Československo prožilo dlouhých 41 let pod komunistickou nadvládou. Od násilného převzetí moci komunisty v únoru 1948 po svržení totalitní diktatury v listopadu 1989 panovalo v naší zemi bezpráví, v jehož důsledku došlo k emigraci bezmála 300 tisíc lidí, z politických důvodů bylo v Československu odsouzeno na čtvrt milionu lidí, ve vězeních a lágrech zemřelo přes 6 tisíc lidí, na hranicích bylo zastřeleno 374 osob a z politických důvodů bylo popraveno téměř 280 lidí. Od pádu rudé totality uplyne letos 28 let. Přesto to ale dnes vypadá, že mnozí se nedokázali z hrůz komunismu poučit, ba co hůř, přejí si jeho návrat.

ksc1.jpg

Radovali jste se z toho, že jsme se komunismu zbavili? Bohužel více než desetina vašich spoluobčanů si přeje návrat rudé totality. (Foto: wikipedia.com)

Osudovou chybou bylo, že po sametové revoluci nedošlo po vzoru vypořádání se s nacisty v Německu ke zrušení a zákazu Komunistické strany. Ta se jen přetransformovala z KSČ na „demokratickou“ KSČM, která je dodnes parlamentní stranou. Politici v raných 90. letech spoléhali na to, že komunismus v Česku vymře přirozenou cestou a zmizí spolu s odchodem starých voličů a stranických struktur na věčnost. Bohužel se tak ale nestalo. Staří voliči a skalní komunističtí normalizátoři sice vymřeli, ale jejich místo nahradili noví. Volební potenciál komunistů neslábne, dlouhodobě se drží kolem 10% a momentálně jsou komunisté poprvé od samostatnosti České republiky v předvolebních průzkumech druzí.

KSČM v posledním předvolebním průzkumu získala 12,7% hlasů. To samo o sobě není až tak alarmující číslo. Alarmující je nicméně fakt, že vezmeme-li v potaz, že lídr průzkumu hnutí ANO Andreje Babiše obdrželo 32,8% a značná část hlasů stran, které by nedosáhly potřebné 5% hranice (v případě koalice Lidovců a Starostů dokonce 10%) by propadla a přepočítala by se na strany, kterým se do poslanecké sněmovny podařilo dostat, byl by Babiš schopen s komunisty postavit vládu. Ať už v rámci koalice, nebo jednobarevnou vládu ANO s tichou podporou KSČM. Tak či onak, po téměř 30 letech by se komunisté opět dostali k moci. Scénář je o to děsivější tím, že není vůbec nereálný.

ksc2.jpg

Stalinistka Marta a její rudá parta KCŠM během představování volebního programu. Ukázkový příklad toho, že ne všechno retro je fajn. (Foto: ceskatelevize.cz)

Čím to je, že statisticky vzato každý desátý občan Česka si přeje návrat k režimu, kterým je naše země a mnoho jejích obyvatel dodnes poznamenáno? V době úpadkové politické kultury a stranického marasmu, kdy většina stran řeší své interní spory, jejich členové se hádají mezi sebou a snad za každou partají stojí nějaký skandál, představují komunisté pro určitou skupinu lidí jakousi bizarní stabilitu. Nejsou to ale jen staří lidé, kteří si pamatují socialistické Československo, kde jiná strana prakticky ani neexistovala, komunismus řídil životy všem a kdo se ideologii podvolil, měl víceméně pocit, že mu nich nechybí. Ke komunistům inklinuje i poměrně početná část mladých lidí vymezujích se proti kapitalismu a též radikálně protisystémových voličů zklamaných demokratickým vývojem posledních let. Bohužel toto je krutá realita, s níž toho nelze moc dělat.

Připusťme si krutou pravdu, že návrat komunistů ke kormidlu řídícímu chod naší země je reálný. Vyvstává otázka, co od komunistů v tomto případě vlastně můžeme čekat. Odpovědi nalezneme ve volebním programu KSČM. Stačí jej zběžně projít a zjistíme, že o sobě pohrobek zločinné KCŠ může tisíckrát tvrdit, že dnešní komunisté jsou reformovaní a demokratičtí, ale ve skutečnosti se jedná o tu samou ultralevicovou zhoubnou ideologii v bledě modrém. V tomto případě by se slušelo říci spíše v temně rudém. Hlavní problém je, že KSČM se od zločinů, které napáchali komunisté v minulém režimu, nedokáží distancovat. Ve straně stále nalezneme skalní stalinisty hájící oprávněnost popravy Milady Horákové a dalších obětí politických procesů v padesátých letech. Ti samí lidé pak zpívají na prvního máje Internacionálu u hrobu komunistického zločince Klementa Gottwalda. A předseda strany Vojtěch Filip v den výročí justiční vraždy Horákové s úsměvem pronese, že vinit dnešní komunisty z její smrti je jako vinit dnešní katolickou církev ze smrti Jana Husa.

ksc.jpg

Přinesou nám komunisté opět ulice plné špiclů, kde za zpochybnění režimu aby si člověk balil kufry do gulagu či uranových dolů? (Foto: wikipedia.com)

Komunistický program jako by z oka vypadl propagandistickým blábolům z dob před 40 lety. Znárodňování a zestátňování, družstevní kolektivizace, perzekuce bohatých a podnikatelů a naplno přiznaný návrat k socialismu. Zdaleka nejděsivěji ale v programu KSČM působí na první pohled nenápadný bod, kterým je zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů, považovaný komunisty za nadbytečný. Ještě aby ne. Je to právě ÚSTR, jehož pečlivá badatelská činnost nám v posledních letech odhaluje zrůdnost komunistické totality v celé její ‚kráse‘. Badatelé Ústavu nacházejí a zpřístupňují stále nová svědectví těch, kterým spolu s celými rodinami komunisté systematicky ničili život. Komunisté tak jednoznačně nechtějí udělat za svou minulostí tlustou čáru. Chtějí tuto minulost vymazat z paměti lidí, předstírat, že k ní nikdy nedošlo a veškerá zvěrstva zavádět nanovo. Nezbývá než doufat, že voliči si v září zachovají duchapřítomnost a nedopoustí další rudé přepisování dějin.

Zde si připomeňme (dokud ještě můžeme) osud Milady Horákové, kterou komunisté hanebně zavraždili a jsou na to dodnes hrdí.