Jiří Menzel dal Čechům to nejlepší z českých komedií. Bez něj by nebylo Otíka ani doktora Práška – G.cz
Vyhledávání

Jiří Menzel dal Čechům to nejlepší z českých komedií. Bez něj by nebylo Otíka ani doktora Práška

+ DALŠÍCH 9 FOTEK + DALŠÍCH 10 FOTEK

Jiří Menzel, Oscarem oceněný český režisér, ve věku 82 let zemřel. Světu to v neděli večer oznámila jeho manželka Olga, a tak nový týden začíná vpravdě nešťastně. Významný představitel československé nové vlny dal tuzemské kinematografii jedny z nejlepších komediálních kousků. Bez něj by nebylo Slavností sněženek, Vesničky mé střediskové, Postřižin a samozřejmě ani Ostře sledovaných vlaků. Filmový tvůrce byl zároveň nadaným hercem a jednou z jeho nejkultovnějších rolí je rozvážný doktor Prášek z jediného opravdu vtipného českého sitcomu, legendární Hospody.

Kateřina Horáková
Kateřina Horáková 7.9.2020, 10:15

Jiří Menzel zemřel

Ve věku 82 let svět živých opustil český herec, režisér, představitel československé nové vlny a Oscarem oceněný tvůrce Jiří Menzel. Menzel zemřel v důsledku dlouhodobých zdravotních problémů, sdělila veřejnosti jeho manželka Olga v neděli večer. Odešla tak další velká osobnost československé kultury, která se zasloužila mimo jiné o to, že český film dostal Oscara, že geniální tvorba Bohumila Hrabal dostala neméně geniální filmové adaptace, a že tuzemské komedie ze 70. a 80. let jsou vrcholem žánru u nás, a že si je dodnes rádi připomínáme.

Menzel začal filmovou dráhu na začátku 60. let, kdy studoval na FAMU, již roku 1962 absolvoval. Tam se učil od Otakara Vávry, pak se stal pomocným režisérem Věry Chytilové a postupně si tak šlapal cestičku k vlastní tvorbě a vlastnímu místu mezi novovlnovými tvůrci. Kromě toho, že byl režisérem, byl Menzel také velmi kvalitním hercem, díky čemuž dokázal zpoza kamery právě s herci skvěle pracovat. K utvoření rozpoznatelného tvůrčího rukopisu mu ale pomohlo i to, že se vždy držel tématu, které mu bylo nejbližší - chtěl vyprávět o prostých lidech, z nichž někteří podléhají v nerovném zápase s násilím, byrokracií i totalitní zvůlí. Zároveň měl rád postavy, které svou osobitostí, někdy až bizarní originalitou obohacují život kolem sebe. Rád spojoval v jednom filmu obé, a proto zřejmě našel takové zalíbení v díle Bohumila Hrabala.

Právě Ostře sledované vlaky, které Menzel natočil v roce 1966, se staly druhým tuzemským snímkem, který za oceánem získal Oscara pro nejlepší cizojazyčný film. Po něm už se to podařilo jen Svěrákovi s Koljou. Sám Menzel alespoň na oscarovou nominaci podruhé dosáhl o 20 let později s komedií Vesničko má středisková.

Po "Vlacích" se Menzel vrhl do v té době riskantního projektu, za nějž ale dnes můžeme být jen vděční. Skřivánci na niti, opět podle Hrabala a opět s Václavem Neckářem v hlavní roli, vypráví příběh politických provinilců nuceně nasazených v kladenských ocelárnách. Menzel se do práce na snímku pustil v uvolněném období Pražského jara, pro zjevnou kritiku režimu byl ale jeho vynikající počin s úderem normalizace odsouzen k poslání do trezoru - ostatně stejně jako řada kousků jeho spolužáků a přátel z FAMU.

Menzel se tak musel naučit zůstat věrný svému stylu a zároveň moc nerozčilovat komunistické cenzory. Díky tomu mohl relativně svobodně točit, a tak v 70. letech mohla vzniknout komedie Na samotě u lesa, v 80. letech pak Postřižiny, Slavnosti sněženek a již zmíněná Vesnička. Jeho jsou ale například i adaptace děl Vladislava Vančury Konec starých časů a především Rozmarné léto. Jen Menzel tak uměl na stříbrném plátně výtečně zachytit poetiku Vančurových příběhů.

Po revoluci se Menzel víc a víc objevoval před kamerou, nejpamátněji v seriálu Hospoda, nejlepším a jediném opravdovém sitcomu, který u nás kdy kdo natočil. V roli rozvážného doktora Práška příjemně doplňuje uřvaného Bronislava Poloczka v roli Babuly, Ladislava Potměšila coby oprsklého Nováka a Jiřího Kanyzu v úloze ironického právníka Zatloukala.

S Jiřím Menzelem odešel další kousek doby, kdy české filmy nebyly pro smích v tom špatném slova smyslu nejen u nás, ale i za hranicemi. S Menzelem odešel jeden z posledních osobitých tuzemských tvůrců. Byl ikonou i vzorem pro mladší generace filmařů, ale i pro "obyčejné" diváky, kteří se k jeho dílům pravidelně vracejí.

Podobné články

Doporučujeme

Další články