V rozhovoru vypráví o tom, že i on chtěl být v osmnácti letech novinářem, protože jeho tehdejším idolem byl Rudolf Křesťan z Mladého světa, který mohl psát reportáže ze zahraničních cest. „Jsem ale šťastný,“ říká, „že všechno dopadlo jinak, protože i s Divadlem na provázku jsme si od půlky sedmdesátých let zacestovali hodně. Už jsem ti někdy vyprávěl, jak jsme třeba po představení v Miláně přemluvili vedení výpravy, ať nás tam nechá o jednu noc déle, a oni opravdu zrušili plánovaný nocleh v Udine? Ráno jsme zjistili, že se ten náš hotel v Udine právě zřítil při zemětřesení…“

Sledujte další díl (NE)BLÁZNI, tentokrát s Miroslavem Donutilem

Na Miroslavu Donutilovi je vidět, s jakou radostí vypráví: „Tohle se mi stávalo vždycky na konci divadelních prázdnin,“ uvědomuje si, „a teď ty prázdniny trvají druhým rokem, tak cítím přetlak.“

Jak se s tebou máme kamarádit, když nechlastáš?

Jeho chuť vyprávět ještě znásobí překvapení: po mnoha měsících dostane na stůl dobře načepované pivo. Na malou chvíli působí jako pivař, i když kvůli své poněkud záhadné nemoci, kterou trpěl v mládí, nikdy moc nepil. „Dnes mám pocit, že jsem díky tomu našetřil nějakou energii navíc,“ říká. „Mou výhodou byl fakt, že jsem dokázal být opilej jako kolegové, aniž bych sdílel jejich nápoje.“ Pepa Vinkář říkával: „Jak se s tebou máme kamarádit, když nechlastáš?!“ A já mu odpovídal: „Chlastám stejně jako vy, jen ne alkohol.“

Miroslav Donutil věří, že pandemie brzy pomine a on se vrátí před diváky, ale trpí pochybnostmi: „Dokážu navázat? Půjde mi divadlo stejně jako kdysi? Je potřeba uvědomit si, že už padesátka bývá zlom, po šedesátce začnou léta ubíhat velmi rychle a v sedmdesáti už si nemůžeš být ničím jistý…“

Kdy plánuje ukončit svoji hereckou kariéru? Proč se tolik těší na nový film Jana Prušinovského? Jak se bude cítit v příběhu o formulích, když nemá řidičák? A koho potkal při očkování proti covidu?