Kosovo či Srbsko, to je oč tu běží: Incident v Račaku byl masakrem i manipulací zároveň. Je důkazem neexistence objektivní pravdy – G.cz
Vyhledávání

Kosovo či Srbsko, to je oč tu běží: Incident v Račaku byl masakrem i manipulací zároveň. Je důkazem neexistence objektivní pravdy

Zdroj: marietta amarcord from italy - Flickr, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1973179

Masakr v Račaku, známý též jako incident v Račaku, je událostí, jež se odehrála 15. ledna před 22 lety v kosovské vesnici Račak. Událost vzbudila mezinárodní zájem zejména z toho důvodu, že se stala záminkou pro vojenskou intervenci Severoatlantické aliance vůči rozervané Jugoslávii. Jedná se o příběh, v němž na jedné straně stojí Srbové a na straně druhé kosovští Albánci. Příběh, který je nám předkládán dvěma diametrálně odlišnými způsoby, přičemž záleží, na jaké straně barikády se zrovna nacházíme. Existuje objektivní pravda, která jasně stanovuje, zda byl incident v Račaku opravdu masakrem a hromadnou popravou civilistů, nebo pouhou manipulací ze strany Kosovské osvobozenecké armády a záminkou pro zapojení NATO?

Jan Fiedler
Jan Fiedler 15.1.2021, 08:00

Válka v Kosovu a intervence NATO

V obecném povědomí je hluboce zakořeněno, že cokoli týkající se Srbů, Jugoslávie, Kosova a blízkého okolí je ožehavým tématem. Ať už se jedná o zmíněný incident v Račaku, intervence Severoatlantické aliance, nechvalně známé „humanitární bombardování“ nebo třeba jen o prosté fotbalové utkání. Kosovský Albánec si jednoduše se Srbem na pivo asi nezajde.

K incidentu došlo 15. ledna roku 1999 a je tak v časovém horizontu součástí války v Kosovu, jež probíhala od roku 1997 až do 11. června 1999. Hlavní příčinou konfliktu byla zprvopočátku Daytonská dohoda z roku 1995, která uznala Svazovou republiku Jugoslávii v jejích dosavadních hranicích, včetně Kosova, přestože v referendu z roku 1991 se 99 % hlasujících zasadilo o vytvoření samostatného státu.

Výsledkem byl dvouletý spor, jehož se účastnily Kosovské osvobozenecké armády a ozbrojené síly Jugoslávie, a který se často dostával mimo válečnou zónu, přičemž těžce zasahoval do životů civilistů. Jedním z důsledků je také dodnes trvající nepřátelství a rozcházející se názory i pohledy na tamější politickou situaci.

Součástí tohoto rozsáhlého „vnitronárodního“ konfliktu byly také časté intervence a represe vůči civilistům, ať už politicky zapojeným či nezapojeným. Na denním pořádku tehdy byly nejrůznější masakry, šikana, přesuny a vyhánění obyvatelstva. Jedním z příkladů je právě incident v Račaku, který nejen že se rozšířil do mezinárodního povědomí, navíc však předznamenal intervenci spojeneckých sil NATO.

Casus belli

Incident z 15. ledna roku 1999 je jedním z nejdůležitějších a přelomových bodů celého konfliktu v Kosovu. Vše, co se podobných incidentů týče, je samozřejmě vždy úhlem pohledů dvou různých stran, z čehož také vyplývají následná vysvětlení, která mnohdy přerůstají v dohady. V situacích tohoto typu asi nelze hledat jakousi objektivní historickou pravdu, agresoři totiž většinou nic neslyšeli, neviděli a o ničem nevědí. Strana, jež je v dané situaci obětí, zase vše třikrát zveličí, přiživí a zažene do extrému. Pravda je pravděpodobně někdě mezi, ovšem těžko soudit. Většinou je však vždy k dispozici alespoň určitá část poměrně racionálně působících informací, jež se dají objektivně prezentovat jako jakýsi náhledový kompromis. Informace, které s největší pravděpodobností nejsou přitažené za vlasy a ani se nesnaží zakrýt všechny stopy.

A co je tedy zřejmé? Masakr v Račaku je casus belli následného útoku Severoatlantické aliance na jugoslávské ozbrojené síly. Casus belli, důvod k válce, je v podstatě označení pro událost, která je dostatečným zdůvodněním pro vyhlášení války či válečný konflikt jako takový. Situace v Jugoslávii byla tehdy již opravdu neúnosná a spojenecká vojska a jejich vedení pod záštitou NATO vyčkávala na podobnou příležitost konflikt definitivně „rozlousknout“. A k tomu incident v Račaku posloužil naprosto dostatečně. Dle Albánců došlo v kosovské vesnici Račak ke krutému masakru civilistů, což však druhá strana pochopitelně naprosto popírá. Existují tedy dvě pravdy, dva pohledy, dvě verze jednoho příběhu.

