Masakr v Glencoe aneb Jak byla smírčí dohoda mezi králem a skotskými horaly stvrzena krví nevinných Skotů – G.cz
Vyhledávání

Masakr v Glencoe aneb Jak byla smírčí dohoda mezi králem a skotskými horaly stvrzena krví nevinných Skotů

Zdroj: Peter Graham (1836 - 18 October 1921) (Scottish)Born in Edinburgh, Scotland. Dead in St Andrews, Fife, Scotland.Details of artist on Google Art Project - 8QF7_ff1FwDrCQ at Google Cultural Institute maximum zoom level, Public Domain, https://commons.wik

Spor vyhnaného anglického krále Jakuba II. Stuarta a nového vládce ostrovů Viléma III. Oranžského v závěru 17. století přerostl až v četná jakobitská povstání. Trnem v oku byly novému vládci zejména skotské klany, které se nehodlaly s novým panovníkem jen tak spokojit. Přesto téměř všechny nakonec přistoupily na dohodu a byly tím z obliga… s výjimkou klanu MacDonaldů. Ti se stali exemplárním příkladem pro klany, jež hodlaly s přijetím královy dohody otálet. Dne 13. února před 329 lety vtrhli do údolí Glencoe vládní vojáci a pod rouškou přátelství rozpoutali peklo na Zemi a pohostinné MacDonaldy zmasakrovali. Masakr v Glencoe je považován za jednu z nejohavnějších a nejpodlejších zrad proti Skotům z Vysočiny.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 13.2.2021, 09:45

Spor králů

Závěr 17. století byl na anglických ostrovech dosti bouřlivý. Probíhala zde tzv. slavná revoluce, během které byl roku 1688 svržen král Jakub II. Stuart a nahradil ho Vilém Oranžský z Nizozemska. Jednalo se o poměrně důležitý a rozsáhlý lokální spor, zvláště co se náboženství týče. Jakub II. byl katolickým panovníkem a Vilém s manželkou Marií II. Stuartovnou, dcerou Jakuba II., kopali za protestanty. A z historie víme, že jakmile se do něčeho připlete náboženství, daný spor má hned úplně jiný rozměr.

Roku 1689 byli Vilém III. i Marie II. jmenováni panovníky Anglie. Jakub II. se ale s porážkou spokojit nehodlal, což odstartovalo zdlouhavé jakobitské povstání. Na straně povstání „vyhnanec“ Jakub II. snažící se uchvátit zpět svůj trůn, na straně druhé jeho dcera s manželem Vilémem III., „cizincem“ z Nizozemí.

V tuto chvíli nastupuje do hry problémové Skotsko, které se s novým vládcem ne a ne spokojit. Až tedy na výjimky, mezi které patřil například klan Campbellů. Pro Viléma bylo klidné Skotsko klíčové, uvědomoval si, že rozbroje by se mohly rozšířit do celé země, ba dokonce i do Irska. Skoti měli v průběhu tamější ostrovní historie vždy svou hlavu, vždy rádi z pochopitelných i nepochopitelných důvodů vzdorovali a vždy byli částečným ohrožením pro hlavu země.

Smírčí dohoda

Jakobitské povstání se stále stupňovalo, až na počátku devadesátých let 17. století nabídl Vilém III. skotským rodům a jakobitským vůdcům milost a značné finanční odškodné výměnou za slib věrnosti. Na rozmyšlenou jim nechal téměř půl roku, přičemž konečné a definitivní datum bylo stanoveno na 1. ledna 1692. Těm, kteří by velkorysou nabídku odmítli nebo snad do stanoveného termínu nepodepsali, hrozilo tvrdé ztrestání, proto většina vůdců a náčelníků skotských klanů na dohodu přistoupila.

Část klanů však se smířením otálela a kontaktovala o svolení vyhnaného krále Jakuba II. Stuarta. Jak vypadala jeho pobouřená odpověď, si asi dovedeme představit. Na popud arogance vyhnaného krále přistoupily na dohodu i zbývající klany, včetně rodu MacDonaldů z Glencoe. Náčelník MacDonaldského rodu, MacIan, se dostavil 30. prosince roku 1691 na hrad Inverlochy, kde hodlal dle dohody složit přísahu věrnosti.

