Kdo byl Valerij Legasov, skutečný hrdina Černobylu? K sebevraždě ho dovedli pocit viny i upadnutí v nemilost režimu

Ultrapopulární minisérie HBO Černobyl došla ke svému konci. Pátý a poslední díl v Česku uvidíme v úterý 4. června od 21 hodin a ačkoliv nás vydařeným seriálem provázela řada postav, všem v paměti zřejmě utkvěje především chemik Valerij Legasov s tváří skvělého Jareda Harrise. Jaký je celý příběh hrdiny, kterého havárie stála čisté svědomí a nakonec i život?

Vědění je cesta

Co se to tam před těmi 33 lety vlastně stalo? Minisérie HBO Černobyl nabídla velmi vydařený a blízký pohled na největší jadernou havárii historie, o který každý slyšel, ale málokdo zná detaily. Třeba takové, komu ještě dnes společnost vděčí za to, že následky černobylské tragédie nebyly ještě rozsáhlejší. Zasloužila se o to řada lidí, po odvysílání seriálu ale všem v hlavě nejspíš ulpí především chemik Valerij Legasov (a právem), kterého ztvárnil britský herec Jared Harris. Tvůrci Černobylu se v odvyprávění Legasovova příběhu věrně drželi pravdy, přesto se na jeho život pojďme ještě detailněji podívat.

Valerij Legasov se narodil 1. září 1936 v Tule. I když původně uvažoval o tom, že se bude živit jako básník, nakonec se rozhodl stát se vědcem, protože v tom viděl větší prospěch společnosti. Vystudoval tedy fyzikální chemii, a to bez větších problémů. Jeho učitelka ze základní školy na něj v dokumentu Černobylská katastrofa: Bitva Valerije Legasova vzpomíná jako na bystrého a zvídavého žáka, který se neustále vzdělával ne kvůli dobrým známkám, ale aby se toho co nejvíc dozvěděl.

Po škole byl zaměstnán v Kurčatovově institutu, který se orientuje na výzkum v oblasti jaderné fyziky a chemie. Poměrně rychle se vypracoval, což bylo trnem v oku některým jeho kolegům. Možná k tomu přispěl fakt, že byl přesvědčeným komunistou, možná ne.

Právě vědci v čele s Legasovem z Kurčatovova ústavu navrhli a odsouhlasili v Černobylu používaný typ reaktoru RBMK-1000, ale nedělali to s čistým svědomím. Vyjadřovali řadu pochybností, například ohledně nebezpečné konstrukce reaktoru nebo zavádějících informací pro operátory reaktoru, kteří neznali jeho kritické chování v nestabilních podmínkách. I proto byl po havárii právě Legasov ustaven vedoucím vyšetřovací komise a proto byl jediný, kdo znal skutečnou závažnost celé situace.

Jeho společenské postavení a respekt v oboru zapříčinili, že Legasov dokázal zaslepené pohlaváry Sovětského svazu přesvědčit o tom, s jak kritickou záležitostí se po 26. dubna 1986 vlastně potýkají. Byl to on, kdo rozkázal, že je třeba doutnající zbytky reaktoru zasypat hlínou, pískem i olovem a on přesvědčil vedení strany o nutnosti evakuace Pripjati.

Šel příkladem

Ačkoliv měl doma manželku a děti, od prvních hodin po havárii byl Legasov osobně přítomen v černobylské elektrárně. Nejprve se schovával, měl strach z radiace jako všichni ostatní, cítil ale, že pokud má mít morální právo posílat tam lidi musí tam s nimi. Nejhorší pro něj byla nemožnost neinformovat o skutečných následcích, jaké radiace na zdraví tzv. likvidátorů bude mít, musel se totiž držet oficiálního stanoviska strany.

Vyvrcholilo to v srpnu 1986 na vídeňské konferenci, kde právě Legasov předložil Mezinárodní agentuře pro atomovou energii předložil výslednou zprávu komise, kterou vedl. Vinu za neštěstí svedl téměř výhradně na zaměstnance elektrárny, vady samotného reaktoru ale dle pokynů z vyšších míst vynechal. A ačkoliv jeho vystoupení v rakouské metropoli bylo v té chvíli asi nejlepším, jaké mohl podat, po návratu do vlasti se mu dočkalo velmi chladného přijetí a kritiky, že o sovětském jaderném programu vyzradil příliš mnoho.

V důsledku toho mu stát odmítl udělit čestný titul Hrdiny socialistické práce, na který byl dvakrát nominován a v Kurčatovově institutu ho kolegové odmítli zvolit do akademické rady. Pod vlivem depresí, pocitu viny a zrady se v květnu 1987 neúspěšně pokusil o sebevraždu, předávkoval se prášky. Blízkost smrti ale Legasova nijak neprobrala zpět k životu, navíc na sobě čím dál víc pociťoval nemoc z ozáření, a tak se, 27. května 1988, přesně na dvouleté výročí osudové havárie, oběsil.

A tady se podívejte na další havárie podobné té černobylské. K jedné došlo na území Československa!


Komentáře

Doporučeno pro vás