Nepřestávej lovit. Právě tímto heslem se zjevně řídí tvůrci projektu Choose Your Wave, Martin Smékal a Standa Hruban. Na lov za surfařskými zážitky se tentokrát se štábem vypravili na Lofoty, do Norska, za polární kruh. Navlékli nejtlustší šestimilimetrové neopreny, rukavice, kapuce a zanořili se do vody. Teplota se pohybovala kolem 10 °C, světlo tam bylo maximálně 5 hodin, slunce jako by neexistovalo a vítr dosahoval až 80/km za hodinu. Ale stálo to za to. Nepřestávat lovit se vyplatí.

A nyní se i vy ponořte do mrazivých vln s fotografem Honzou Kaslem, který celou akci v ledové vodě fotil.

Stačí se jen lehce začíst, a jako byste tam skutečně byli:

„Bylo sice krátce po druhé, ale už se smrákalo. Tady na Lofotách, daleko za polárním kruhem, to v prosinci nebývá se světlem žádná sláva ani přes den, natož odpoledne.

Viditelnost slábla, vítr burácel a přicházely velké vlny, z nichž stříkala pěna rovnou mně do očí. Foťák s krycím housingem má nějakých pět kilo, takže jsem plaval na vojáka jednou rukou a kopal jsem, co to šlo, abych se dostal přes proud, který bere vodu a táhne ji směrem od pláže zpátky do oceánu. Focení surfařů pro dnešek skončilo a mně začal tradiční čtyřicetiminutový boj s živlem, abych se dostal zpátky na souš.

jk_chyw_lofoten_unstad_arctic_surfing_2015_0030.jpg

Bez ohledu na teplotu vody se ideální surfařská vlna vyhlíží na celé planetě úplně stejně. (Foto: foto: Jan Kasl)

Na rozhraní proudu a vln mě smetla vlna. Šel jsem pod ni a asi jsem nad ní zbytečně moc zvedl své obrovské potápěčské ploutve. Vlna mě z nich vyzula. Byly pryč. Začal jsem se motat jak nudle v bandě, protože jsem se bez nich nehnul ani o milimetr. Lokal jsem slanou mořskou vodu. Ale zahodit svůj Nikon? Nikdy. To bych se raději nechal unést a doufal, že mě o několik kilometrů dál vyloví posádka zaoceánské výletní lodi. Už jenom kvůli fotkám, které jsem tam uvnitř měl.

jk_chyw_lofoten_unstad_arctic_surfing_2015_0029.jpg

Dokonalé vlny jsou výzvou nejen pro klasické surfaře, ale i pro paddleboardisty. (Foto: foto: Jan Kasl)

Snažil jsem se, co to šlo, ale stejně jsem začal zmatkovat. Nejsem surfař, a jak se ve vodě chovat, jsem věděl jen teoreticky. Až později jsem se dozvěděl, že ode mě byla unáhlenost do takhle velkých vln vůbec jít. Říkal jsem si, že je skoro na čase začít řvát na surfaře o pomoc. Byli ode mě nějakých sto metrů, ale přes rámus tříštících se vln absolutně nehrozilo, že by mě někdo slyšel. Proud mě unášel do moře a baráček na břehu, k němuž jsem původně plaval, se mi sakra rychle vzdaloval. Na Lofotech je sice krásné, že je tu málo surfařů a lidi se neperou o každou vlnu jako jinde, ale pro mě to v tu chvíli bylo spíš dost zlé. Mával jsem, volal, ale nic. Bylo mi jasné, že takhle se na břeh nedostanu.

jk_chyw_lofoten_unstad_arctic_surfing_2015_0007.jpg

Takhle vypadají první okamžiky ve vodě. Abyste to rozdýchali, potřebujete kvalitní surfařský neopren. (Foto: foto: Jan Kasl)

Tak si říkám – ty vole, Honzo, zachovej chladnou hlavu! Kopal jsem a pádloval ke straně a věděl jsem, že jakmile se dostanu do velkých vln, tak mě sice semelou, ale dovalí mě na pláž. Strašně moc jsem se snažil. A nakonec se to povedlo. Jen tak tak jsem se mezi každou vlnou nadechl, ale zaznamenal jsem, že už si mě všimli i lidé na pláži. Kdybych na sobě neměl dva neopreny, které mě nadnášely, tak nevím, jak by to dopadlo.“

jk_chyw_lofoten_unstad_arctic_surfing_2015_0059_web.jpg

Večerní hodnocení dne, tentokrát již v teple a bez neoprenu.

Nakonec to dopadlo tak, že je z toho film( www.chooseyourwave.com). Ale čtěte dále, tímhle to zdaleka nekončí...

Na další straně se dočtete kde je nejlepší místo pro surfování za polárním kruhem nebo o počasí, které na mě v Norsku čekalo.