Zbytečně složitý a nespolehlivý systém od české kotliny odhání bohaté hollywoodské filmaře. Je vůbec nějaká naděje na zlepšení?
Vše se točí okolo tzv. hollywoodských vratek. V Americe se jim říká tax breaks nebo tax incentives a jsou nedílnou součástí filmového byznysu. Jednotlivé státy se tam o filmaře doslova přetahují a za každý utracený dolar jim nabízí dvacet, pětadvacet nebo i třicet dolarů.
Filmy už se dávno netočí jen v Kalifornii, která ostatně nemá zas tak moc na rozhazování, jde o jeden z největších států USA, navíc každoročně sužovaný lesními požáry, suchem a dalšími nepříjemnostmi. V době digitálních triků, kdy se nápis Hollywood dá přidělat do záběru točeného v Azerbajdžánu, už tedy neexistují žádné hranice. Nejdůležitější je, kde se dá nejvíc ušetřit. Např. New York v minulých letech čelil odlivu filmařů jednoduše tím, že nabídl velké daňové úlevy, a filmaři se jako mávnutím kouzelného proutku vrátili.
Každý stát má samozřejmě na úlevy/vratky vymezený rozpočet a Hollywood ho vzhledem ke svému utrácení dokáže poměrně rychle vypotřebovat. To je ostatně i problém českého systému. Evropa byla nucena tento systém úlev zapracovat do své legislativy, protože ho hollywoodští filmaři začali vyžadovat. Jsou na něj zvyklí, je to vstřícné gesto hostujícího státu, do kterého přijíždějí utrácet peníze a dělat mu následně reklamu, takže o čem je vlastně řeč?
V devadesátých letech se všechno dohadovalo narychlo, bylo v tom hodně lobbování a jednalo se vlastně tak trochu o divoký západ. Např. pražští úředníci před natáčením Mission: Impossible produkční společnosti Toma Cruise slíbili úlevy a nakonec ho pěkně osolili. To zavřelo hollywoodské dveře na několik let, protože Cruise pak Prahu v Hollywoodu právem očerňoval.
Nakonec se Hollywood na začátku třetího tisíciletí stejně vrátil, ale oficiální systém daňových úlev vznikl až o deset let později. Promeškali jsme příliš času a Hollywood se přestěhoval o pár stovek kilometrů dál do modernizovaných budapešťských ateliérů. Maďaři si daňové úlevy vydupali dřív a mají je také chytřeji nastavené, jak si ukážeme za chvíli. Zákazníky nám krade také Polsko, protože je větší a může nabídnout víc úlev. Česko stále vede nabídkou fotogenických lokací a vysokou úrovní místních filmových profesí. O peníze jde ale až v první řadě.
Český systém začal s 300 miliony korun na kontě, pak zvýšil hranici na 500 milionů a letos by mělo být k dispozici dokonce 800 milionů korun (ačkoliv uvolněná je zatím jen půlmiliarda). Není ale všechno tak růžové, jak se zdá.
Problém je v nastavených pravidlech. Peníze totiž rozdělují úředníci kinematografického fondu. Filmař přijde, řekne, že má v plánu utratit miliardu korun a zablokuje si tedy při dvacetiprocentních vratkách ve fondu cca 200 milionů korun. Pokud by tu chtěla nějaká hollywoodská produkce natočit kompletní film, není zas takový problém tu miliardu utratit (a to mluvíme jen o přímých výdajích, které lze obhájit před fondem). Potíž je hlavně v oněch rezervacích. Za rok se totiž o podobnou úlevu může přihlásit několik desítek produkcí, které samozřejmě svými rezervacemi fond zcela vyčerpají. V minulosti se to stalo už po několika týdnech fungování, zvlášť když přišli velcí hollywoodští hráči.
Tušíte, odkud vítr vane? Ano, v půlce roku přijde nějaká velká ryba, že chce natočit film s Willisem nebo Cruisem. Požaduje vratky ve výši 200 milionů a nemůže je dostat, protože ve fondu už není ani koruna. Jenže jsou to všechno jenom rezervace. Když se pak některá z klíčových produkcí rozhodne odložit natáčení o rok, nebo přesunout lokace jinam, protože samozřejmě jedná i s konkurencí a snaží se o co nejlepší podmínky, zůstanou často peníze na konci roku nevyčerpány. O uvolněnou částku už se nikdo nestihne přihlásit. Vláda navíc peníze do fondu vždy přislíbí, ale téměř každý rok s nimi šachuje - částka se buď snižuje nebo zvedá. Fond tak nemá jistotu, kolik peněz bude mít na příští rok, a když pak někdo přijde, že by tu chtěl točit v roce 2016, nelze se s ním dopředu na ničem dohodnout.
A proto šli třeba tvůrci Smrtonosné pasti 5 do Maďarska, proto se tu točil jen vyloženě malý kousek Mission: Impossible IV. Jakmile filmaři nemají jistotu nebo nedostanou požadovaný obnos, jdou prostě o dům dál. To je realita, která nám odhání zákazníky.
Mnozí politici a ostatně i část veřejnosti jsou proti podobným úlevám, ale odraz v marketingovém ruchu, zaměstnanosti řady profesí (včetně těch nefilmových), a nepřímo utracených penězích, je několikanásobně vyšší. Filmařům se vrací dvacet procent, takže investovaných 800 milionů má protiváhu v utracených čtyřech miliardách. Když se do toho započítají nevyúčtovatelné útraty, je to mnohem spíš něco přes pět miliard.
Nejvíc tady loni utratili filmaři snímku Dítě č. 44. Praha sice zaskakuje za ruské kulisy ve snímku o Čikatilovi (tom snímku, ze kterého momentálně Moskva vyšiluje a zakazuje jeho distribuci v ruských kinech), ale produkce tu utratila pěkných 440 milionů korun. Letos by tu mohl vzniknout nový Underworld nebo další pokračování francouzské komedie Návštěvníci, ale zatím není nic jisté, stejně tak jako není jisté navýšení peněz do fondu, které by umožnilo zvýšit vratky na zmíněných dvacet procent jako je tomu v okolních státech (Česko zatím vyplácí spíše podprůměrných 13%).
Tak jako třeba v Maďarsku, kde peníze nerozděluje vláda, ale jsou na bedrech daňových poplatníků. Ne, neděste se, je to velmi chytře vymyšlené. Firmy mohou filmařům přispět do fondu, ze kterého se vratky vyplácejí. Pokud firma ze svého vydá třeba deset tisíc, uleví se jí o stejnou částku na daňovém základu, a ještě si ji může dát do nákladů. Odečte ji tak vlastně dvakrát, což je samozřejmě velká motivace. Peníze jsou tedy ve fondu každoročně a je jich poměrně velké množství.
V Německu zase místní filmové ateliéry Babelsberg nabízejí filmařům pevné slevy, když natočí film u nich. Režisér Wes Anderson chtěl např. Grand Hotel Budapešť točit u nás, protože ho inspiroval v Karlových Varech Gran Hotel Pupp. Nakonec natočil exteriéry v Budapešti, drtivou většinu filmu v Německu, a českou inspiraci doladil v postprodukci. Jen díky tomu mohl film natočit za relativně skromný rozpočet, tak jak mu to nadiktovali producenti.
Náš zkostnatělý systém samozřejmě bude fungovat i nadále, ale za hranicemi mají náskok, který Hollywood nebude ignorovat. My se tak staneme třetí, čtvrtou záložní možností ve chvíli, kdy v okolních pokladničkách nebude dost peněz. Smutná to realita.
A TADY máte 5 pěkných pražských stop v popkultuře, včetně té filmové.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
