Strana černých panterů původně vznikla jako domobrana na ochranu černošských čtvrtí před policejní brutalitou, se kterou se silně potýkaly Spojené státy americké v 60. letech minulého století. Postupem času se však přetransformovala na sociální hnutí s levicovými ideály, které si dávalo za cíl podpořit afroamerickou komunitu, bojkotovat válku ve Vietnamu a získat stejná občanská práva, jako měli všichni Američané.
Hnutí, které si nebralo servítky
Počátky Black Panther Party (v češtině Strana černých panterů) sahají do roku 1966, když se v kalifornském Ouklandu rozhodli afroameričtí aktivisté Huey P. Newton a Bobby Seale založit ozbrojenou domobranu, která měla černochy chránit před organizací Ku-klux-klan a policejní brutalitou. Afroamerických policistů bylo v té době minimum a policisté se proti černochům nebáli tvrdě zakročit i za banální přečiny. Hlavní příčinou vzniku hnutí byla, světe div se, policejní vražda černošského mladíka Matthewa Johnsona v San Franciscu, což nepřekvapivě vyvolalo občanské nepokoje. Strana černých panterů oficiálně vznikla 15. října 1966 a nesměl do ní vstoupit žádný bílý muž, jak napovídá název. Hnutí mělo samozřejmě i svůj dresscode, který se vyznačoval kalhotami, koženou bundou a baretem. To vše v černé barvě.
V počátcích se Černí panteři rozhodli ozbrojit. Na první zbraně si zakládající členové vydělávali tím, že prodávali takzvanou Rudou knížku levicovým aktivistům, kteří studovali Univerzitu v Berkeley. Rudá knížka patřila k nejpopulárnějším symbolům radikalismu ve 20. století a v podstatě se jednalo o shrnutí základních politických myšlenek komunistického revolucionáře a předsedy komunistické Číny Mao Ce-tunga. V minulém století se jednalo o jednu z nejprodávanějších knih na světě, a dokonce vyšla i v češtině. I proto se Černí panteři tak vzhlíželi v maoismu, revolučním socialismu a anti-imperialismu.
Hnutí se poprvé dostalo do mediálního povědomí tím, když v únoru 1967 dělali ochranku Betty Shabazz, což byla vdova po bojovníkovi za lidská práva Malcolmu X, který byl zastřelen v roce 1965 při setkání Organizace afroamerické jednoty. Zásadním momentem však bylo uspořádání demonstrace před Kalifornským státním shromážděním, kde se několik Černých panterů rozhodlo vstoupit do budovy s nabitými zbraněmi, což způsobilo obrovský povyk, o kterém se psalo ve všech médiích. Členové hnutí byli samozřejmě zatčeni. O pár týdnů později Černí panteři vydali prohlášení, ve kterém bylo deset požadavků, které měly zlepšit postavení Afroameričanů v zemi.
Z Černých panterů se i díky podpoře radikálních organizací typu Revolutionary Action Movement nebo skupin mladých afroamerických radikálů stal jasný cíl v hledáčku FBI. Dokonce i bývalý ředitel FBI John Edgar Hoover označil v roce 1967 hnutí Černých panterů za největší hrozbu vnitřní bezpečnosti USA, a proto bylo rozhodnuto o neutralizování „nenávistné skupiny černošských nacionalistů“ kontrašpionážním programem COINTELPRO, který se zaměřoval na radikální politická hnutí. Cílem bylo kriminalizovat aktivity Černých panterů, vytvářet falešné spory mezi ostatními organizacemi podobného charakteru a znevážit autoritu lídrů hnutí. Tyto praktiky měly za cíl zdiskreditovat Černé pantery. Ti ale nakonec řešili jiné starosti.
Když byl v říjnu 1967 zastřelen policista John Frey a další pak zraněn během následující potyčky během dopravní kontroly zakladatele Černých panterů Hueyho P. Newtona, byl afroamerický aktivista zatčen a následně odsouzen za úmyslnou vraždu. O rok později byl však po opakovaném soudním přelíčení propuštěn. Sám tvrdil, že byl falešně obviněn a nakonec byl skutečně všech obvinění v rámci nového přelíčení zbaven. Další zakládající člen Panterů Eldridge Cleaver se ujal vedení při napadení policistů v Oaklandu, což nakonec skončilo smrtí člena hnutí a dvěma zraněnými policisty. Cleaver byl navíc obviněn z vraždy, a proto se raději rozhodl pro exil na Kubě.
V roce 1982 byla nakonec činnost Černých panterů ukončena. Z pohledu dějin se však jedná o jedno z nejzásadnějších hnutí 20. století nejen pro afroamerickou komunitu, ale i pro ostatní organizace, které v té době bojovaly za rovnoprávnost mezi lidmi. Po rozpuštění hnutí se z bývalých členů stali komunální politici nebo společenští aktivisté.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
