"Ihned vypadněte z Budějovic!" aneb veselý malér opilých komiků – G.cz
Vyhledávání

"Ihned vypadněte z Budějovic!" aneb veselý malér opilých komiků

Zdá, že na co známí lidé sáhnou, to se jim daří. Jenže každý úspěch bývá vykoupen průšvihem, bankrotem nebo zklamáním – zkrátka fuckupem. A o tom, co nevyšlo, se už moc často nemluví...

Dirk Diggler
Dirk Diggler 1.2.2019, 11:50

Tento bizarní příběh stand-up komika Nikoly Džokiće jsme převzali z Velké knihy fuckupů, které shrnuje více než čtyřicítku nejhorších průšvihů českých osobností:

Na Facebooku máme profil Stay Zmrd (respektive Stay Z, abychom unikli cenzuře), věnovaný kontroverznímu humoru. Kdysi jsme ho založili na protest proti kampani Stay Positive, která nás šíleně štvala. Hejtujeme, i když nám stránky už asi dvakrát smazali, protože Hitler a Facebook nejsou moc kompatibilní.

V roce 2014 nás organizátoři jedné akce v Českých Budějovicích pozvali, abychom vystoupili na jejich open air festivalu. Že jako promítneme své koláže a moudře pohovoříme o hranicích legrace. Přišlo nám to fajn, takže jsme souhlasili. Teprve asi dva dny před odjezdem jsme začali řešit, co tam ukážeme. Času už nebylo moc, takže jsme nakonec jen z FB postahovali svoje nejdrsnější koláže. Na řadě z nich figurovala Iveta Bartošová a vlak, což bylo tehdy v době její sebevraždy aktuální.

Vystoupení není určeno dětem

Do Budějovic jsme vyrazili vlakem. Plánovali jsme, že cestou probereme, co budeme na vystoupení říkat, ale nikdo z nás osmi to netušil. Už někde u Berouna jsme se totálně nalili. V kupé jsme strhávali záclonky, odbíhali kouřit na záchod… Ale cestu si vlastně moc nepamatuju. Vím jen, že jsme najednou v Budějovicích na nějakém náměstí, kde je moře lidí.

Kolem páté přijdeme do kavárny, před kterou se mělo v osm konat naše vystoupení. To už jsem trochu vystřízlivěl a zdálo se mi to divný, že je tam spousta dětí. Na pódiu hrála dětská kapela Kašpárek v rohlíku a my měli podle programu vystoupit hned po ní. Dost špatný na to, co jsme tam hodlali říkat. Prostě moc nevypadalo, že by publikum bylo připraveno na náš typ humoru. Chvíli koukám na stovky dětí, které poskakují a tančí na písničky hudebních klaunů. Pak povídám ostatním: „Kluci, než začneme, musíme zdůraznit, že naše vystoupení není určeno dětem. Možná bych taky nepromítal ty naše koláže. Pojďme se snažit být plus minus slušný…“

Jenže to jsme se ve vlaku neměli tak ožrat. „To bude dobrý, něco pustíme,“ povídá kámoš. „Mám tu Powerpoint, pojede za náma, snad si ho nikdo nebude moc všímat.“
V osm zasedneme na pódiu. Koukám, že polovina diváků jsou děti do deseti let. Povídám proto do mikrofonu: „Všechny, kterým není osmnáct, bych chtěl poprosit, aby odešli. Rodiče, odveďte si děti, protože v našem vystoupení asi padne i pár nadávek a vulgarismů…“ A v tom slyším z publika pisklavý dětský hlásek: „Drž hubu, zmrde!“

Fiasko kulminuje

Všichni se začali smát a nahrnulo se tam ještě víc dětí. Asi je přilákaly ty avizované vulgarismy. Když se děti usadily, objevila se na plátně naše první koláž: Adolf Hitler držící červený hrneček Nescafe s nápisem „NeSSpreso“. Lidi začali syčet: „Co to proboha je?!“

Částečně to byl samozřejmě fuckup organizátorů. Předem věděli, že jsme skupina Stay Zmrd a že děláme hodně nekorektní humor. Mělo jim docvaknout, že zařadit nás na program hned po dětské kapele není dobrý nápad.

