fb pixel Jak Úsvit dosáhl oběžné dráhy trpasličí planety Ceres – G.cz
Vyhledávání

Jak Úsvit dosáhl oběžné dráhy trpasličí planety Ceres

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Sonda jménem Dawn je právě u cíle své cesty.

Radek Kovanda
Radek Kovanda 8.3.2015, 14:00

Tenhle pátek - 6. března 2015 - se sonda Dawn (Úsvit) americké NASA dostala na orbitu trpasličí planety Ceres a stala se tak prvním, lidskou rukou vyrobeným objektem, který kdy dosáhl oběžné dráhy podobného tělesa.

Ceres je s rovníkovým průměrem 975 km největším tělesem
v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, který je od nás vzdálen 300 a 600 milionů kilometrů. Rozptyl je dán tím, že pás má desítky milionů km v průměru a jde i o to, ve kterém místě své dráhy kolem Slunce je právě naše Země.

K přiblížení došlo přesně ve 12:39 (po poledni) našeho času, kdy sonda znovu zapnula své motory, protože ji zachytila gravitace planetky, a Dawn tak mohla začít kroužit kolem její oběžné dráhy.

Něco málo ke zmiňovaným motorům: jsou iontové a v praxi je NASA použila poprvé k tomu, aby se kosmická sonda mohla na orbitě zkoumaného objektu udržet delší dobu, zatímco všechny předchozí mise spoléhající na konvenční pohony umožňovaly sondám pouze jednorázové blízké přelety.

Následující animace ukazuje v trojrozměrném zobrazení přiblížení sondy Dawn k planetce Ceres - jejíž velikost je zde kvůli názornosti poněkud přehnaná.

Princip iontového motoru však není úplně nový, poprvé s ním přišel už v roce 1911 Konstantin Ciolkovskij. Zatímco u konvenčních motorů dochází k chemickým reakcím paliva, jehož značnou zásobu si musí nést vesmírné plavidlo s sebou, v tomhle případě je hnací síly dosaženo urychlováním částic inertního plynu elektřinou - na dlouhou cestu ho vystačí daleko menší množství a elektřinu si loď vyrábí neustále pomocí solárních panelů.


K cíli své cesty dorazila sonda po sedmi a půl letech, přičemž urazila dráhu bezmála pěti miliard kilometrů. Možná vás teď napadne - jak to, že tak dlouhá cesta, když je k nám pásmo planetek asi desetkrát blíže? Dawn se k němu totiž přibližovala v obří spirále:

Sonda nese na "palubě" množství přístrojů, které slouží k pořizování snímku povrchu a jeho analýze v nerůznějších "spektrech" - velká naděje se upírá k tomu, zda je na povrchu této trpasličí planetky voda. To se zatím nepotvrdilo, ale pokud by se voda nenašla, budou mít vědci dost práce s tím vysvětlit původ vířících skvrn, které se objevily na čerstvě pořízených fotkách.

Tohle je rotující Ceres vyfocená ze vzdálenosti 46 tisíc kilometrů (každý pixel jsou asi čtyři kilometry) dne 19. února 2015. Zde skutečně vidíte plnou obrátku o 360 stupňů, tedy jeden cereský den, který trvá kolem devíti hodin.

Všimněte si velkého útvaru na rozhraní světla a stínu kousek nad rovníkem. Podle některých se podobá lívanci, jiní to vnímají jako prohlubeň ve tvaru mexického dolaru. Astronomové zatím nepřišli s žádným uspokojivým vysvětlením, pouze se spekuluje. Ví se s jistotou pouze to, že se nejedná o tzv. impaktní kráter vytvořený dopadem jiného tělesa, na to je podle všeho příliš mělký. Je to ve skutečnosti obří pánev (300 km v průměru) obehnaná jakýmsi valem či přesypem.

Ceres nebyl ovšem první cíl - už před bezmála čtyřmi lety Dawn "zakotvila" kolem oběžné dráhy jiné planetky z tohoto hlavního pásu jménem Vesta, kolem níž kroužila déle než rok. Přinesla tyhle záběry a umožnila i její poměrně podrobné zmapování.

Podobné články

Doporučujeme

Další články