Abdul Basit byl podle pákistánské justice odsouzen roku 2009 k trestu smrti za to, že chladnokrevně zavraždil strýce ženy, se kterou měl milostný poměr.
Při pobytu ve vězení ale onemocněl zánětem mozkových blan a ochrnul na dolní končetiny.
A právě díky tomuto handicapu bylo v den, kdy měl tento trestanec prožít svou plánovanou a justicí posvěcenou "poslední hodinku", všechno jinak.
Když se soudní úředník přišel v srpnu letošního roku podívat na přípravy popravy, naskytl se mu obrázek jak z černohumorné grotesky. Kati se pokoušejí ochrnutého Basita přimět, aby se postavil na šibenici, ten však upoután na invalidní vozík nemůže rozkazy z pochopitelných důvodů vyplnit.
A jelikož je dle pákistánských prováděcích předpisů pro popravy naprosto nezbytné, aby odsouzený sám vystoupal na šibenici, kde je mu kolem krku navlečena smyčka, byl úředník nucen celou frašku zastavit a popravu odložit.
Poprava se postupně odkládá již více než měsíc, protože ve věznici, kde se Basit nachází, se podle předpisů popravuje jen oběšením a ve výroku soudu se praví, že věznice musí popravu vykonat v souladu se svými předpisy.
A způsob, jak důstojně oběsit vozíčkáře, zatím nikdo nevymyslel.
Lidskoprávní organizace hlasitě řvou ve prospěch čekajícího trestance a pákistánská justice se snaží najít cestu z pavučiny vlastních byrokratických předpisů.
Nejelegantnějším řešením by asi ve výsledku bylo, kdyby prezident Mamnún Husajn přimhouřil oko a vyhověl Basitově žádosti o milost.
A jestli se bojíte islámu, měli byste se s ním seznámit v TOMHLE našem seriálu.