Zdejší velitel John Hill však neměl pravomoc na to přísahu přijmout, a proto musel vyslat MacIana na téměř sto kilometrů vzdálený hrad Inveraray, kde sídlil oblastní soudce Colin Campbell. K té příležitosti mu také svěřil dopis, ve kterém potvrzuje, že se MacIan dostavil ke složení přísahy ve stanoveném termínu. MacIan se se svým doprovodem do cílové destinace úspěšně dopravil a 6. ledna roku 1692 stvrdil dohodu podpisem. Poté se odebral na zpáteční cestu s pocitem, že svůj klan zachránil před hněvem nového krále.

Masakr v Glencoe

Problémem byl onen podpis z 6. ledna… jednoduše bylo již po lhůtě. Některým klanům bylo pozdní stvrzení dohody prominuto, ovšem MacDonaldové si vytáhli černého Petra. Přestože se tedy MacIan osobně dostavil ještě před vypršením lhůty, pozdní podpis byl dostatečným důvodem k tomu, aby se MacDonaldové stali exemplárním příkladem pro všechny ostatní klany, jež ještě stále otálely.

Nad údolím Glencoe se od té chvíle začala stahovat mračna. Přibližně sto dvacet mužů pod vedením Roberta Campbella bylo vysláno do Glencoe vybrat od horalů daně. MacDonaldové své návštěvníky vřele přijali a pohostili. V přátelské atmosféře spolu fungovali, hodovali a slavili po celou dobu vybírání příspěvků. Mezitím však další čtyři stovky vojáků zablokovaly únikové cesty z údolí, dalších čtyři sta mužů mělo údolí pročesávat z jihu. Oněch 120 vojáků mělo totiž ještě jeden tajný úkol, jenž byl potvrzen samotným králem.

Masakr započal 13. února, zničehonic. Vojáci podle plánu rozpoutali u pohostinných MacDonaldů peklo na Zemi. Nejprve zlikvidovali MacIana, jeho ženu a dva syny, poté následovali další. Ti, co se dali na útěk, byli střeleni do zad, ostatní byli svázáni a zastřeleni. Pobito bylo během mžiku přibližně čtyřicet neozbrojených mužů. Některým ženám a dětem se podařilo uniknout, především díky nasazeným vojákům z Campbellu, kteří byli svým úkolem tak znechuceni, že dali napadeným možnost utéct.

Jednalo se o kruté a nečekané přepadení, kterým to však nekončilo. Vojsko také bezbranným horalům zabavilo dobytek a vypálilo všechny domy. Vzhledem k tehdejší sněhové bouři a extrémním podmínkám čekala na přeživší jistá smrt. Na následky extrémního počasí a hladu zemřelo dalších téměř sto žen a dětí.

Mezinárodní aféra

Celý masakr z údolí Glencoe měl poněkud zvláštní dohru. Robert Campbell se krátce po masakru v jedné z putyk ze žalu opíjel a litoval ohavné akce, jíž ve Skotsku velel. V té chvíli měl u sebe také psaný rozkaz k útoku, který se mu povedlo v podnapilém stavu ztratit. Z tajné akce proti nevinnému skotskému rodu se tak stala mezinárodní aféra, která obletěla doslova celou Evropu. Král Vilém III. byl nucen zahájit oficiální vyšetřování. Ano, ten král, který krutý útok nařídil, byl nucen nařídit také jeho řádné vyšetření. Vyšetřovací komisme dospěla k určitým závěrům, MacDonaldové se však nedočkali žádných náhrad. Mohli se pouze vrátit do údolí a obnovit své vypálené domovy. Král byl pochopitelně vyšetřováním nedotčen.

Rodu MacDonaldů bylo také uznáno, že se na nich vláda dopustila zrady, přičemž onen opožděný podpis zavražděného MacIana, jenž vše odstartoval, byl uznán platným. Smírčí dohoda o věrnosti klanu MacDonaldů králi tak byla stvrzena nejen podpisem mrtvého vůdce rodu, ale i krví desítek nevinných životů.

Podobné články

Doporučujeme

Další články