Jimi Hendrix trénoval na kytaru 12 hodin denně. Kvůli hudbě předstíral v armádě homosexualitu a pomočování – G.cz
Vyhledávání

Jimi Hendrix trénoval na kytaru 12 hodin denně. Kvůli hudbě předstíral v armádě homosexualitu a pomočování

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Před 50 lety zemřel Jimi Hendrix, jeden z největších a nejvlivnějších kytaristů všech dob. Ačkoli byly jeho začátky těžké, silně ovlivněné chudobou a rasovou segregací, stala se z něj díky vytrvalosti a tvrdému tréninku hry na kytaru opravdová hudební legenda. Z amatérského kytaristy, který si v mládí přivydělával hudebním doprovodem striptérek, se během několika let stal uznávaný umělec, vystupující ve Woodstocku po boku těch největších hvězd tehdejší pop-music.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 18.9.2020, 13:29

Nelehké mládí Jimiho Hendrixe

James Marshall Hendrix, později známý jako Jimi Hendrix, pocházel z amerického Seattlu. Narodil se v průběhu druhé světové války, 27. listopadu roku 1942. S otcem se Hendrix setkal až ve svých třech letech, matce bylo v době Jimiho narození pouhých 17 let. Rodina se v průběhu Jimiho mládí nenacházela v nejlepší situaci. Problémy se týkaly financí, rasové segregace a dalších sociálních oblastí – dokonce v takové míře, že Jimi Hendrix i jeho sourozenci byli pod neustálým tlakem sociálních pracovníků, kteří byli mnohdy jen malý krok od schválení přesunu dětí do dětských domovů.

Tímto způsobem se Jimi s rodinou protloukal různými černošskými chudinskými čtvrtěmi. Zde se poprvé setkal s hudbou, ve které se vzhlédl a zatoužil po vlastní elektrické kytaře. Tu mu otec pořídil v roce 1958 – kytara byla ovšem určena pro praváka, Jimi tedy pouze přeházel struny naopak a hrál jako levák. Tvar takto otočené kytary mu hraní zpočátku pravděpodobně ztěžoval. V tentýž rok zemřela Hendrixova matka, což na patnáctiletého chlapce mělo velký vliv. Stal se z něj značně introvertní a věčně zamyšlený mládenec.

Následující roky pro Jimiho Hendrixe nebyly vůbec snadné. Kytaře se věnoval rád a pokoušel se hrát s některými kapelami – někdy byl úspěšný a někdy ne. Byl také vyhozen ze střední školy, a to z toho důvodu, že se jednoduše flákal. Přivydělával si tedy tím, že s otcem upravoval zeleň na veřejných prostranstvích a zahradách bohatých občanů. Malé částky vyneslo také hraní s kapelou, nejednalo se ovšem o žádný velký a pravidelný příjem.

Jimi Hendrix v armádě

Roku 1961 se Hendrix dostal do armády. Historek a fám, proč a jak se tomu stalo, koluje několik. Hendrix tvrdil, že se do armády přihlásil dobrovolně. V dnešní době se ovšem většina lidí přiklání k té verzi příběhu, ve které byl Hendrix dvakrát po sobě přistižen v kradeném vozidle a dostal na výběr – buďto odnětí svobody nebo vstup do armády. V armádě to Jimimu paradoxně vyhovovalo, měl pevný řád a dostával třikrát denně najíst. Seznámil se tu také s baskytaristou Billy Coxem, se kterým se přátelil až do konce svého života. Založili spolu kapelu The Kasuals, jejíž složení se často měnilo, ovšem Cox a Hendrix v kapele setrvávali. Během jednoho roku se stali natolik populárními na jihu Spojených států amerických, že jim bylo nabídnuto turné. Překážkou byl ovšem fakt, že oba hlavní členové kapely byli stále vojáky ve službě. Hendrix, kterému ještě zbývaly dva roky služby, začal předstírat homosexualitu, pomočování, závislost na masturbaci, závratě či bolest v levé části hrudníku. Armádní lékař na Hendrixovo divadlo přistoupil a Jimi byl opravdu propuštěn z armády. Z čtyř set vysloužených dolarů se po první noci a bujaré oslavě v civilu stalo šestnáct dolarů, které nestačily ani na návrat domů autobusem.

Poté co byl z armády propuštěn i Billy Cox, začali s kapelou naplno vystupovat. Moc peněz si nevydělali, všichni členové (kromě Hendrixe) měli ještě další práci. Jimi Hendrix se živil pouze hraním, což mu navzdory malým příjmům dávalo alespoň dostatek času na trénování na kytaru. Trénoval vždy a všude. Po probuzení a před usnutím, cestou na koncert a z koncertu, po jídle, ve dne i v noci, doma i venku. Vzhledem k rasové segregaci museli navíc černošští obyvatelé sedět v autobuse pouze vzadu, což bylo také jediným momentem, kdy byla segregace Hendrixovi k užitku. Mohl totiž trénovat na kytaru také na zadních sedačkách autobusu.

Monterey Pop a Woodstock

Hendrix po několika měsících skočil po první větší příležitosti, která se mu naskytla, a odcestoval do New Yorku. Zde se snažil hudebně protloukat, jak jen to šlo, proto také například doprovázel na kytaru striptérku Pantera. V následujících dvou letech prošel Hendrix nespočet kapel a hudebních uskupení, důležité však je, že stále hrál na kytaru, což z něj v podstatě ve výsledku učinilo geniálního kytaristu. Opravdový úspěch zaznamenal až v Evropě, kde bylo utvořeno hudební uskupení Jimi Hendrix Experience. Kromě hraní na kytaru se zde Hendrix dostal ke skládání písní a byl také frontmanem kapely.

Hendrixova sláva strmě stoupala. V Evropě roku 1967 již v podstatě dosáhl vrcholu, zbývalo ještě pokořit rodné USA. To se mu povedlo na hudebním festivalu Monterey Pop, kam ho mimo jiné protlačil také Paul McCartney. Na festivalu totiž Hendrix po závěrečné písni polil svou kytaru benzínem, následně ji zapálil a rozbil na malé kousky, které rozdal fanouškům. Stal se celosvětově známým a byl označen za nejlepšího světového umělce pop-music za roku 1967. O dva roky později hrál také na hudebním festivalu ve Woodstocku, přičemž toto vystoupení jen utvrdilo jeho popularitu a udělalo z něj opravdovou legendu.

Klub 27

Rok 1970 byl pro Hendrixe a zejména jeho fanoušky náhlým a tragickým. 17. září odehrál Jimi Hendrix malé vystoupení v londýnském klubu, kde vznikla také jeho poslední (amatérská) nahrávka. Následující den, tedy 18. září, byl nalezen v apartmá hotelu Samarkand v bezvědomí. Dle oficiální zprávy se Hendrix zadusil zvratky po předávkování amfetaminu a uspávacích prostředků. Mluvilo se ale také o vraždě – s přihlédnutím k množství červeného vína v Hendrixových plicích a také na textilu kolem krku se spekulovalo také o možnosti, že se Hendrixe někdo pokusil červeným vínem záměrně udusit. Ať už to bylo jakkoli, 18. září roku 1970 odešla jedna z největších hudebních legend, pravděpodobně nejvýznamnější a nejvlivnější kytarista všech dob. Ten se svou smrtí ve věku 27 let mimo jiné dostal také do Klubu 27.

Podobné články

Doporučujeme

Další články