Lesní bratři

Proč zrovna Lesní bratři? Ozbrojený pobaltský odpor získal svůj název z jednoduchého důvodu – zpravidla se totiž ukrýval v podzemních bunkrech a tunelech vyhloubených v hustých lesích. Velice náročné podmínky překonávali Lesní bratři tak, že například celou zimu strávili pod zemí a jídlo i zásoby dostávali od tamějších farmářů.

Mnoho odbojářů nemělo žádný vojenský výcvik, přesto dokázali sovětským silám rychle ukázat, že za svou zemi a svobodu budou bojovat až do své smrti. Ačkoli byl zmíněn konec druhé světové války, je potřeba si uvědomit, že Lesní bratři podnikali ozbrojené akce proti Rudé armádě již v období sovětské okupace těchto tří nezávislých pobaltských republik v letech 1940 až 1941.

Sovětské okupační síly na chvíli vystřídali nacisté, kteří se v Pobaltí uhnízdili až do roku 1944, kdy je naneštěstí pro pobaltské státy opět vystřídal Sovětský svaz. Ozbrojený odpor proti Sovětskému svazu tedy nadále pokračoval, a to od zmíněného roku 1944 až do roku 1953. Síla odbojářů rostla ruku v ruce s intenzitou tamějších stalinistických represí – čím závažnější sovětská okupace byla, tím víc se zvětšoval počet odbojářů v rámci Lesních bratrů.

mohlo by vás zajímat

Sovětská genocidní akce v Pobaltí aneb březnové deportace: Soudruzi násilně přesunuli téměř 100 tisíc lidí v dobytčích vagónech na Sibiř

Partyzáni z hlubokých lesů

Během bojů bylo Rudou armádou zabitu mnoho partyzánských bojovníků a ti, kteří byli zajati, byli nemilosrdně posláni do pracovních táborů na Sibiři. Zásadní byla pro Lesní bratry zejména 50. léta, neboť se v té době dočkali podpory britské a americké vlády, které Lesním bratrům poskytovaly pomoc a zásoby. Tato podpora partyzánům významně pomohla v boji proti KGB.

V rámci Lesních bratrů hrála největší roli jako největší a nejlidnatější pobaltský stát Litva. Odhaduje se, že v období Lesních bratrů byl jeden z deseti Litevců buďto aktivním partyzánem nebo bojovníkům dodával jídlo, lékařskou pomoc či finance. Jednou z aktivit Lesních bratrů totiž bylo také šíření informací a tajné publikování článků, které obsahovaly potřebné informace o hnutí odporu.

Jedním z nejdůležitějších velitelů Lesních bratrů byl Juozas Luksa. Ani Luksa neměl vojenský výcvik, přesto se stal jedním z nejprominentnějších partyzánů a číslem jedna na seznamu nejhledanějších v Sovětském svazu. Luksa dokonce dvakrát odcestoval do západní Evropy, kde se pokusil získat pomoc od vnějších sil.

mohlo by vás zajímat

Díl I.: Procentní dohoda mezi Churchillem a Stalinem: Churchill se snažil získat vliv ve východní Evropě, obával se šířícího se komunismu

Propaganda a neúspěch odboje

Hlavním cílem Sovětů bylo v rámci propagandy co nejvíce zdiskreditovat Lesní bratry a podlomit jejich věrohodnost. Největší boje probíhaly zejména od roku 1948, v té době dosáhl celkový počet Lesních bratrů ve všech třech zemích více než 170 tisíc obyvatel. Po Stalinově smrti nabídly sovětské orgány Lesním bratrům amnestii, v menším rozsahu ovšem odpor vytrval až do roku 1978, kdy byl objeven a při pronásledování zemřel poslední estonský příslušník hnutí August Sabbe.

Aktivní partyzánské boje trvaly více než 10 let, během nichž přišlo o život odhadem 50 tisíc lidí. Ačkoli se Lesní bratři v hustě zalesněných krajinách vytrvale bránili a snažili se svou zemi od okupantů osvobodit, nepodařilo se jim si vlastní svobodu vydobýt. Sovětské okupační síly opustily Pobaltí až v 90. letech. Poslední lotyšský lesní bratr Jānis Pīnups se v lesích skrýval až do úplného odsunu ruských jednotek z lotyšského území v roce 1995. Podobné protisovětské jednotky bojovaly během války také v Polsku, Rumunsku a na západní Ukrajině.

Zdroje: TheCultureTrip, Wikipedia