Co je vlastně „ticho“? Na stupnici hlasitosti jej vyjadřuje hodnota od 0 do cca 10 decibelů. Pro srovnání – 1 dB je zvuk, který vydává prst, když si jím (nebo někomu jinému) přejíždíte po kůži, 15 dB je tlumený šepot.
Decibelová stupnice je záludná a ošemetná, protože její hodnoty nejsou uspořádány lineárně, nýbrž logaritmicky. Jednoduše řečeno to znamená, že ve srovnání s absolutním tichem (0 dB) představuje hodnota 10 dB desetkrát (10x) silnější hluk, ale 20 dB stokrát, 30 dB tisíckrát (1000x)... a tak dále. Končíme zvukem na opačné hranici lidské slyšitelnosti, po níž hrozí poškození sluchu – 120 dB (což je zvuk startující stíhačky) je ve skutečnosti bilionkrát (1 000 000 000 000x) hlasitější než absolutní ticho.
A co dětský řev a hašteření? To se pohybuje v hodnotách od 50 do 90 dB. Takhle to dopadne, když se člověk po dlouhodobé expozici takovémuto hlukovému pozadí náhle ocitne v prostředí s hodnotou hluku pod 10 dB.
Ano, je to podle všeho jen dovedně nahrané – ale podobně jako tento muž reagují i lidé v úplně opačných situacích. Tedy neslyšící, kteří najednou „proslechnou“ – nebo jak jinak nazvat ekvivalent slova „prohlédnout“?
Ztrátu sluchu má asi 10% světové populace. Střední až těžkou ztrátou trpí kolem 130 milionů lidí, z nichž polovina je neslyšící už od narození.
Ztráta sluchu do určité míry nebo přímo neschopnost slyšet může být způsobena mnoha faktory, jako jsou genetické zatížení, věk, nemoci, působení určitých chemických látek nebo fyzické trauma včetně vystavení se nadměrné hladině hluku.
Dá se podobně jako hlasitost měřit v decibelech, ale většinou se i v lékařských termínech popisuje jako mírná, středně mírná, střední, středně silná, silná a těžká.
A zde se ještě podívejte na užitečný článek Ušní apokalypsa: 6 faktů na téma poškození sluchu. S jarem totiž přicházejí nejen vyšší teploty, ale i hladiny hluku.
Martin Miko
