HIM jsem naštěstí jenom slyšel, ale neviděl je. Limp Bizkit hráli klasickej setlist, Fred i Wes oblečený klasicky jako klauni. DJ Lethal byl vyhozen, nebo se vyhodil sám, takže za něj hrál jinej Dj, ale jinak v Praze hráli před lety líp a hlavně dýl. Deftones jsem viděl počtvrtý a užil jsem si to zas náramně. Byli druhý hlavní hvězdy soboty po Iron Maiden a byl jsem asi ve třetí řadě od prvního plotu pod stage. Chino rozmrdal v zápalu dobrý nálady Gibsona na polovinu – prostě dohrál, sundal kytaru a zahodil ji. Pak převrátil kabinet Orange. Měli dobře nazvučeno. Bavil jsem se, zabékal si, 3 dny jsem se nemyl a smrděl jsem jak tchoř. Prodigy jako hlavní hvězdy pátku byli hrozně energický a uměli to s davem. Fajn je vidět naživo s kapelou. Nejvíc se mi ale líbili 65daysofstatic. Naživo byli naprosto úžasný. Vždycky jsem je znal podle jména, ale nepřikládal jsem jim důležitost. Ale po tom, co jsem viděl naživo, jdu je koupit na iTunes. Slayer jsem viděl jen konec, prostě stereotypní trash, naživo nuda, musíš na to mít náladu. Carcass se mi líbili, Karnivool unylý a ukňouraný, nechápu, proč je tahle kapela tak populární. To samý Protest The Hero, taky naživo nic moc, trendová kapela, nic víc. Devin Townsend byl strašně zábavnej, hláškoval a hlavně naživo ty vejšky, co dává, čuměl jsem. Propásli jsme Mastodon, ty jsme slyšeli jen z dálky. Airbourne jsou takový tvrdší ACDC, měli by je soudit za krádež autorskejch práv. Alice In Chains nádhernej playlist a profesorsky zahraný asi jako Faith No More, absolutně jak z alb Iron Maiden, na ty tam bylo po Metallice nejvíc lidí... prostě nic pro nás, ty jsem nesledoval, jen slyšel... Hlavní hvězdy nakonec. V neděli v noci Metallica nejvíc vohulenej zvuk ze všech kapel, aby dali najevo „my jsme ti nej". Musim říct, že ty sóla, co tam sázeli Kirk a Hetfield naživo, to mi padala brada, ale natahovali, než vůbec začli hrát... prostě namyšlený hvězdy. Hráli setlist na přání fanoušků online, takže jsem slyšel i songy, který jsem v životě neslyšel z jejich prvních alb. Celkově mě uchvátilo, jak byl ten fesťák profesorsky zařízenej a všechno tam fungovalo. Byly tam stánky snad úplně se všim, na co si vzpomeneš, ale drahý jak svině. Snídaně: kafe a 3 koblihy = 9 liber, takže jsem utratil za lístek a všechno ostatní s tim spojený za 3 dny 300 liber. Nikdy bych nevěřil, že na fesťáku bude takovej výběr jídla. Bylo tam všechno: německý bratwursty, americký hotdogy, veganský jídlo, čína, thajský, japonský burgery, mexický žrádla, vodní dýmky, oxygen se tam dal fetovat. Pivo teda na hovno Tuborg – dánský chcanky – nebo sis mohl dát cider, kterej víc nakládal. Masáže. Kérky. Stříhání jako fakt profesionální a na úrovni. Kolotoče, poutní atrakce přehled nějakejch letadel z první a druhý světový před tim, než začli hrát Deftones. Normálně lítali ve vzduchu nad areálem. Bylo tam snad 15 tisíc lidí, nekecám. Kemp velkej jak menší město. Každopádně za cenu lístku vidět tolik kapel, ačkoliv s omezenym hodinovym setlistem, to jen tak neuvidíš, takže jsem rád za tu zkušenost. Ale hnusný prochcaný počasí, spaní ve špíně ve stanu, fronty na všechno i na sprchy a hajzl. To ti náladu spíš zkurví. Každopádně tenhle fesťák musel vydělat neskutečný prachy. Bylo to kousek od londýnskýho letiště Luton uprostřed lesa na několika loukách pokrytejma stany návštěvníků. Aréna se skládala ze dvou proti sobě ležících stagí, které byly lemovaný těma stánkama se žrádlem, hadrama apod. Selfie (foto: autor)   Jinak bych k tomu dodal, že jsem nikdy nebyl přes noc ve stanu na festivalu, vždycky na jeden den, ale organizace tohohle fesťáku mi vyrazila dech. Takhle by to mělo vypadat!   A jak vypadá jeden z nejlepších fesťáků u nás očima jeho organizátora, se dočtete v tomhle epilogu o Mighty Sounds.