Jana-Hana Vítová

Byla krásná, talentovaná, tmavovlasá. Tím by se od Adiny Mandlové, Nataši Gollové či Lídy Baarové Hana Vítová zas tak nelišila. Byla to ale zvláštní melancholie v jejím výrazu tváře i hereckém projevu, co ji dělalo jedinečnou, a také její intelekt a vystupování pravé dámy. Vítová se narodila 24. ledna 1917 jako Jana Lašková sólistovi opery Národního divadla Otu Laškovi a operní pěvkyni Nině Laškové. Rodinné zázemí ji předurčilo ke kariéře v showbyznysu, i když původně chtěla být dívka učitelkou. Na přání rodičů však nastoupila na konzervatoř. Už po dvou letech studia jí ale nabídli stáž v olomouckém divadle. Této příležitosti se začínající herečka a zpěvačka s chutí chopila a do školní lavice už se nevrátila.

Její talent neušel pozornosti Voskovce a Wericha, a tak si ji ve 30. letech přetáhli do Osvobozeného divadla. Pojil je blízký vztah, ostatně do Jiřího Voskovce se mladá Lašková platonicky zamilovala a právě slavné duo komediantů jí vymyslelo pseudonym Hana Vítová, pod kterým ji pak poznalo české diváctvo. Její nejzásadnější rolí pod vedením V+W byla umělá dívka Sirael ve hře Golem. Od „osvobozenců“ ji odvedl až kolega Jára Pospíšil, který se stal jejím prvním manželem. Kvůli práci na sebe ale neměli čas, a tak se poměrně brzo, nicméně v přátelském duchu, rozešli.

mohlo by vás zajímat

Jiřina Jirásková, komunistka, která otočila: V KSČ byla od šestnácti, po revoluci táhla s Občanským fórem

Obětavý motýl

Když přišla druhá světová válka, pro Vítovou to znamenalo i filmové role - a hned nejlepší role její kariéry. Bezpochyby nejznámějším partem herečky je Marta Dekasová v Nočním motýlovi. Film, v němž ztvárnila vychovatelku v baru pochybné pověsti, se promítal i v Německu a Francii, a tak se Vítová stala známou i zahraničnímu publiku. Mezi dalšími významnými rolemi její kariéry jmenujme ještě tu po boku Oldřicha Nového ve Valentinu Dobrotivém. Do toho se stíhala starat o malou Janku Včelákovou, dceru Oldřicha Nového, když její rodiče odvezli do koncentráku.

Ačkoliv hrála ve dvou německých filmech, dokázala se po válce ubránit nařčením z kolaborace. Ani to jí ale hvězdnou dráhu nezachránilo - hrála pak už jen v pěti filmech. To se nejvíce podepsalo na jejím druhém manželství s šéfredaktorem časopisu Kinorevue Bedřichem Rádlem. Když se seznámili, začali spolu žít tak rychle, že se sestěhovali do domu, ve kterém ještě přebývala Rádlova předchozí manželka Světla Svozilová. Vzali se, ale když Rádl po válce přišel o práci a Vítové se nedařilo, vztah se rozpadl. Hana neměla kam jít, a tak ji Rádl nechal bydlet u sebe. Ona se pak starala o domácnost nejen jeho, ale i jeho nové milenky.

GALERIE Role Hany Vítové

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Radostí ve svízelné situaci jí byla dcera Bedřiška, která z manželství s Rádlem vzešla, a přítel R. A. Dvorský. S tím se sice nikdy nevzali, ale často spolu pořádali výjezdní estrády. Ty možná nebyly vysokým uměním, ale lidi bavily a Vítová tak díky nim měla na živobytí a dokázala udržet svůj život „v chodu“. Pak ale přišla rána, která znamenala začátek konce.

Osmnáctiletá Bedřiška totiž propadla nešťastné lásce - neopětovaně se zamilovala do staršího muže. Dlouho se povídalo, že oním idolem byl Miloš Kopecký, prý šlo ale o Jiřího Suchého. Vítová jednoho dne přišla domů a nemohla se dcery dovolat. Po chvíli zjistila, že je zřejmě zamčená v koupelně. A skutečně - Bedřiška se tam snažila podřezat si žíly. Když se na ni nebohá maminka snažila dobouchat a přemlouvat ji, vyběhla ven z pokoje, přeběhla přes byt k otevřenému oknu a vyskočila z něj přímo před Haninýma očima.

Takový zážitek by položil i silnější nátury. Vítová se z tragické ztráty dcery nikdy nevzpamatovala. Útěchu hledala na dně sklenky a u důvěrníka Dvorského. Když ji ale i ten opustil - zemřel roku 1966 - zbyl jí už jen ten alkohol. Roku 1970 navíc sama prodělala těžkou autonehodu, v jejímž důsledku ochrnula na jednu nohu. Zemřela 3. března 1987, zapomenutá a osamělá.