Kdybyste měla říct, jaký film, seriál a například hudební interpret podle vás dokonale zachycuje devadesátky u nás, co by to podle vás bylo?

U seriálů mě jako první napadá Pobřežní hlídka. Už jenom kvůli tomu, jak to bylo celé založené na ženách, na jejich poprsí, které jim mělo co nejvíce koukat z plavek, jelikož to byla ještě taková ta nekorektní doba. Ale pochopitelně i ta znělka. U filmů je to těžší, jelikož vznikla spousta bizáru jako například český film Playgirls, což je totální brak. Ale vznikla i řada dobrých filmů, Forrest Gump nebo Sedm, které dodnes zůstávají v desítce nejlépe hodnocených filmů. U hudby je to stejné, máme bizár jako Lunetic a jejich Jsi moje máma, ale pak i hvězdy jako Britney Spears.

Čím si vysvětlujete popularitu některých opravdu bizarních pořadů u nás? Namátkou třeba takové Rande včetně speciálů jako bylo Rande XXL? Nebo Peříčko? To už by asi dneska v televizi neprošlo.

Na tyhle pořady už nejsme dneska zvyklí, spíš jedou reality show a jiné formáty převzaté ze zahraničí. Ale tehdy přicházeli s novými formáty sami moderátoři – například když jsem se bavila se Slávkem Bourou a Markétou Mayerovou z Rande, tak říkali, že oni sami chodili s nápady za Vladimírem Železným. Byly to nevšední věci, které i z dnešního úhlu pohledu jsou zvláštní a možná právě proto na ně rádi vzpomínáme. Já jsem například nevěděla, že v jednom díle Rande vystoupil David Hasselhoff, který kvůli tomu přijel do Prahy a jeho americký tým oznámil tvůrcům Rande, že Hasselhoff nemá rád, když před ním mají lidé plážové oblečení, protože nechtěl být neustále spojován jen s Pobřežní hlídkou. Tak se všichni v Rande nastrojili do večerních šatů, a když se pak Hasselhoff dozvěděl, že to je kvůli němu, tak je poslal převléknout a okamžitě vyhodil půlku svého týmu. I to je samo o sobě celkem úlet, že americká celebrita vystupuje v českém pořadu. Dokážete si představit, že by dnes nějaký americký herec vystupoval třeba ve Star Dance?

Co si myslíte o politických pořadech z té doby? Dneska máme tak maximálně nedělní debatu u Václava Moravce, ale dokážete si představit, že by se v současném politické klimatu vysílal třeba takový Kotel nebo Aréna?

Já si občas říkám, jestli tyhle pořady nerecyklují třeba na Barrandově. Tehdy to bylo ale velmi populární. Třeba takoví Gumáci, které Železný přejal z Anglie – i když se u nás moc neujali, tak všechny bavilo, že se čeští politici dají zesměšňovat gumovou maskou, když ještě pár let před tím, před revolucí, by to vůbec nešlo. A i v Kotli měli diváci pocit, že mohou být blízko tomu politikovi. Mohli mu klást otázky, což dřív nesměli, takže z toho byli nadšení. Konfrontovat politika byla úplná novinka.

Devadesátky jsou v dnešní době v kurzu, především pak tehdejší móda. Mladá generace dnes s obdivem nosí retro autentické šusťákové bundy i ledvinky, což naši rodiče častokrát nedokážou pochopit. Co je jeden módní trend z devadesátek, který doufáte, že už se nikdy nevrátí?

Mně přijde, že ty trendy vlastně přetrvávají. Například já jsem k 10. narozeninám dostala kapsáče, což byl tehdy podle mě nejlepší dárek. Teď zpětně mi přijdou všechny kapsáče příšerné, ale třeba na vesnicích je pořád vidím. Jen doufám, že se to nedostane někam do mainstreamu jako nějaký nový trend. U ledvinky je mimochodem hrozně zvláštní, že se dnes nosí přes rameno, což jí dostává do mnohem vkusnější roviny, než když se nosila pod břichem, což je podle mě nejhorší nevkus z té doby. Snad ještě účes „vepředu byznys, vzadu party“, tzv. mullet.

