Že zlo je v každém z nás, jsme se mohli přesvědčit už prostřednictvím nechvalně proslulého experimentu profesora Zimbarda. Nebo tomu snad nevěříte? Pak vám dnes nabídneme další experiment, který to dokazuje. Provedl jej učitel historie na americké střední škole a podařilo se mu dokázat, jak snadno propadne společnost totalitnímu myšlení.
Od disciplíny k násilí
Necelý týden stačil učiteli historie Ronu Jonesovi k tomu, aby na střední škole Cubberley High School v americkém Palo Altu zavládly totalitní praktiky. Jeho experiment dokonale dokázal, jak lidé snadno a rychle propadnou zlu a jsou pak schopní sklouznout i k násilí. Experiment dostal pojmenování Třetí vlna a v roce 2008 byl podle něj dokonce natočen i německý film „Náš vůdce“.
Abychom zjistili, o co v tomto kontroverzním experimentu šlo, musíme se vrátit v čase do roku 1967. Ron Jones byl učitel dějepisu a snažil se svým studentům vysvětlit, co se dělo před druhou světovou válkou v nacistickém Německu. Pravděpodobně musel odpovídat na mnoho dotazů, jak je možné, že celý národ slepě následoval hrůznou diktaturu a usmyslel si, že nejlepší bude názorná ukázka, jejímiž aktéry budou sami studenti. A tak Jones založil v rámci třídy hnutí Third wave (Třetí vlna). Název odkazoval na Třetí říši.
Jednotný pozdrav a pevně stanovená pravidla
Práva jednotlivců byla výrazně omezena ve prospěch zvýšení efektivity učení – to hlásalo hnutí Třetí vlna. Mělo to pozitivní efekt, studentům se zlepšil studijní prospěch, měli větší motivaci učit se. Ale to je asi tak všechno. Převažovala negativa, myšlenky hnutí se začaly šířit i mimo třídy, ve škole zavládlo násilí a bylo nutné zatáhnout za záchranou brzdu.
Ale hezky popořádku. První den experimentu zavládla v hodině dějepisu disciplína. Jones si předtím příliš nepotrpěl na formality, takže to studenty hned zaujalo. Instruoval je, že s nimi chce vyzkoušet experiment a kdo se zapojí, dostane jedničku. Experiment spočíval v nastolení pořádku, žáci se dozvěděli, že disciplína je základ každého úspěchu. Začalo drilování.
Druhý den na učitele třída čekala. Byla vzorně připravena. Jones, který neměl experiment nijak dopředu připravený, musel improvizovat. Zdůraznil svým svěřencům, že komunita je více než jedinec a řešil s nimi pocity sounáležitosti. Učinil z nich kolektiv, který podle jeho slov mohl mít celý pěknou známku. Všichni se tedy snažili, aby do tohoto kolektivu patřili. Pak přišly na řadu poznávací znaky hnutí. Pozdrav a také stranické legitimace. Ze třech studentů dokonce učinil učitel informátory. Zakázal žákům o hnutí pochybovat i mluvit s lidmi, kteří nejsou jeho součástí.
Celkem záhy se zrodilo i odbojové hnutí, protože ne všichni byli členy, tedy privilegovanými. A ne všichni se zavedením Třetí vlny souhlasili. Proti hnutí se objevily plakáty, které byly ale rychle strhány. Byla zavedena cenzura. O Třetí vlně se nesmělo psát ani do školního časopisu.
Jones byl o dění informován prostřednictvím svých informátorů, experiment nabýval hrůzných rozměrů. Studenti pranýřovali jeden druhého. Dokonce to došlo tak daleko, že probíhaly improvizované soudy s těmi, kdo se stýkali se členy odboje. Den ode dne se situace vyhrocovala. A po několika dnech musel profesor Jones experiment ukončit. Hnutí Třetí vlna nakonec stálo Jonese učitelské místo, protože zašel příliš daleko.
A zde si můžete přečíst o dětech na pranýři vědy: děsivý experiment koktavosti profesora Johnsona doživotně poznamenal několik sirotků.
Podobné články
Martin Miko
Jana MrákotováDoporučujeme
Jan Fiedler