snimek_obrazovky_2015-08-26_v_3.10.49.png

(Foto: Marcel Musil)

Lost Girls je jedno z posledních komplexních děl britského komiksového spisovatele Alana Moora, známého zvláště díky novelám jako Watchman - Strážci, V jako Vendetta nebo Liga Výjimečných. Přestože Lost Girls spatřily světlo světa teprve před devíti lety, Moore na knize pracoval společně se svou dlouhodobou partnerkou, ilustrátorkou Melindou Gebbie celých 16 let.

Moore je proslulý převážně nestandardními zpracováními tzv. hrdinského žánru, jenž se hemží utopickými vizemi, sociální kritikou a filosofickými otazníky, avšak Lost Girls se částečně vymykají většině ostatní autorovy tvorby. Charakteristický rukopis plný historických či kulturních aluzí, stavějící kaskádovitý příběh a postupně odkrývající mnohá tajemství a temná místa samozřejmě z díla nevymizel. Co však Lost Girls odlišuje od Moorových klasik, je víceméně pornografická platforma, na níž se příběh odehrává.

alan-moore-wenn.jpg

Samorost, buřič a jeden z nejlepších komiksových autorů všech dob Alan Moore (Foto: www.3news.co.nz)

Obsah Lost Girls vlastně racionalizuje tři veleznámé pohádky (Alenka v říši divů, Peter Pan a Čaroděj ze země Oz) skrze sexuální eskapády, fantazie i traumata jejich protagonistek. Příběh odehrávající se v jakémsi rakouském hotelu v Alpách těsně před vypuknutím první světové války svede dohromady Alenku, Wendy a Dorothy a je lemován jak retrospektivními vyprávěními, tak neméně peprnými dobrodružstvími, jež prožívají hrdinky spolu či s dalšími minoritními postavami.

Přestože se rozhodně nejedná o žádné sexuální innuendo a Lost Girls vše servírují jak graficky, tak dialogově absolutně „natvrdo“, rozhodně se nedá říci, že by se Moore snížil na úroveň oplzlého pisálka, libujícího si v prázdné explicitě. Jeho perverzní variace na klasické téma je utkáno hedvábnou nití, jenž se nenápadně proplétá řadou nekonečných souloží, a vytváří obrazy, které hrdinkám postupně propůjčují trojrozměrné osobnosti a psychologickou hloubku.

drawing10melinda.jpg

Wendy, Dorotka a Alice si to rozdávají v loži v opeře. (Foto: melindagebbie.com)

Čtenáři neznalí původních námětů budou možná ochuzeni o to, s jakou grácií Moore metamorfuje dětské příběhy na literaturu pro dospělé. Autorova věčná záliba v intertextuálních odkazech zde totiž nabírá úplně nový rozměr, a zatímco v jeho jiných komiksech je většina referencí pouze určitým nadstandardem či kořením, kostra Lost Girls na nich dost podstatně stojí.

Grafické zpracování Melindy Gebbie je v porovnání s jinými ilustrátory více umělecké, lehce infantilní a na rozdíl od zvyklostí využívá tónované pastelové barvy, které dodávají knize na decentnosti a zásadně odlišují Lost Girls od hentai či jakékoli jiné komiksové pornografie.

alan_melinda.jpg

Mladý Alan Moore se svou dlouhodobou partnerkou - maliřkou a ilustrátorkou Melindou Gebbie (Foto: www.sydsvenskan.se)

Lost Girls samozřejmě není primárně grafickou novelou pro fanoušky DC Comics, Marvelu nebo Dark Horse. Příznivci Alana Moora budou zase možná postrádat jeho všudypřítomnou (přestože těžce definovatelnou) politickou angažovanost. Kniha je však ve svém žánru určitým unikátem a malinko jiným úhlem pohledu na kontroverzní či extravagantní personu svého tvůrce.

lost-girls-art-melinda-gebbie.jpg

Dorotka se prosouložila až do země Oz. A věřte, že Lev, Strašák i Plecháč byli všichni slušní nabiječi. (Foto: fleurmach.com)

Lost Girls jsou, i když se to na první pohled nemusí zdát, rozhodně pro trochu náročnější čtenáře. Pokud máte rádí komiksy, porno, klasickou i dětskou literaturu a alespoň vzdáleně vám něco říká jméno Alan Moore, kniha vás rozhodně nezklame! Naopak, můžete čekat několik hodin velmi kvalitní zábavy.

O erotických komiksech již psala kolegyně Veronika Doležalová - ZDE.