V knize je velké množství unikátních dobových fotografií . Jak jste je sháněla?

Část fotografií nakoupil nakladatel klasicky od ČTK. Dále jsem hodně obepisovala velké firmy, jako je například McDonald's nebo Coca-Cola, jestli by mi do knihy neposkytly nějaké fotografie z devadesátek. A musím říct, že byly docela ochotné. U některých - zejména ilustračních - fotek nebyl problém s právy, protože jsou veřejně dostupné pro komerční účely, to jsou třeba fotky disket, VHSek a podobně. A pak mi ještě lidé posílali věci ze svých osobních archivů, kdy mi nafotili třeba své staré hračky nebo časopisy. Řešila jsem to dlouho, protože jsem chtěla, aby kniha byla zábavná a bylo v ní hodně fotek a grafických materiálů. Některé fotky jsme bohužel použít nemohli, protože se k nim nepodařilo sehnat práva. Proto tam chybí třeba fotka Václava Klause, jak hraje tenis s Alanem Aldou.

GALERIE Rozhovor s Johanou Fundovou, autorkou Devadesátek

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Co takové technologie z 90. let? Jak vzpomínáte na první mobily či osobní počítače u nás?

Já jsem dostala mobil až po miléniu, ale pamatuji si mobily rodičů. Máma měla takové obrovské pádlo od Sony a táta zase jednu z prvních Nokií, kde už se dal hrát Had, takže jsem si ho občas půjčovala. Počítače mám zase spojené nástupem internetu, který se pomalu začal rozšiřovat. Nebo třeba modemy, které se dlouho zapínaly a během toho vydávaly dnes už legendární zvuk. A připojovalo se po sedmé večer, protože to bylo levnější.

V 90. letech se u nás poprvé začaly ve velkém objevovat televizní reklamy. Já jsem jako dítě například každé sobotní ráno nadšeně koukal na Horsta Fuchse a jeho nezničitelný lak na auta. Je nějaká reklama, která vám opravdu utkvěla v paměti?

Pamatuji si třeba na reklamu na McDonald's v televizi, byl představený jako místo pro celou rodinu, kde se mohou najíst jak děti, tak rodiče. Pak ještě třeba reklama na Calgon, kde chodili po domácnostech a měřili tvrdost vody. Celé to bylo udělané jako skutečná reportáž, kdy štáb zazvonil u dveří, zkontroloval pračku, a pak doporučil Calgon. A ještě reklamy na dětské sladkosti. Lentilky nebo třeba slavná žvýkačka s Jaromírem Jágrem. To už dnes také moc není.

Zaujaly mě například vánoční trendy, kdy každý rok byl vždy v obchodech nějaký nový hit.

K tomu mám zajímavost, kterou jsem před psaním knihy vůbec nevěděla. Vždy jsem si myslela, že třeba taková rychlovarná konvice je u nás odjakživa, protože třeba v amerických filmech jí vidíme už od 70. let. Ale pak mi bylo řečeno, že se u nás poprvé začala prodávat až v devadesátých letech a konkrétně to byl hit roku 1995.

Plánujete nějaké pokračování?

Přitom psaní jsem zjistila, že existuje opravdu velké množství trendů mileniálních či z nultých let, a že to možná ještě bude krystalizovat. Ale už teď si myslím, že existuje pár fenoménů z téhle doby. Třeba Superstar, festivaly CzechTek, zvoncové kalhoty, ICQ a další a další fenomény, které jsou až z nového tisíciletí. Třeba by to za takových pět let mohlo jít. Určitě to má velký potenciál.

A tady si připomeňte nejdivnější vánoční hračky našeho dětství.