Narodil se 13. ledna 1913 do bratislavské Dúbravky. Jeho otec Nikodém pracoval v kamenolomu, také se živil jako sezónní dělník. Byli křesťanskou rodinou a i když byli chudí, byli v okolí vážení (otec se stal na chvíli starostou Dúbravky). Syn Augustín (později Gustáv, protože původní jméno mu v komunistických kruzích přišlo příliš křesťanské) byl ministrantem a uměl celou mši latinsky. Klidný život však přerušila 1. světová válka (které tehdy říkali velká), jeho otec utrpěl na frontě těžké zranění.

Školní léta

Jeho maminka umírá na tuberkulózu a otec se znovu ožení. Do roku 1933 Gustáv studuje na gymnáziu, kde má perfektní výsledky. Již zde inklinuje ke komunismu a v roce 1929 (v 16 letech) vstupuje do Komunistického svazu mládeže. Začíná se označovat za ateistu, hlásá, že jeho náboženstvím je marxismus. Už od raných let se kamarádí s jinými komunisty Vladem Clementisem a Lacem Novomeským. Poté studuje práva na univerzitě v Bratislavě. V září 1938 se také ožení se svou první láskou Magdou, která je též levicově zaměřená. Husákovým velice pomáhá hospodyně Kyselicová. Na Slovensku se zatím chopila moci Hlinkova slovenská ľudová strana. Gustav je jako komunista poprvé zatčen a uvězněn.

Nedobrovolný výlet na Ukrajinu

Ve vězení nepřiznal členství v komunistické straně, pouze svou levicovou orientaci. Po propuštění je sledován policií. Ministr vnitra má s ním a jinými mladými podezřelými z podpory komunismu jiné plány. Posílá je na Ukrajinu, která je pod nacistickou okupací – dostávají pásky Press/Tlač a jsou jim ukazovány zločiny bolševismu – například šachty plné mrtvol. Husák se však nedal zviklat – už tehdy byl absolutně věrný Moskvě.

Poválečná kariéra

Aktivně se účastnil Slovenského národního povstání, stal se významným členem sboru pověřenců. Sbor pověřenců byl náhradou ministerstva – Husák je po válce pověřencem pro vnitro a dopravu. V těchto pozicích nerespektuje ústavu ani zákon, své odpůrce odvolává. Britský konzul ve zprávě o únoru 1948 často zmiňuje právě Husáka, označuje jej za toho, díky němuž převrat proběhl tak hladce. Bylo to také tím, že se mu v roce 1947 prakticky povedlo ovládnout slovenskou policii.

Nepřítelem státu

Husák ve svých rukou koncentruje velkou moc. Ačkoliv je oddaný komunista, možná si Moskva uvědomila, že je schopný až moc. On, Laco Novomeský a Clementis jsou už od roku 1948 tajně sledováni StB. V únoru 1951 je zatčen. Začíná nejhorší období jeho života. Tři dny musel stát nebo chodit beze spánku, byl po pas ponořen do vody a přikován ke zdi. Několikrát pod nátlakem přiznal a podepsal, ale poté své přiznání vždy odvolal. Díky tomu, že nepřiznal, nedostal trest smrti, který mu chystali. Dokonce si při procesu dovolil se ospravedlňovat – byl to přece jen právník, zatímco ostatní odpovídali naučené fráze. Ve spisu byl nalezen papírek, který poslal Strechaj soudci, stálo tam: „Drž tu svini na krátko“. Husák dostává doživotí.

Zocelený

Kdo by řekl, že tato zkušenost Husáka přinutí přemýšlet o správnosti komunistické cesty, byl by na omylu. Naopak jej ještě více upevnila v jeho komunistickém přesvědčení. V roce 1960 se dostává, po amnestii svého oponenta v KSČ Antonína Novotného, ven z vězení. Plně rehabilitován je o tři roky později. Po propuštění se přidává k reformnímu křídlu, které reprezentuje Alexander Dubček. V roce 1966 jej dostihla další rána – jeho první žena Magda umírá, ačkoliv se s ním po propuštění rozvedla (dal jí 10 podmínek, na kterých záviselo jestli spolu budou, jedna z nich byla, aby se vzdala svého angažmá v divadle, odmítla). Husák ve svých projevech často napadá svého rivala Antonína Novotného. Reformní hnutí však rozčiluje konzervativní neostalinisty v Sovětském svazu v čele s Leonidem Brežněvem.

Okupace a normalizace

Okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 byla rána pro všechny. Husák se staví na stranu Dubčekova křídla, které okupaci odsuzuje. Husákovi je jasné, že jej zatknou. Noc před okupací se utíká schovat na faru do bratislavské Kalvárie. Krátce nato byl zařazen do Svobodovy delegace, která měla v Moskvě vyjednávat. Zde otočil a chtěl, aby dohoda zvaná Moskevský protokol (která zároveň zlegalizovala pobyt vojsk) byla podepsána. Sovětská vojska ve skutečnosti naši zemi opustí až po pádu komunistického režimu. Naši představitelé v čele s Husákem podepsali. Husák se tak stal pro Sověty mužem číslo jedna a po návratu také prezidentem. Tím byl zvolen v roce 1975, 1980 a 1985. Proslul jako normalizátor, který veškerý reformní proces pohřbil v šedi neostalinismu. Byl skutečným technologem moci (jak jej nazval autor jeho životopisu Ján Novák), který dovedl odhadnout, jaký bude foukat vítr a podle toho se zachovat.

Když v prosinci 1989 abdikoval, řekl Jánovi Čarnogurskému: „Nerobte politické procesy, nerobte, bola to chyba...“ Umíral nemocný a osamělý. Měl cukrovku, když jeho druhá žena zahynula při pádu vrtulníku, dostal mrtvici. Za jeho vlády bylo zabito asi 25 osob na hranicích.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gustáv_Husák

Rudí prezidenti (2018, dokumentární série)

Gustáv Husák: Právník, komunista, vězeň, prezident, technolog moci, Ján Novák, 2013

https://cs.wikipedia.org/wiki/Invaze_vojsk_Varšavské_smlouvy_do_

Československa