Česká kotlina se zdá být jedním z nejbezpečnějších míst ve střední Evropě. Nejspíš tomu tak skutečně je. Díky bohu se nám zatím vyhnuly islamistické útoky, ovšem s terorismem naše země svou smutnou zkušenost má.
Mnozí mají ještě na paměti útok důchodce Baldy na vlaky, který se odehrál v létě 2017 na Mladoboleslavsku. Zfanatizovaný důchodce pokácel dva stromy, které zůstaly ležet na kolejích. Poté způsobily nehodu. Celá událost vyvolala ve společnosti otázky, kam až mohou člověka zavést dezinformace. Podobný útok se u nás ovšem již jednou stal. V srpnu 1921 byla nalezena zarážka (z nádraží Olomouc) umístěná na koleje na trati Olomouc–Štěpánov. Tato měla vykolejit večerní vlak. Vedle zarážky se nacházel vzkaz, na kterém bylo tužkou napsáno Zacha. Vyšetřování vedlo ke stejnojmennému dělníkovi, ten se však nepřiznal a nepodařilo se mu vinu prokázat. Případ tak byl uzavřen jako neobjasněný. Tentýž rok se stala i jiná příhoda, kdy na trati ve směru Hradec Králové a Kynšperk kdosi nechal ležet klády. Vlak se však podařilo zastavit nouzovou brzdou a nikomu se nic nestalo.
Bombový útok na c. k. policejní ředitelství v Praze
První teroristický útok se v Česku stal ještě před založením republiky. V dobách Rakouska-Uherska nebyl anarchismus jen prázdný pojem, který dnes reprezentuje spíše móda a popkultura nežli nějaká konkrétní myšlenka. Anarchisté, socialisté a demokraté byli pro tehdejší monarchie největšími nepřáteli. Strůjci útoku byli členové spolku Blaník. Tento spolek sdružoval revolučně naladěné intelektuály, kteří se po vzniku 1. republiky rozdělili do politických stran, mnohdy se stali soupeři. Ve spolku tak spolu byli vlastenci, socialisté, radikální levice a anarchisté. Zde se dostáváme k osobě Viléma Körbera, jenž byl členem zmíněného spolku, anarchista a později sociální demokrat. Byl to právě on s dalšími muži, kteří měli v rakousko-uherské Praze spáchat první teroristický útok. Proběhl v noci z 10. na 11. června 1869. U budovy policejního ředitelství byl umístěn dělostřelecký granát se zápalnou šňůrou. Poté, co byl doutnák zapálen, ozvala se ohlušující exploze, výbuch vymlátil 17 oken na ředitelství a 15 v protější budově. Nikomu se nic nestalo. Zmíněný Vilém Körber byl spolu s dalšími pachateli dopaden a obžalován z velezrady, měl dostat 12 let. Měl však dobrého právníka a z vlastizrady se podařilo udělat rušení veřejného pořádku, za což dostal 7 měsíců. Ocitl se však ve vězení znovu, jelikož se svých politických aktivit nevzdal.
Teror na Kadrnožce
Další útok je podstatně brutálnější, zároveň se nabízí otázka, jestli je možno jej zařadit mezi teroristické útoky. Podobně jako při masakru v Uherském Brodě zůstává motiv činu tajemstvím. Je zde však podstatný rozdíl, na Kadrnožce vraždil voják, který byl zrovna ve výcviku. Nebyl to obyčejný člověk, jenž by se za normálních okolností ke střelné zbrani bez zbrojního pasu nedostal. Vše se odehrálo začátkem června 1981. Příběh začíná u vojenské posádky Vysočany (která je od motorestu Kadrnožka vzdálena asi 9 kilometrů). Na noční hlídce je Slovák Lubomír Bugár, vzorný voják, jehož jméno zdobí i nástěnku. Nad ránem si bere klíče, otevírá muniční sklad a ozbrojen samopalem a několika zásobníky opouští posádku. Když vedoucí motorestu přijíždí ráno do práce, nikdo mu neotvírá. Když si všimne bezvládné ruky opřené o sklo okna, hostinský ihned odjíždí nahlásit vše na služebnu VB. Je to jeho velké štěstí. Uvnitř čekal Bugár se samopalem. Když se vedoucí vrací s hlídkou, naleznou na místě 4 mrtvá těla zaměstnanců. Jsou zastřeleni samopalem. Policie zjišťuje, že pachatel ukradl auto jednomu ze zaměstnanců, v celém kraji je vyhlášena akce „Uzávěra“, na silnicích policejní hlídky masově kontrolují auta. Bezpečnostní složky si mezitím daly dohromady případ zběhlého vojáka s vraždami. Vrah míří směrem na Plzeň, policistům se dostává do hledáčku v Toužimi. Ihned se na něj nalepí několik policejních aut. Rozkaz je jasný, Bugár se nesmí za žádných okolností dostat do Plzně. Když vybírá ostrou zatáčku, tak do něj hlídka čekající u cesty vyprázdní zásobník. Auto se převrací do příkopu. Nastává chvíle mrazivého a napjatého ticha, kterou přehluší další střelba ze samopalu. Když k němu policisté doběhnou, už nemají koho zatknout. Bugár si samopalem prostřelil hlavu. Nad celým činem visí stále řada otazníků. Samotný motiv činu se nepodařilo nikdy zjistit. Ženy, které vojín zastřelil, byly napůl svlečené, ale pitva znásilnění neprokázala. Bugár měl často mluvit o své dívce Darince, ostatním vojínům měl ukazovat její fotky. V jeho věcech se však nenašla jediná fotka, ani zmínka o ní. Poslední otázkou je, proč mířil na Plzeň. Policie nenašla nikoho, za kým by tímto směrem mohl mířit. Celá tato hrůzná událost je zahalena tajemstvím.
K bombovému útoku došlo také bezprostředně po sametové revoluci. Dne 2. června 1990 se krátce po čtvrté hodině odpolední ozvala na Staroměstském náměstí strašná rána. Vybuchla trubková (amatérsky vyrobená) bomba, kterou někdo umístil na podstavec pomníku mistra Jana Husa. Výbuch zranil 18 osob, jednu těžce. Kdo za útokem stojí, se nepodařilo vypátrat. V podezření byli ublížení zastánci padlého režimu, stejně tak bývalí příslušníci StB. O dva měsíce později vybuchla další trubková bomba, tentokrát u Hostivařské přehrady. Pachatel zůstal rovněž neznámý. Podivné také je, že Ministerstvo vnitra tyto činy nenazývá teroristickými, ale „trestným činem se znaky terorismu“.
ZDROJE:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombový_útok_na_Staroměstském_náměstí_1990
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombový_útok_na_c._k._policejní_ředitelství_v_Praze
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_K%C3%B6rber
https://badatele.net/zeleznicni-teror-za-prvni-republiky/
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