Paní, která nás uváděla, ale vůbec netušila, o čem budeme mluvit. Měli jsme uznat, že to nejde a výstup zrušit. Jenže my jsme si řekli: „Nic jí nepovíme – to nějak dáme!“ Od té chvíle už to byl náš vlastní fuckup.

Nedali jsme to, silně jsme to nedali. Nikdo z nás nebyl schopen pořádně artikulovat a u stolu jsme si podávali láhev vína, kterou jsme rozbili. Lidi odcházeli, někdo na nás zařval, že jsme sprostí. „Tvoje máma je sprostá!,“ vrátil mu to kamarád Dan. Pán si to nenechal líbit a chtěl nás zmlátit. „My ze Stay Zmrd jsme u vás v Českých Budějovicích moc rádi, protože je to město zmrdů,“ řekl jsem. „Že se nestydíte!“ křičeli diváci. „Ihned z Budějovic vypadněte!“ Připadali jsme si jako imigranti, které taky všichni nenávidí. Pořadatelé se chytali za hlavu.

Může za to Kalousek

Do toho začaly na facebookovém profilu festivalu vyskakovat dotazy, co prý se to v Budějovicích děje. „Proč jsou na plátně na náměstí koláže nahých lidí a dalších prasáren?!“ ptal se někdo. „A proč nám tu někdo uráží pana prezidenta?!“ A my přitom na Stay Zmrd neuráželi jen Zemana, ale i Ovčáčka, Babiše, Kalouska… Měli jsme pravidelnou rubriku „Může za to Kalousek“ a cokoli se stalo, jsme mu hned přisoudili.

Po vystoupení jsme neměli zařízené ubytování, ale do Prahy se nám nechtělo. Pořadatelé nám dovolili přespat ve spacácích přímo v té kavárně. Jenže jsme se rozhodli trochu poznat noční Budějovice – což byla velká chyba. Když jsme totiž přišli do nějakého podniku, diváci z festivalu nás tam poznali. Vyprovokovali rvačku a my utekli do kavárny. Hledali nás po městě, až jim prý kdosi řekl, kam jsme se schovali.

Představte si, že se v opilosti krčíte za pultem s dortíky, pod kterým máte rozložené spacáky,zatímco na výlohu buší nějací naštvaní chlapi, chtějí se rvát a řvou: „Otevřete!“ A vy na ně křičíte: „Né, né, my vás sem nepustíme!“

Odporné lidské bytosti

Už ani nevím, co všechno se ten večer dělo, ale figurovala v tom nějaká bomba se šlehačkou, kterou jsme v té kavárně našli. Stříkali jsme ji nejen na naše polonahá těla, ale i na zdi, prostě všude, takže to tam po nás asi museli komplet vymalovat.
Poučení? Když děláte internetový projekt založený na nekorektním humoru, není dobré zkoušet ho přenášet naživo mimo web. Zůstaňte v anonymitě!

O naší skupině Stay Zmrd jsme od té doby naživo vyprávěli už jen pro pečlivě vybrané a poučené publikum. Přijít někam jen tak bez rozmyslu by totiž nejspíš znamenalo další strašlivý průser spojený s fyzickou konfrontací. Minimálně by na nás zase nějaké maminy pořvávaly, že jsme „odporné lidské bytosti“.

(Více se dočtete ve Velké knize fuckupů Tomáše Studeníka a Ivana Breziny, kterou vydalo brněnské nakladatelství Jan Melvil Publishing. Známé a zdánlivě vždy úspěšné osobnosti v ní vyprávějí o věcech, které se jim zrovna dvakrát nepovedly. Čeká vás téměř čtyřicet zpovědí: výběr toho nejlepšího, či vlastně nejhoršího, co se na naší fuckupové scéně za posledních pár let odehrálo. Peníze, vztahy, pověst, zdraví, příjít lze o vše...)

Podobné články

Doporučujeme

Další články