Ennio a Sergio

Ennio Morricone patří k největším jménům filmové hudby a i v Česku má silnou fanouškovskou základnu. Odehrál tu několik koncertů, jeden v roce 2019 u příležitosti svých 90. narozenin, a soundtrack k Tarantinově Osmi hrozným – jedinou práci, za kterou byl italský umělec Americkou filmovou akademií oceněn Oscarem – nahrával ve spolupráci s Českým národním symfonickým orchestrem. Ten si velmi oblíbil. Římský rodák Morricone zemřel v červenci před třemi lety, jeho tvorba je ale nesmrtelná. A to především ta, jež vznikla ve spolupráci s režisérem Sergiem Leonem.

Morricone už od dětství směřoval k hudbě, koneckonců, jeho otec byl trumpetista a držel se toho, i když uživit hudbou rodinu bylo náročné. Když bylo Enniovi deset let, jeho mladší, teprve dvouletý bratr zemřel, kterážto tragická událost jej v životě hodně ovlivnila. Šel studovat konzervatoř a přestože chtěl tvořit symfonické skladby, věděl, že aby uživil svou ženu a děti, musí skládat pro televizi nebo divadlo.

mohlo by vás zajímat

Limonádový Joe položil základy filmového kaskadérství v Česku a z Karla Fialy udělal idol

Ačkoliv peníze tak vydělal, Morricone ve filmové hudbě neviděl budoucnost, rozhodně ne pro sebe, a dost ho to frustrovalo. Pak ho ale oslovil jeho někdejší spolužák ze základní školy, režisér Sergio Leone. Leone, zklamaný úpadkem amerických westernů a povzbuzen úspěchem německých koprodukčních indiánek, totiž hledal skladatele pro svůj vlastní western Pro hrst dolarů. Morricone nebyl jeho první volba, ale téměř okamžitě si sedli v názorech na práci i na život. Tak se zrodila nesmrtelná spolupráce, která dala vzniknout nejen kultovní „Dollar Trilogy“, ale především absolutní legendě žánru, snímku Tenkrát na Západě. Ten byl opravdu jakýmsi společným dítětem Morriconeho a Leoneho. Při práci na filmu byl jejich vztah v takové fázi, že Morricone často skládal hudbu dřív, než byly scény natočeny, a významně tak ovlivňoval vyznění celého filmu. Když Leone dopsal scénář k Tenkrát na Západě, poslal jej skladateli, ten vytvořil hudbu a na jejím základě pak teprve tvůrce začal točit. Výsledek je fascinující.

Tenkrát na Západě

Kdybychom sestavovali žebříček filmů, které musíte vidět, než zemřete – ostatně, on už to párkrát někdo udělal a souhlasil by s námi – Tenkrát na Západě z roku 1968 by bylo v první desítce, ne-li v první pětce. Henry Fonda, Claudia Cardinale a Charles Bronson v legendárním italském westernu vyprávějí příběh o pomstě a přežití. I rekreační filmový divák pozná, že tenhle snímek je výjimečný už v první scéně. Opuštěná železniční stanice, tři muži trpělivě čekají na příjezd vlaku. Ty tři poslal bezcitný modrooký pistolník Frank (Fonda), aby se postarali o toho, který si říká Harmonika (Bronson) a chce si s Frankem vyřídit staré účty. V okamžiku, kdy na malém nádraží dojde k nevyhnutelné přestřelce, vyvraždí Frank se svými muži rodinu farmáře McBaina, a to jen chvíli předtím, než dorazí McBainova novomanželka Jill (Cardinale).

Dalšími „figurami“ ve hře se stávají bandita Cheyenne (Jason Robards), na kterého se Frank pokusil vyvraždění McBainovy rodiny hodit, a nemocí zmrzačený milionář Morton (Gabriele Ferzetti), pro něhož Frank pracuje. Tihle všichni mezi sebou rozehrají složitou hru plnou úskoků, intrik, podrazů a rychle letících kulek. Jde nejen o vyprahlý kus pustiny, který by se díky blížící se železnici mohl stát zlatým dolem, ale i o lásku, o čest a vendetu. Frank totiž kdysi zavraždil Harmonikova staršího bratra a mlčenlivý muž je odhodlán získat pro něj spravedlnost. Slunce pálí, nízko nad zemí vítr žene prach a jednotlivé postavy nevyhnutelně kráčí vstříc svému osudu.

GALERIE Tenkrát na Západě - zajímavosti o filmu

+ DALŠÍCH 7 FOTEK + DALŠÍCH 8 FOTEK

Leoneho tříhodinový epos (údajně existuje i nesestříhaná čtyřhodinová verze, kterou ale režisér ukázal jen Jamesi Woodsovi) sklidil v Evropě ovace, ale v USA, kde se italským westernům spíše vysmívali, to byl kasovní propadák. A přitom britský filmový historik Christopher Frayling našel ve filmu 57 odkazů na různé americké westerny, které jsou zašifrované v jednotlivých scénách a záběrech. Podíl na tom asi měl fakt, že distributor do kin pustil verzi sestříhanou na pouhých 145 minut a právě dusná a tíživá atmsoféra Leoneho dlouhých scén a vyprahlých obrazů dělá z Tenkrát na Západě tak zásadní podívanou. I tak byl ale snímek doceněn a v roce 2009 byl zařazen do archivu Národní filmové knihovny jako kulturně, historicky a esteticky významný, čímž byl určen k uložení na věčné časy.