fb pixel Jak se surfuje v ledové vodě za polárním kruhem? – G.cz
Vyhledávání

Jak se surfuje v ledové vodě za polárním kruhem?

V ledových vodách pádluje Standa Hruban, jeden z otců myšlenky natočit dokument Choose Your Wave. Je to film o Češích, kteří se odstěhovali k oceánům kvůli surfování.
Zdroj: foto: Jan Kasl

Surfovat se jezdí na jih a do tepla. Když ale nepřestáváte lovit, vyrazíte za surfováním na sever a do zimy.

Adam Maršál
Adam Maršál 2.4.2016, 00:48

Nepřestávej lovit. Právě tímto heslem se zjevně řídí tvůrci projektu Choose Your Wave, Martin Smékal a Standa Hruban. Na lov za surfařskými zážitky se tentokrát se štábem vypravili na Lofoty, do Norska, za polární kruh. Navlékli nejtlustější šestimilimetrové neopreny, rukavice, kapuce a zanořili se do vody. Teplota se pohybovala kolem 10 °C, světlo tam bylo maximálně 5 hodin, slunce jako by neexistovalo a vítr dosahoval až 80/km za hodinu. Ale stálo to za to. Nepřestávat lovit se vyplatí.

A nyní se i vy ponořte do mrazivých vln s fotografem Honzou Kaslem, který celou akci v ledové vodě fotil.

Stačí se jen lehce začíst, a jako byste tam skutečně byli:

„Bylo sice krátce po druhé, ale už se smrákalo. Tady na Lofotách, daleko za polárním kruhem, to v prosinci nebývá se světlem žádná sláva ani přes den, natož odpoledne.

Tři surfaři, s nimiž Honza v Norsku fotil. Uprostřed je český dobrodruh a mimo jiné i učitel surfingu v norských ledových vlnách Pavel Draštík. Vlevo kráčí Oscar Roca ze Španělska a vpravo Matyáš Menšík.

Viditelnost slábla, vítr burácel a přicházely velké vlny, z nichž stříkala pěna rovnou mně do očí. Foťák s krycím housingem má nějakých pět kilo, takže jsem plaval na vojáka jednou rukou a kopal jsem, co to šlo, abych se dostal přes proud, který bere vodu a táhne ji směrem od pláže zpátky do oceánu. Focení surfařů pro dnešek skončilo a mně začal tradiční čtyřicetiminutový boj s živlem, abych se dostal zpátky na souš.

Na rozhraní proudu a vln mě smetla vlna. Šel jsem pod ni a asi jsem nad ní zbytečně moc zvedl své obrovské potápěčské ploutve. Vlna mě z nich vyzula. Byly pryč. Začal jsem se motat jak nudle v bandě, protože jsem se bez nich nehnul ani o milimetr. Lokal jsem slanou mořskou vodu. Ale zahodit svůj Nikon? Nikdy. To bych se raději nechal unést a doufal, že mě o několik kilometrů dál vyloví posádka zaoceánské výletní lodi. Už jenom kvůli fotkám, které jsem tam uvnitř měl.

Snažil jsem se, co to šlo, ale stejně jsem začal zmatkovat. Nejsem surfař, a jak se ve vodě chovat, jsem věděl jen teoreticky. Až později jsem se dozvěděl, že ode mě byla unáhlenost do takhle velkých vln vůbec jít. Říkal jsem si, že je skoro na čase začít řvát na surfaře o pomoc. Byli ode mě nějakých sto metrů, ale přes rámus tříštících se vln absolutně nehrozilo, že by mě někdo slyšel. Proud mě unášel do moře a baráček na břehu, k němuž jsem původně plaval, se mi sakra rychle vzdaloval. Na Lofotech je sice krásné, že je tu málo surfařů a lidi se neperou o každou vlnu jako jinde, ale pro mě to v tu chvíli bylo spíš dost zlé. Mával jsem, volal, ale nic. Bylo mi jasné, že takhle se na břeh nedostanu.

Tak si říkám – ty vole, Honzo, zachovej chladnou hlavu! Kopal jsem a pádloval ke straně a věděl jsem, že jakmile se dostanu do velkých vln, tak mě sice semelou, ale dovalí mě na pláž. Strašně moc jsem se snažil. A nakonec se to povedlo. Jen tak tak jsem se mezi každou vlnou nadechl, ale zaznamenal jsem, že už si mě všimli i lidé na pláži. Kdybych na sobě neměl dva neopreny, které mě nadnášely, tak nevím, jak by to dopadlo.“

Nakonec to dopadlo tak, že je z toho film, který bude mít zanedlouho premiéru – viz www.chooseyourwave.com). Ale čtěte dále, tímhle to zdaleka nekončí...

Na další straně se dočtete kde je nejlepší místo pro surfování za polárním kruhem nebo o počasí, které na mě v Norsku čekalo.

Další strana

Podobné články

Doporučujeme

Další články