Před pětadvaceti lety vtrhli Renton a jeho pochybní kumpáni do kin, napíchali si do žil heroin a byla to náramná legrace. Většinou. Kultovní britský snímek byl v době svého uvedení absolutním hitem, a to nejen doma - získal například i Českého lva pro nejlepší zahraniční film roku. Odstartoval úplně nové filmové hnutí a z Ewana McGregora udělal megastar.
„Trainspotting je způsob zabíjení volného času...“
Renton, Spud, Sickboy, Begbie a nakonec, s tragickou dohrou, i Tommy. Tahle parta ztroskotanců z Edinburghu je notoricky známá všem, i kdyby jen rekreačním fanouškům filmu. Jejich příběh zfilmoval v roce 1996 Danny Boyle, vytvořil jej ale někdo jiný - spisovatel Irvine Welsh, jenž díky literárnímu Trainspottingu dlouho platil za výjimečný autorský talent.
Trainspotting je taková příjemná zábava, kdy člověk sleduje příjezdy a odjezdy vlaků a porovnává je s údaji v jízdním řádu. Když se nad tím ale zamyslíte, je to vlastně marnost. Plácání se v bezčasí mezi žádnou ranní a nulovou odpolední činností, čas, který potřebujete nějak vyplnit, protože nemáte práci, rodinu ani žádný smysl života. No, asi to neplatí o každém, kdo se trainspottingu věnuje, ale ve Welshově díle (a to i když pomineme konkrétní scénu s Begbieho otcem, jež se objevuje v literární předloze a pak i ve filmovém pokračování Trainspottingu) je ta paralela zjevná.
Renton a jeho přátelé nemají nic, jenom svoje skotství. Bohužel je jim „úplně k hovnu, protože Skotsko je každýmu u prdele“. A tak si něco najdou. Heroin. Trainspotting přesto nikdy neměl být protidrogovou (nebo prodrogovou, to už záleží na osobním úhlu pohledu) agitací. V první řadě to byl a vždycky bude hrubý portrét země, kde existovat na hranici chudoby a bojovat s pocitem vykořeněnosti dlouho znamenalo životní standard.
Welsh, sám rodák z Leithu, bývalý narkoman, měl k tomu, co by průměrný kapitalista označil za spodinu, vždycky blízko. Po Trainspottingu napsal Acid House, soubor povídek, které se zase věnují lidem na okraji, feťákům a sociálním případům, a jejich plácání se životem ani ne tak kupředu, jako spíš dokolečka na místě. Stín svého prvního hitu ale Welsh nepřekročil a nepovedlo se mu to ani v dalších letech, během kterých se k Rentonovi a ostatním několikrát vrátil. I Danny Boyle zkusil na úspěch svého prvního filmového trháku návazat; v roce 2017 vznikl titul T2 Trainspotting, který znovu pracoval s Welshovým literárním dílem a disponoval i původním hereckým obsazením.
Britská nová vlna
Pro Dannyho Boylea, dnes oscarového tvůrce, byl Trainspotting teprve druhým celovečerním kinofilmem. Úspěch kousku ho vystřelil k nálepce jednoho z nejtalentovanějších evropských tvůrců. Jeho film totiž spustil britskou novou vlnu, která si kladla za cíl bavit, ale zároveň kriticky zobrazovat sociální realitu. A ačkoliv film musel být pro prudérní americké publikum upraven a prvních 20 minut nechali tvůrci dokonce předabovat, protože ti chudáci za oceánem by nemuseli rozumět skotskému přízvuku, byl John Hodge za svou práci na filmu nominován na Oscara v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář. A v Česku se Trainspotting v roce 1997 stal z vůle ČFTA Nejlepším zahraničním filmem roku; Český lev v této kategorii se přestal rozdávat v roce 2014.
Lví podíl na úspěchu filmu má samozřejmě Ewan McGregor v úloze Rentona. Herec do té doby známý spíše z menších kusů přestal jíst mléčné výrobky a pít alkohol, aby shodil 13 kilo a vypadal adekvátně pohuble na narkomana. Do toho před natáčením četl odborné publikace o účincích heroinu a spolu s hereckými kolegy pak krátce před natáčením několik týdnů docházel do léčebny hovořit s místními pacienty. Trainspotting pro McGregora znamenal kariérní zlom, protože se stal skutečnou hvězdou. Začaly se hrnout i hollywoodské nabídky, McGregor chtěl ale od začátku balancovat na hraně a mít to nejlepší z obou světů. Věnoval se tedy menším britským snímkům, třeba Sametové extázi, a sem tam si odskočil za velkou louži natočit něco většího. Třeba Hvězdné války.
Trainspotting měl rozpočet jenom 1,5 milionu liber, ale celosvětově vydělal 72 milionů dolarů. Britský filmový institut jej prohlásil desátým nejlepším filmem 20. století a sami diváci snímek v roce 2004 vybrali za nejlepší skotský film vůbec. Trainspotting je něco, k čemu se můžete pravidelně vracet a zároveň to jednou pustit vlastním dětem, protože je to bude bavit. Humor, soundtrack a především smysl filmu jsou nadčasové, o to víc ve Skotsku, kde se ani o čtvrt století později některým nežije o moc líp; rozhodně ne o tolik, jak by si člověk zvenčí mohl myslet. A i kdyby se to někdy zásadně změnilo, scéna s miminem na stropě nás přežije všechny.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
