeré pohodlí a mohli se soustředit na sportovní výkon. Děti samozřejmě pomáhají s veškerou organizací, ale jak se blíží samotné závody, maminky a tatínkové jedou na plné obrátky, stejně jako pohonné jednotky malých i velkých motorek.
Už 1. října se v maďarském Kakucsi rozhodne o vítězích a poražených, ale stačí strávit jeden víkend s touhle závodní sérií a pochopíte, že to ani zdaleka není jen o trofejích, nýbrž hlavně o zábavě, inspiraci a snaze dostat ze sebe to nejlepší. Během pátečních tréninků to bylo vidět snad ještě víc než při víkendovém zápolení. A koukat, jak na zelené louce prakticky za pár hodin vyroste závodní městečko, to je taky velká paráda.
Přijeďte v neděli fandit. Je úplně jedno komu, protože pozornost si zaslouží všichni. A pokud to máte z ruky, počkejte si na naše finální video nebo sledujte novinky na www.motojunior.cz
Všechny předchozí díly seriálu si můžete snadno vyhledat přes tag moto junior.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
