Karel Janoušek je legendou, hrdinou prvního i druhého československého odboje a jediným československým maršálem RAF. Válečný hrdina si však tu nejtěžší životní bitvu musel vybojovat až po únorovém převratu v roce 1948, kdy se stal trnem v oku nastupujících komunistů. Ti jej hned po válce odsoudili k osmnácti letům těžkého žaláře a ze života mu udělali peklo.
Jediný československý maršál RAF
Karel Janoušek se narodil 30. října roku 1893 v Přerově. Bojoval již v první světové válce, konkrétně pak v řadách Československých legií v Rusku, kde dosáhl hodnosti kapitána. V období první republiky se stal zemským velitelem pro Čechy a roku 1936 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.
Svou největší úlohu však sehrál Karel Janoušek až v rámci druhé světové války, během níž organizoval tvorbu československých leteckých jednotek v Royal Air Force. Právě zde se později stal jediným Čechoslovákem, který kdy získal hodnost leteckého maršála RAF – nejvyšší hodnost britského letectva.
Hodnost mu byla udělena 17. května roku 1945 britským králem Jiřím VI. Co se týče Československého letectva, zde Janoušek dosáhl hodnosti divizního generála. Janouškova válečná aktivita a zejména působení v západním odboji měly obrovsky negativní dopad na jeho nejbližší rodinné příslušníky.
Většina z nich byla totiž nacisty internována. Během války zemřela Janouškova manželka, sestra, bratr a dva švagři. Válečné běsnění přežila jen jeho druhá sestra a dva bratři, přičemž jeden z nich zemřel v září 1951 na následky krutého věznění.
Komunistické peklo
Válkou poznamenaný Janoušek byl hrdinou, jeden z největších bojů jeho života jej však teprve čekal. Ona životní bitva přišla ruku v ruce s únorovým převratem v roce 1948 a nástupem komunistů. Krátce po únorovém převratu byl Janoušek přeložen do výslužby, načež jej StB vyprovokovala k pokusu o emigraci, při kterém ho zatkla.
Válečný hrdina a legenda? Kdepak. Pro komunisty nebezpečný člověk patřící do vězení. Ve vykonstruovaném procesu, který následoval, byl vrchním vojenským soudem „za dezerci, pokus o zločin vojenské zrady a pokus o zločin úkladů o republiku“ odsouzen k trestu smrti.
Komunisté však Karla Janouška nepopravili. S ohledem na to, že údajný „zločin“ nebyl dokonán, byl trest pozměněn na 18 let těžkého žaláře, degradaci na vojína a ztrátu akademického titulu a vyznamenání. Komunisté připravili válečného hrdinu také o majetek. Karel Janoušek se pokusil několikrát se odvolat, trest mu byl však nakonec ještě o jeden rok zvýšen.
V roce 1950 pak byl odsouzen znovu, a to za údajnou přípravu pokusu o útěk, tentokrát na doživotí. Ve vězení si nakonec Janoušek odseděl dvanáct let, během kterých vystřídal řadu věznic, včetně nechvalně proslulého Leopoldova – nejkrutějšího komunistického vězení, které bylo často označováno za likvidační zařízení. Následoval klasický vzorec komunistického fyzického i psychického trýznění a následný kontakt s StB.
Rehabilitace a posmrtné zadostiučinění
V roce 1956 byl Janoušek určen důvěrníkem, za úkol měl podávat zprávy na důstojníka SS Fritze Kleina. Po propuštění z vězení v souvislosti s amnestií v roce 1960 se potýkal se značnými existenčními problémy. V 66 letech si tedy musel znovu najít práci, důchod mu totiž stát vyměřil příliš nízký. Až do svých 74 let v roce 1967 pracoval jako skladník a inventurník v podniku Textil Praha.
Až v rámci „rozvolnění režimu“ v roce 1968 byl Janoušek kompletně rehabilitován, ačkoli hodnost ani vyznamenání mu navráceny nebyly. Karel Janoušek tehdy začal sepisovat své paměti, které ovšem nestihl dokončit. 27. října roku 1971 ve věku 77 let zemřel. Posmrtnému zadostiučinění se Janouškovi dostalo až po roce 1989, po definitivním pádu odporného komunistického režimu.
Rozkazem prezidenta ČSFR ze dne 23. srpna 1990 mu byla navrácena hodnost i vyznamenání, 2. prosince mu pak byla posmrtně udělena nejvyšší československá vojenská hodnost – armádní generál. V roce 2016 byl Karel Janoušek in memoriam prezidentem Milošem Zemanem vyznamenán Řádem bílého lva I. třídy za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky a za bojovou činnost.
Podobné články
Martin Miko
Jana MrákotováDoporučujeme
