Před 32 lety si Češi a Slováci vydobyli a vyzvonili svobodu na Sovětském svazu. Po čtyřech desítkách let totality a stupňujícího se útlaku, psychického týrání a omezování bylo na čase! Jednou z variant, jak utéct tvrdé realitě komunistického Československa bylo tajně podporovat undergroundovou kulturu. Někdy to prošlo. A někdy ne; třeba 30. března 1974 v Rudolfově u Českých Budějovic...
Nebezpečný útěk z reality
Před deseti lety zemřel básník, novinář a především spiritus agens československého undergroundu Ivan Martin Jirous, též zvaný Magor. Vůdčí postava tzv. druhé kultury, která nabízela umělcům i obyčejným, většinou mladým lidem útěk z šedé a tvrdé reality totalitního Československa, je dodnes ikonou. Držitel literárních cen Jaroslava Seiferta a Toma Stopparda byl za minulého režimu pětkrát vězněn a jako literát se nemohl oficiálně angažovat. Naštěstí měl kolem sebe skvělou partu tvůrčích lidí, kteří to měli podobně, v čele s kamarády z proslulé kapely Plastic People of the Universe, jejichž manažerem a uměleckým vedoucím byl právě Magor.
Ano, Plastici jsou vedle Jirouse synonymem pro underground na našem území. Jejich hudba vám nic říkat nemusí, v 70. a 80. letech byla ale tahle banda vlasatců, ještě s několika dalšími, symbolem, malým ostrůvkem svobody pro všechny, kteří neholdovali komunistům a jejich manýrům. Jít ale na jejich koncert bylo hodně nebezpečné. Oficiálně kapely jako PPU, DG 307, Adept nebo Psí vojáci hrát nesměly, a tak vystupovaly po hospodách a na akce většinou zvalo minimum nenápadných letáčků, případně vůbec nic, datum a čas se nesly šeptandou. Někdy to člověku přineslo jen adrenalin a kulturní zážitek, jindy to tak dobře nedopadlo. Nechvalně proslulým je tzv. masakr v Rudolfově.
„Podivné vlasaté existence“
Byl konec března 1974 a snad každá „máňa“ v Čechách se těšila na cestu do Rudolfova u Českých Budějovic. Právě tam se měl v sále hospody Na Americe konat trojkoncert jejich hudebních hrdinů – z Prahy měly dojet androši z Plastic People of the Universe aka Plastici a DG 307 též zvaní Dégéčka. Ještě s blues rockovými Adept si měli střihnout parádní koncert, na který se, jak vyplývá z později vytvořených spisů, nahrnulo několik stovek fanoušků jejich hudby.
Už odpoledne 30. 3. si někteří obyvatelé Rudolfova začali stěžovat, že se u Ameriky scházejí „podivné vlasaté existence“. Z Komise pro ochranu veřejného pořádku tak vyslali dvojku pověřenců, kteří měli zanalyzovat situaci, což také provedli, a podali zprávu předsedovi národního výboru v Rudolfově. Ten se běžel na místo okamžitě podívat sám a nad všemi těmi hipízáckými zjevy se zděsil. Okamžitě volal na místní okrsek VB a žádal příslušníky, aby zasáhli. „Oni mu na to tehdy ale řekli, že už u nás byli a nenašli důvod zasahovat, páč se tam nic nedělo. A on na to řekl: ‚Dobře, tak já volám na kraj‘. Volal na kraj, odkud už vyjeli, no a ti okresní vyjeli taky, protože se báli, že je ti z kraje sprdnou, poněvadž nic neudělali,“ vzpomínal před časem v seriálu ČT Bigbít sám Jirous.
ct_utok_na_kulturu_jirou_a_par_plastiku.jpg
Zleva Ivan Jirous, Pavel Zajíček z DG 307, písničkář a duchovní Sváťa Karásek a Vráťa Brabenec z PPU. (Foto: Česká televize)
Takže, tenhle dnes neznámý předseda dal sám do pohybu obrovskou mašinérii, která vyeskalovala v totální průšvih. V oficiálním spisu se píše, že skupina 17 policistů, kteří vyjeli z Českých Budějovic, dorazila do restaurace Amerika a našla uvnitř 380 mladých lidí s tím, že další skupiny postávaly před podnikem. „Hudba hrála divoké hlasité skladby, přičemž někteří hudebníci stáli i na stolech. Dva až čtyři páry tančily výstřední tance. Vzhledem k tomu, že soubor neměl povolení k vystupování, byl vedoucí vyzván, aby sdělil přítomným, že z těchto důvodů se nebude v zábavě pokračovat a požádal, aby opustili sál,“ stojí ve zprávě. Podle výpovědí svědků je to ale lež. Její autor totiž uvedl, že na akci vystoupili jak Plastici, tak Dégéčka, jenže ani jedna z kapel se k hraní vůbec nedostala. Policisté v Rudolfově začali zasahovat během koncertu Adeptů.
Po výzvě začaly máničky skutečně odcházet ven, zároveň si to ale nechtěly nechat líbit. Před hospodou se někteří lidé začali dožadovat vysvětlení zrušení akce. A pak to začalo. Někdo uvědomil pohotovostní oddíl v Lišově, aby vyrazil na pomoc, začaly první potyčky, nejdřív slovní, pak ruční... Mládeži pomalu začalo docházet, že půjde do tuhého, a tak se dala na útěk. Někteří se vydali do Lišova, většina ale zamířila do Českých Budějovic s myšlenkou, že se rozptýlí v místních hospodách, a tak se před esenbáky schová. To byla chyba lávky. Příslušníci s nabroušenými obušky je vyhmátli i tam.
„Ti lidi tam dostali dost do držky. Třeba Miluška Števichová byla ve vazbě v Budějovicích asi čtrnáct dní. To byla strašně jemná holka, která se tam dostala jenom proto, že se policajtů ptala proč mlátěj nějakýho kluka,“ vzpomínal na událost, která vešla ve známost jako „Budějovický masakr“ nebo taky „Masakr v Rudolfově“ Josef Janíček z PPU. Jednu moc pěknou historku vyprávěl i Jirous: „Studentka Helena Kropíková, tak té se rozvázala tkanička u boty, klopýtla a zavazovala si ji a zezadu ji policajt praštil pendrekem. Ona si ulevila, řekla – gestapo! A zavřeli ji za napadení veřejného činitele.“
Policisté vytvořili i kordon u nádraží v Budějovicích, kde byl zásah asi nejbrutálnější. Agresivní psi, obušky a nelítostní „muži zákona“ třískali hlava nehlava chlapce i dívky a vybrané jedince nakládali do autobusů, kde jim pak, zlomení a zbití, vypovídali úplně krotce. Většině ze zadržených navíc pod různými záminkami ostříhali dlouhé vlasy. Nakonec bylo na útvary VB předvedeno 105 a ve věznici v Českých Budějovicích zadrženo 39 účastníků neoficiálního koncertu, na svobodu propustili dva.
Tady si můžete přečíst o něčem veselejším: připomeňte si, jak probíhal pád Berlínské zdi.
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
Martin Miko
