
Rovný chlap má jasný názor, za kterým si jde třeba přes mrtvoly. Slaboch ale účelově otáčí, jak se mu to právě hodí.
Šéfredaktor Reflexu se poroučí. „Pavlovi Šafrovi jsem nabídla jako řešení jeho nelehké osobní situace placenou zdravotní dovolenou," vysvětluje generální ředitelka Ringieru Libuše Šmuclerová. Nebo spíš nevysvětluje. Znamená snad její záhadné mlžení, že Šafr chlastá jako duha? Máme číst mezi řádky, že mu vyhořel dům nebo že na něj přišla kontrola z berňáku? Skolila ho maniodepresivní psychóza a míří do Bohnic? Mlátí ho manželka? Prasklo na něj, že bral od politiků peníze za vytváření pozitivního mediálního obrazu? To všechno jsou jen nepodložené dohady. Nic bližšího nevíme a pro nic z toho nemáme jediný důkaz. Víme ale, že na podobné spekulování máme plné právo. Šafr je jako vrcholový novinář veřejně činná osoba a jeho právo na ochranu soukromí je proto omezeno. Domýšlet si můžeme i proto, že sám Šafr je za podobně zlé spekulace spoluzodpovědný. Bulvární Blesk, kde šéfredaktoroval před Reflexem, na nich byl přímo založen. Šafrovi podřízení šmírovali české celebrity, sbírali drby a klepy a "dotvářeli" je v často až neuvěřitelné nesmysly. V dubnu 2012 třeba Blesk napsal, že v Břeclavi tři Romové surově zbili patnáctiletého Petra. "Město terorizují smečky cikánů!" tvrdili bulvární redaktoři. Později se ukázalo, že se Petr zranil sám pádem z balkónu. V jiném článku Šafrovi redaktoři "natvrdo" napsali, že místo sociálních dávek by Romové měli dostávat dávky ze samopalu. "Blesk se dostal za hranice etických principů jakýchkoli médií," zhodnotil to Syndikát novinářů.
Přesun afektu

Zahrádkář na rybách
Jistě, na lhaní o celebritách a politicích je celý koncept Blesku založen. Za Šafrovy éry byl Blesk jen namátkou soudně usvědčen ze lhaní o Tomáši Töpferovi a z narušení prezidentské volby zveřejněním lží o Karlu Schwarzenbergovi. Když pak Šafr přešel do Reflexu, zařadil na obálku koláž zesměšňující Babiše, kterého v úvodníku nazval "falešným prorokem". Těsně poté, co Reflex s protibabišovskou obálkou vyšel, se ale objevily spekulace o novém majiteli vydavatelství. Malér jako Brno! Šafr podle svých kolegů propadl depresi a záhadně "onemocněl". Na Facebooku 24. června naznačil, že s vyhazovem počítá: "Zítra prý Andrej Babiš něco koupí. Nic nebude, jak bývalo. Znovu si budeme hledat pravé místo. Pokvete zahrádkářství a včelaření, budeme zas chodit na ryby. A těšíme se už na knihy, které jsme nestihli dvacet let číst. Naše domácí koníčky se rozvinou díky vládě odborníků a nových vydavatelů..." Jenže rýpat se v zahrádce a sedět na rybách se Šafrovi nechtělo. V článku "Milý pane Babiši" se proto na poslední chvíli pokusil situaci zachránit a u všemi očekávaného nového vlastníka si to aspoň trochu vyžehlit. Patolízalským tónem štkal, že Babiš "mívá pravdu", že se "v mnoha případech zachoval sympaticky". On sám prý "souhlasí s jeho východisky" a je "osobně přesvědčen o upřímnosti jeho snah". Na závěr Šafr Babiše ujišťoval, že on sám o něm vlastně nikdy nic špatného nenapsal. "Nejsem autorem ani jednoho z titulků, jež označujete za projev mé duševní choroby," tvrdí. Takže Šafr nic, to všechno jeho podřízení. Prostě vrchol podlézavosti, předstírání a kýče.Poníženě žmoulaná čepice
