Rozhovor s Martinem Chobotem

Martin, který právě vydal sólovou desku Pootevřené dveře, pochází z umělecké rodiny – jeho dědeček byl slavný výtvarník Vladimír Suchánek. „Skutečná hlava rodiny a opravdový umělec,“ přikyvuje Martin, „což se do nás ostatních promítlo jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu. Měl například vysoké nároky, zdaleka ne všechno mu připadalo dobré, šetřil pochvalami.“

Výtvarnicí byla i Martinova maminka Eva, která dobrovolně, nečekaně a bez rozloučení odešla ze světa, když mu bylo čtrnáct. „Obávám se, že od té doby bojuju s nedostatkem zdravého sebevědomí. Když tě máma takhle opustí, podvědomě si říkáš, že asi nemáš moc velkou hodnotu. Jinak by to přece neudělala, nebo by se aspoň nějak rozloučila...“
Dva roky po mámině smrti hrál skoro neustále na kytaru a nakonec bolest zdánlivě vytěsnil: „Řekl jsem si sám pro sebe, že byla bohužel nemocná.“

Až když se jim s Ewou Farnou před třemi lety narodilo první dítě, syn, trauma se vrátilo. „Najednou jsem zase začal brečet a hodně to řešil. Pomohla mi práce na vlastní desce, kde se i těmhle osobním tématům věnuju. Když jsem ji dokončil, jako bych byl konečně se vším srovnaný. Jako bych teprve teď dokázal odpustit.“ Kromě toho Martin Chobot v rozhovoru vysvětluje, proč nedávno po dvanácti letech opustil kapelu své manželky a tím pádem i dobré zaměstnání. „Zvažoval jsem to dlouho. Ewa mě ve skupině chtěla, ale ještě víc si přála, abych byl šťastnej. Proto mě nakonec nepřemlouvala.“

A proč vlastně nebyl šťastný?

mohlo by vás zajímat

Česká hvězda na Spotify: Nestydím se za to, že mám rád Kabáty, říká Redzed v (NE)BLÁZNI

„Za to asi může moje nedostatečné sebevědomí,“ usměje se. „Jednoduše jsem byl extrémně nespokojený sám se sebou, se svojí hrou na kytaru. Z koncertů jsem odjížděl s výčitkami a dál už takové pocity prožívat nechtěl. Odchod mi pomohl. Uvolnil jsem se, začal dělat vlastní muziku, najednou mi je líp.“