Dvě pravdy incidentu v Račaku

První verze stojí na straně kosovských Albánců, mimo to se k tomuto vysvětlení připojila také americká diplomacie a šéf mezinárodní pozorovatelské mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), americký diplomat William Walker. Walker veřejně obvinil Srby z napadení vesnice a spolu s americkou diplomacií podpořil vysvětlení, ve kterém se hovoří o bojové operaci srbských policejních jednotek v Račaku, při níž bylo zlikvidováno 45 civilistů. Policejní jednotky se údajně měly chopit tamějších mužů, odvést je do blízké rokle nad vesnicí a střelnými zbraněmi hromadně popravit. Toto vysvětlení později posloužilo jako záminka k vojenské intervenci NATO, která se projevila zejména rozsáhlým bombardováním Jugoslávie.

Druhá verze je vysvětlením ze strany Srbů. Do vesnice Račak se 15. ledna vypravily speciální jednotky pro boj s teroristy, přičemž se zabývaly zabavováním zbraní a munice. Také údajně došlo k bojům a přestřelkám, ve kterých byl zabit určitý počet albánských ozbrojenců. Celou dobu měly být srbské speciální jednotky navíc atakovány a ostřelovány bojovníky Kosovské osvobozenecké armády (UÇK). Po skončení vojenské akce se všechny srbské jednotky stáhly a k žádnému zabíjení civilistů nedošlo. Jak však srbská strana vysvětluje 45 nalezených těl? Jednoduše. Mrtvá těla údajně patřila padlým bojovníkům z Kosovské osvobozenecké armády, kteří byli posmrtně navlečeni do civilních šatů a sneseni na jedno místo, aby celková situace vyvolala dojem hromadné popravy a masakru.

Argumentů je na obou stranách mnoho, všechny se liší a všechny dávají i nedávají smysl zároveň. Kosovským argumentem číslo jedna je svědectví místních obyvatel, srbským protiargumentem jsou stopy střelného prachu na dlaních údajných obětí. Součástí dalšího argumentu, jenž hraje do karet kosovské straně, je přítomnost několika žen, jednoho starce a jednoho dvanáctiletého chlapce mezi oběťmi. To však absolutně nekoreluje s vysvětlením místních albánských svědků, kteří hovořili o popravě civilistů, jíž předcházelo oddělení mužů od žen a dětí. K srbské straně se zase přiklání dva nezávislí pozorovatelé, francouzští novináři Renaud Girard a Christophe Chetelot. Ti upozornili, že Srbové o bojové akci předem informovali pozorovatelskou misi OBSE i novináře a pozvali je do role pozorovatelů. Těla byla navíc ve své poloze nalezena až 16. ledna, kdy je takto prezentovali velitelé Kosovské osvobozenecké armády.

Wikipedie jako zdroj pravdy?

Čistá a stoprocentní pravda v souvislosti s incidentem v Račaku tedy s největší pravděpodobností neexistuje a už nikdy existovat nebude. Vždy se bude jednat pouze o tvrzení jedné nebo druhé strany. Dokladem může být Wikipedie, jakožto zdroj, po kterém drtivá většina lidí šahá jako první, a který slouží k obecnému a zevrubnému zorientování se v daném tématu či problematice. Wikipedie existuje a funguje v mnoha jazycích, přičemž informace se v těchto různojazyčných verzích mnohdy diametrálně odlišují. Zatímco albánská a chorvatská Wikipedie prezentuje událost jako masakr civilistů v Račaku, srbská a ruská Wikipedie hovoří o manipulaci s mrtvými těly bojovníků UÇK a civilním ošacením. Stejně tak se na obou stranách názorově rozchází i „odborné zdroje“, jež mají na příslušných různojazyčných Wikipediích dané verze podkládat a definovat.

Esenci pravdy nám tedy v současnosti neposkytne pravděpodobně žádný zdroj, ať už se jedná o vědecké zkoumání, odbornou práci či prosté objasnění na Wikipedii. Jediné, čím si můžeme být víceméně jistí, je informace předložená na začátku článku. Albánec si se Srbem jen tak na pivo prostě nezajde. A i v tomto případě pravděpodobně existuje množství výjimek potvrzujících pravidlo.

Podobné články

Doporučujeme

Další články