Po roce 1989 byl zaznamenán raketový nárůst obchodu s drogami. Není divu, komunismus padl a trh se otevřel světu, včetně toho černého. Koruna v době socialismu neměla žádnou cenu, takže i kdyby zde nebyly dráty na hranicích, drogové mafie by náš trh nepovažovaly za lukrativní.
Zvláštní postavení po pádu komunismu mělo Slovensko, které se stalo tranzitní zemí pro drogy. A zde se dostáváme ke kosovskému Albánci Baki Sadikimu. Ten byl jedním z bossů v obchodě s heroinem. Žil a působil hlavně ve Vysokých Tatrách. Do té doby na Slovensku drogy téměř nebyly – pouze český pervitin, o distribuci heroinu a hašiše se starali olašští Romové. Je třeba dodat, že kosovské mafie byly (a možná ještě jsou) ve spojení se státem – financovaly například Kosovskou osvobozeneckou armádu (UČK), podporovaly prokosovskou vládnoucí stranu. Balkánští zločinci se v Československu etablovali již před rokem 1989, tenkrát se jednalo o počátky organizovaného zločinu – hazard, prostituce. Pro policii bylo velice složité do této skupiny proniknout – jsou soudružní a mají neproniknutelný klanový systém. Albánská kultura používá například výraz besa, který znamená slib, tedy za každou cenu dodržet své slovo. Sadiki měl vlastní pašeráckou cestu – Polsko, Slovensko a konečná zastávka byla ve Švýcarsku.
V roce 1994 se však Slovensko vzpamatuje a Bakiho Sadikiho začíná vyšetřovat na podnět švýcarských orgánů. Stíhání je však zastaveno – nepodařilo se zajistit výpovědi svědků ze zahraničí, všichni záhadně zemřeli.
O dva roky později byl však odsouzený za nedovolené ozbrojování a celní delikt. Měl být vyhoštěn, rozsudek byl již právoplatný. Pár dní před vyhoštěním však přišel na cizineckou policii dopis podepsaný samotným ministrem vnitra Ľudovítem Hudekem, který ruší jeho vyhoštění. Byla to názorná ukázka toho, jak stát spolupracuje s mafiemi. Později žádalo Švýcarsko, které poskytlo důkazy pro jeho odsouzení, o jeho vydání. Museli se tehdy velice divit, když mu místo toho Slovensko udělilo občanství – nastala totiž absurdní situace, kdy Švýcarsko žádalo slovenský stát o vydání člověka, jenž vlastně ani není jeho občanem. Kontakty, které měl Sadiki musely sahat až na nejvyšší místa, jinak se tento bizarní postup nedá vysvětlit.
V roce 2008 se uskutečnila razie v Sadikiho penzionu, kde našli 128 kilogramů heroinu o čistotě 66 %, což bylo na tehdejší dobu opravdu hodně. Pašoval jej do Evropy tzv. balkánskou stezkou ve sportovní obuvi. I tato razie se uskutečnila na základě tipu ze Švýcarska. Ten se následně potvrdil. Sadiki udělal totiž chybu. Pokud jste členem „etnické“ mafie, musíte dodržovat dvě hlavní pravidla. Zaprvé nebrat do party nikoho vně komunitu, zadruhé nebrat drogy, které prodávám. Sadikimu se vymstilo porušení prvního pravidla – zařadil do svého klanu Slováky. Ti měli pomáhat s tranzitem heroinu, ale jelikož byli přičinliví, tak si vždy trochu ulili. Heroin poté prodávali místním uživatelům, čímž na sebe upoutali zraky policie. Díky těmto „hamižným“ Slovákům se policie nakonec dostala až k Sadikovi. Baki Sadiki byl odsouzen za pašování heroinu z Turecka na 22 let. Problém byl s vydáním Sadikiho, jelikož Slovensko neuznalo Kosovo jako samostatný stát. Nakonec se jej podařilo dostat k soudu, kde tvrdil, že je nevinen, a vše je jen součástí komplotu proti jeho osobě. Dokonce se u soudu i rozplakal, nebylo mu to však nic platné.
ZDROJE:
investigace.cz, markiza.sk, cas.sk
Súmrak bossov (2017, dokumentární série)
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
