Proč nenávidět Rusáky?

Obrázek uživatele Ivan Brezina
21.8.2015, 15:08

Přesně před 47 lety přestali být "bratry osvoboditeli" a stali se opovrhovanými okupanty.

Ano, je to velmi nepřesné – nešlo o „Rusáky“, ale o Sověty, tedy i o Ukrajince, Gruzínce, Kazachy... A je to i příliš zobecňující. Okudžava, Dostojevskij, Solženicyn a spousta dalších příslušníků toho národa přece za nic nemůže, stejně jako dnešní mladí Rusové v Česku, mezi kterými máme kamarády.

Ale některé věci je prostě třeba říct naprosto jasně a natvrdo. Za 21. srpen 1968 Rusáky nenávidím. Kdykoli zaslechnu tu jejich podivnou řeč, spatřím jejích vlajku (včetně té dnešní) nebo uslyším jejich hymnu, něco se ve mně sevře a ztvrdnou mi rysy. Rusáci jsou pro mě prostě okupanti a basta fidli.

Když k nám před 47 lety vtrhli, byl mi necelý rok, takže si z toho nic nepamatuju. Dobře si ale pamatuju pozdější normalizační režim, který k nám přivezly jejich tanky. Šedou a smutnou Prahu, prázdné obchody, zadrátované hranice, základní školu Botičská plnou komoušských učitelů, povinné První máje, potají vyprávěné politické vtipy, za které jste mohli jít sedět i odulý ksicht polodementního prezidenta Gustáva Husáka.

Za tohle všechno můžou Rusáci, kteří mi zničili půlku života. Vyhnali jsme je až v červnu 1991, kdy jich z bývalého Československa odtáhlo 115 000. Zůstala tu po nich doslova spálená země včetně obrovských ekologických škod.

Podle nedávno zveřejněné historické studie během třiadvaceti let sovětské okupace naší země přišlo o život 402 Čechů a Slováků. Rusáci tu páchali neuvěřitelná zvěrstva. „Sovětský voják Jurij Kononov (tehdy 19) vlezl 3. dubna 1981 do domku v Olomouci-Břuchotíně,“ citoval před časem Blesk historika Prokopa Tomka. „Chtěl ho vykrást, když ho přistihla Věra Dostálová (†29) s dětmi Pavlínkou (†6) a Tomáškem (†4). Rozmlátil jim proto hlavy kladivem. Maminka zemřela hned, děti postupně v nemocnici. Vrah si ještě otevřel nakládané maso, ukradl snubní prsteny, aktovku, hodinky a klíče…“

V září 1969 (tedy rok po okupaci) vyšla v dětském časopise Mateřídouška básnička Jiřího Pištory s názvem Lapkové:

„Žije, žije ve stepi
jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem,
třetí v díře mezi bezem.
Ať si jsou, tam kde jsou.
Ať sem na nás nelezou!“

Básničku doprovázela ilustrace Luďka Vimra, která jasně naznačovala, koho těmi „lapky“ autor myslí. Byl z toho obrovský průšvih a Pištora si jako básník už ani neškrtnul. A přitom jen pravdivě popsal realitu.

Takže, milé děti, nezapomínejte: Rusáky v Česku nemáme rádi! Důvod je jediný – dnešní výročí. Více se dočtete ZDE.


Komentáře