Herodes – právě na tohoto judského krále si v posledních letech vzpomněla možná celá řada rodičů. Proč zrovna na něj? Byl to přece on, komu se přisuzuje biblické vraždění neviňátek. A to si možná během karantény vybavili vystresované matky a netrpěliví otcové, když se snažili svým ratolestem v rámci domácí výuky vštípit do hlavy malou násobilku, myšleno samozřejmě v nadsázce. Jak to s tím Herodem ale vlastně bylo?
Ach, ta proroctví
Říká se mu Herodes Veliký nebo také Herodes Ukrutný. Žít měl snad v období 73 př. n. l. až 4 př. n. l., ale není to podle dostupných historických faktů až tak jisté. Traduje se o něm, že byl schopný vojevůdce a administrátor a také spojenec Říma proti Parthům. Proslavil ho ale i krutý způsob vlády. A to byl možná ten důvod, proč se mu připisuje vraždění všech chlapců mladších dvou let, kteří za jeho vlády žili v Betlémě a přilehlém okolí. Proč se vladařova zášť obrátila právě proti malým chlapcům? Může za to údajně proroctví, že se v Betlémě narodil budoucí židovský král – konkurent, který by Heroda mohl připravit o trůn.
Ono k naplnění tohoto proroctví, pravda, částečně i došlo. V Betlémě se za jeho vlády někdo, kdo dál zahýbal značnou částí světa, skutečně narodil. Ano, správně, byl to Ježíš Kristus, který smutnému osudu coby malé dítě unikl. Proč? Jak se mu to povedlo? Jeho nevlastnímu otci svatému Josefovi se před masakrem měl zjevit anděl a přimět ho, aby i s Ježíšovou matkou Marií a jejím synem odešli do Egypta. Jak to bylo dál, jistě víte, a tak zpátky k Herodovi. Ono totiž vůbec není jisté, jak to tenkrát celé bylo, protože se toho nedá moc najít. Jedinou zmínku o této hrůze lze najít v části biblického Nového zákona, konkrétně pak v Matoušově evangeliu. Což je divné, protože informací z té doby je docela dost, a to i díky dílu římsko-židovského dějepisce Josefa Flavia. A v něm nic o vraždění nevinných malých dětí není. Tak je to dost možná jen výmysl lidské fantazie, která je s námi odnepaměti. Ale každopádně Herodes kladný hrdina rozhodně nebyl, jinak by se mu přece neříkalo Ukrutný.
Herodes Žárlivý
Král byl bezpochyby mocný, úspěšný muž, který se dokázal prosadit. Pocházel z národa Idumejců, kterými Židé v té době opovrhovali, a on se přesto stal nakonec jejich králem. K naplnění tohoto cíle dokázal jednak využít peníze svého otce, ale i přízeň Římanů. A v neposlední řadě si pomohl sňatkem. Oženil se s židovskou princeznou Mariamme, která oplývala nevšední krásou. Co je možná překvapivé, že se nejednalo pouze o účelový sňatek z rozumu, ale Herodes svoji půvabnou ženu skutečně miloval. A to se posléze obrátilo i proti samotné Mariamme. Herodes byl žárlivý a podezíravý. A než by připustil, že by v případě jeho vlastní smrti pojal jeho choť za manželku někdo jiný, vymyslel ďábelský plán. Když musel kvůli Římanům odcestovat ze země, nechal ji pod dozorem svého bratra Josepha. Tomu přikázal, aby ji v případě, že by se nevrátil, nechal zabít. Šílené.
Z cest se Herodes sice vrátil v pořádku, ale v rámci své obsese dospěl k názoru, že ho Mariamme stejně podvedla, a to s Josephem. Pravda to nejspíše nebyla, ale Herodes bratra stejně popravil. Aby měl jistotu. Své ženě velkoryse odpustil. Bohužel pro ni jen na čas. Ve své nemocné hlavě si vyfabuloval další manželčin poměr a tentokrát nechal zabít nejen údajného amanta, ale také „poběhlici“ samotnou. Ale protože si ji chtěl v nějaké podobě uchovat, tak ji zakonzervoval pomocí medu. Jeho šílenosti to ale zadostiučinění neposkytlo, a tak nechal popravit ještě své tři syny. Ano, byl to manžel a taťka k pohledání, jen co je pravda. Ale jak bychom dnes řekli, tak „karma je zdarma“.
Nechci umřít sám
Duševní nemoc krále Heroda se v průběhu jeho života stupňovala. A přidaly se i tělesné neduhy. Trpěl bolestmi břicha, jeho rány na těle rozžírali červi. Jeho současníci si mysleli, že se jedná o Boží trest za královy hříchy, ale realita bude spíš ta, že měl problémy se srdcem a také s ledvinami. Herodes cítil, že umírá. A nechtěl být na konci svých dnů sám.
Měl proto další divné přání, se kterým se obrátil tentokrát na svou sestru. Ta měla hned po jeho úmrtí shromáždit na stadionu židovské muže a ty pak lukostřelci postřílet. Proč? Jednak nechtěl umřít sám a zároveň si chtěl zajistit náležitý zármutek v zemi – v každé rodině by přece oplakávali svého zemřelého a on by se s tím tak nějak svezl. Sestra se ale ukázala jako mnohem příčetnější než její slavný a mocný bratr a jeho přání nevyslyšela a zachránila tak asi 15 000 lidských životů.
Herodes Osvícený
Ale ať nezmiňujeme jen hrůzné činy, které Herodes za svého života napáchal. Na druhou stranu byl i osvícený panovník, za jehož éry došlo ke značnému rozkvětu židovského státu. Stavěl nová města, pevnosti, ale hlavně má na svědomí přestavbu jeruzalémského chrámu. Ten bohužel už roku 70 po n. l. Římané zbořili a dnes z něj stojí již jen slavná Zeď nářků, u které se modlí Židé z celého světa.
A za zmínku určitě stojí i Herodovo místo posledního odpočinku, jeho hrobka. Jedná se o palácovou pevnost Herodeion, která stojí jižně od Jeruzaléma. Nachází se na umělém kopci, který nechal navršit samotný Herodes. Jinak je všude kolem původně rovina. Právě tam hrobku v roce 2007 našli izraelští archeologové pod vedením Ehuda Necera. Historické prameny uvádějí, že pouštní pevnost mocný vladař vybudoval kolem roku 23 př. n. l. Budeme jim věřit. Stejně tak budeme věřit tomu vraždění neviňátek. Speciálně ve chvílích, když námi bude cloumat vztek související s našimi ratolestmi, tak si na tohoto šíleného vládce vzpomeneme. Netvrďte, že vy tedy rozhodně ne. Tomu věřit pro změnu nebudeme. A to děti také milujeme!
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
