Za svého života byl považován za nejnebezpečnějšího diktátora. Nejvíce na sebe upřel pozornost, když za jeho vlády získala Severní Korea jaderné zbraně. Jaký ale byl skutečný Kim zbavený pozlátka propagandy?
Kim Čong-il žil vlastně dva životy, které je třeba od sebe odlišit. Ten, který prezentuje propaganda a ten skutečný. My se v tomto článku podíváme na oba a odhalíme propast mezi tím, co hlásá ideologie a krutou skutečností.
Podle oficiálních pramenů se narodil 16. února 1942 na posvátné hoře Pektusan. Jeho narození bylo doprovázeno znameními, která měla potvrdit jeho božskou dokonalost a vyvolenost. Měla se objevit dvojitá duha a na nebi kvůli němu vyšla nová hvězda. Kim také nepije jinou vodu než z pramenu prýštícího z Pektusanu a jí pouze rýži z místních polí. Tolik propaganda. Skutečným místem jeho narození je Sovětský svaz, narodil se v malé sibiřské vesnici, jeho otec (Kim Ir-sen) zde velel vojenské brigádě. Když válka skončila, vrátila se rodina do Pchjonjangu, brzy však nastala další válka – korejská. Tu ovšem přečkal v Sovětském svazu. Poté studoval školu pro piloty v NDR a Kim Ir-senovu univerzitu. Jeho život nejspíš velmi ovlivnila příhoda z dětství. S bratrem se koupali v rybníku, který byl blízko jejich domu. Kim mu žertovně zatlačil hlavu pod vodu, chlapec se však začal topit. Kim si nejspíš myslel, že se nic neděje a se smíchem jej držel pod vodou dál, až se chlapec utopil. V té době mu byly pouhé 3 roky. Je pravděpodobné, že jej tato příhoda ovlivnila na celý život. Kim vyrůstal bez matky, vztah s otcem byl asi takový, jaký mají mezi sebou členové královské rodiny. Jeho matka zemřela při porodu, když mu bylo 7 let.
Mistr propagandy
Ještě než se stal vůdcem, byl ministrem propagandy, už v té době se na veřejnosti objevuje po boku svého otce. Dokonale ovládne umění propagandy, připravuje si na této pozici půdu pro svou budoucí vládu. Jeho hlavním úkolem bylo vytvořit kult svého otce, zároveň se v této propagandistické kampani nezapomněl zviditelnit tím, že se v médiích objevoval po jeho boku. Byl to on, kdo udělal ze Severní Koreje nejvíce ideologický stát světa – například portréty Kimů jsou absolutně všude a v případě požáru obydlí mají v evakuaci přednost před živými obyvateli domu. V této pozici pracoval i na filmech, které miloval. Hlavně staré americké westerny. Nebyl však spokojen s výkony domácích herců a režisérů. Jednoduše nechal unést jihokorejskou herečku Čcho Un-hui a režiséra Sin Sang-ok a donutil je pro něj točit film. V jeho studiu se natáčely hlavně akční filmy a horory, ale také propagandistické filmy s folklorním pozadím. Natočil také svůj vlastní remake Godzilly. Sám vlastnil sbírku filmů čítající více než 15 000 titulů. Jerrold Post, psychoanalytik CIA, zjistil, že jeho cesta k vůdcovství je inspirována filmovými hrdiny (například z klasického westernu Shane), sám sebe vidí jako bojovníka se zlem – „hodného kovboje“.
Drahý vůdce
Rok 1980 je pro Kima přelomovým – jeho otec jej představuje jako budoucího vůdce. V roce 1991, ještě za života otce, se stává vrchním velitelem armády. V roce 1994, když jeho otec umírá, se Kim stává vůdcem Severní Koreje. Jeho otci je dán titul „věčného prezidenta“ a prezidentská funkce je z úcty k němu vymazána z ústavy. Kim Čong-il dostává titul „drahý vůdce“. Po uchopení moci spouští jaderný program, který má vrátit Severní Koreu zpět do světové hry. V jednom rozhovoru po setkání s jihokorejskými protějšky přizná, že si je vědom, že kdyby KLDR vystřelila na USA raketu, tak je srovnají se zemí během pár chvil. Potřeboval však, aby jej svět zase bral vážně. To se mu také povedlo. USA vyslaly do KLDR vyjednávací tým, který má předat severokorejskému vůdci dopis od amerického prezidenta, tuto delegaci vede Madeleine Albrightová.
V roce 1994 se také stane jiná důležitá věc. Během Kimova jaderného snažení propukl v zemi hladomor (který strana později nazvala skromně nedostatkem). Zatímco Kim se snažil získat jadernou hlavici, jeho lid umíral hlady. V této době se také poprvé objevily demonstrace – a mířily přímo proti Kimovi. V jistých železárnách v Hwanghae rozhodli předáci továren, že budou výrobky exportovat do Číny výměnou za jídlo pro dělníky. Kim se to dozvěděl a rozzlobil se, že tak učinili bez jeho vědomí, a nechal před nastoupenými dělníky zastřelit pět lidí z vedení továrny. Dělníci také protestovali a žádali svého vůdce, aby je nasytil – Kim nechal demonstranty přejet tanky. Počty obětí jsou vzhledem k povaze severokorejského systému nejasné, hovoří se o 240 000 až 3,5 milionech obětí. Hladomor zhoršily ještě záplavy v roce 1995, svého vrcholu dosáhl v roce 1997.
Čučche a songun
Kim Čong-ila pronásledovala myšlenka, že je ve stínu svého otce, na rozdíl od něj nikdy nebojoval, republiku převzal už vybudovanou. Stejně jako jeho otec chtěl přijít s vlastní ideologií. Jeho otec vymyslel vlastní marxistickou doktrínu kombinující konfuciánství, maoismus a stalinismus. Tato ideologie se nazývá čučche, její hlavní myšlenkou je absolutní samostatnost. Ta je rozdělena do několika bodů: čadžu – nezávislá politika čarip – ekonomická soběstačnost čawi – sebeobrana ve vojenské politice. Kim Čong-il z čučche udělal státní ideologii a přidal k ní myšlenku „songun“ – „armáda na prvním místě“. Po uchopení moci Kim Čong-il začal s militarizací celé země – všechno včetně hospodářství má být podrobeno potřebám armády.
Život rudého playboye
Kim Čong-il byl proslaven životem milionářského playboye, měl stovky konkubín. Zatímco lid hladověl, on si žil v nejvyšším možném luxusu. Jeho kuchařem byl Kenji Fujimoto, který mu připravoval hlavně sushi, jež zbožňoval. Vůdce KLDR neusnul bez svého koňaku, sushi a kaviáru. Kim si nechal dovážet nejdražší koňak světa (za rok za něj dal 20 milionů). Posílal letadla pro BigMac do Pekingu, do Íránu pro kaviár a do Prahy, ano tušíte správně, pro pivo, a samozřejmě pro ryby do Japonska. Pořádal šílené párty, na kterých nechával například ženy boxovat mezi sebou, nebo donutil člověka zastřelit jiného. Umírá v prosinci 2011 na infarkt (předtím prodělal řadu mrtvic).
ZDROJE:
https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Jong-il
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kim_Ir-sen
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR, Nina Špitálníková, 2017
https://cs.wikipedia.org/wiki/Songun
https://en.wikipedia.org/wiki/Juche
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
