Stejně jako mnozí jeho soudruzi se i on narodil v početné rodině (měl 13 sourozenců), a to 27. srpna 1897 v Kosmonosech. Jeho otec byl živnostník a funkcionář Sokola. Václav měl co dělat, aby se v početné rodině prosadil. Byl dobrým studentem, později se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium práv však nedokončil, jako mnohé mladé v té době jej zlákala politika, již během studia se stal členem sociálně demokratické mládeže. Nadchnul se však pro revoluční ideologii marxismu, byl jedním ze zakladatelů KSČ v roce 1921.
Karlínští hoši
Václava Kopeckého můžeme nazvat nejen vynikajícím řečníkem, který svým vystoupením publikum bavil, ale také byl velice výkonným „psavcem“. Za první republiky přispíval do mnohých periodik. V komunistické straně nastal ve 20. letech rozkol mezi umírněným Šmeralovým křídlem a Gottwaldovými přívrženci (tzv. karlínští hoši, podle místa sídla KSČ). Ti požadovali absolutní podrobení strany Moskvě – tedy Kominterně. Nakonec vyhráli a začali proces bolševizace KSČ, který se sestával z prvních čistek – zatím byli členové pouze ze strany vyhozeni, v 50. letech došlo na osobní perzekuci. O Kopeckém se hovoří jako o agentovi NVKD, což nebylo potvrzeno, ale jisté je, že pracoval pro Kominternu. Té donášel na ostatní členy a popisoval dění ve straně, jeho nadřízení mu naopak sdělili, na co se má připravit a jak se bude politika vyvíjet. Kopecký se stane mistrem v měnění názorů, tak jak fouká sovětský vítr. Fanaticky prosazuje něco, proti čemu později stejně fanaticky bojuje, přesně jak chce Moskva. Mezi lety 1931–1938 je poslancem Národního shromáždění republiky Československé. V roce 1938 však pro něj začala být příliš horká půda pod nohama, stejně jako ostatní vysocí funkcionáři, tak i on emigroval do Moskvy.
Během své emigrace pobýval v Moskvě, Ufě a Kujbyševu, pracoval v moskevském vysílání československého rozhlasu. Zde si například zahrál na Karla Havlíčka Borovského a složil nejeden epigram: „Koleda, koleda Heydrichu, nezmizíš nám potichu, neutečeš, to si přej! Naděje se marné vzdej! My si pozor dáme, účet vyrovnáme! A pak poznáš, jak ta Praha odměňuje arcivraha...“
Je zajímavostí, že Kopecký, který se jinak hrdě ke Gottwaldovi hlásil, se jej snažil v moskevském exilu sesadit, a to kvůli Gottwaldově alkoholismu. Ten v Moskvě naplno propukl. Mohlo to být i tím, že tou dobou probíhal tzv. Velký teror a Gottwald pochopil pravou podstatu sovětského zřízení. Kopecký chtěl na jeho místo dosadit Jana Švermu, jak víme, nepovedlo se mu to. Paradoxně tato událost nezhoršila vztahy mezi ním a Gottwaldem, ale mezi ním a Slánským, se kterým od té doby Kopecký asi rok nepromluvil.
Po válce
Kopecký se po válce již vrátil jako ministr informací. Již v té době byl velice nebezpečným. Jeho protivníci se jej snažili sesadit pomocí diskreditace – v roce 1947 se v tisku objevil článek, který jej obviňoval z toho, že byl na svatbě svého příbuzného Jana Kopeckého s Lídou Baarovou, jež byla podezírána z kolaborace. Obvinění se mu nakonec podařilo vyvrátit, dostal i omluvu. Byl jedním z mužů února 1948, z pozice ministra informací měl pod palcem propagandu – jeho zásluhou Praha takřka zmizela pod letákovou kampaň v roce 1946 – „Praha volí jedničku!“.
Obávaný ministr
Po únoru 1948 pokračoval ve své funkci ministra informací. Kniha Jany Pávové s názvem Demagog ve službách strany popisuje jeho podíl na politický procesech. Kopecký nejen, že ve svých projevech plival a zostouzel obviněné, ale podílel se na přípravě obvinění proti nim. Můžeme se dočíst, že sovětské poradce (což bylo NKVD) udivoval tím, jaké konstrukce vymýšlel – je autorem slov jako např. titovština, slánština a podobně. Jeho podíl na procesech je proto daleko větší, než se dnes soudí. Proslul likvidační řečí, v níž napadl Šlinga a Slánského. Naprosto bez ostychu jim nadává, že jsou Židé (a to prý už od pohledu). Šling byl v té době již krutě mučen ve vězení a Slánského to čekalo. V tichosti si sbalil věci a schůzi opustil, brzy nato byl zatčen. Nejspíš se mu tím i pomstil za zmíněnou anabázi v Sovětském svazu.
Kopecký měl zvláštní vztah k hercům a umění vůbec, prohlašoval se za potomka slavného loutkáře Matěje Kopeckého. Snažil se umělcům pomáhat. Je to právě on, kdo u nás zaváděl jednotný umělecký směr – socialistický realismus. Je také zodpovědný za tvorbu kultu Julia Fučíka a můžeme říci i Klementa Gottwalda. Když byl po smrti Stalina kritizován kult osobnosti, dostal se pod kritický bič i Kopecký. Musel udělat sebekritiku, ale vždy zůstal věrný stalinismu. Umírá v roce 1961 ve věku 63 let.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Kopecký
Český rozhlas - Portéry: Václav Kopecký, ministr informací a "přítel umělců"
https://www.respekt.cz/tydenik/2017/24/pozor-sioniste
Demagog ve službách strany: Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého, Jana Pávová, 2009