Nadpis článku jsem si vypůjčil od Greenpeace. Hezky totiž ukazuje, jak snadno se dá manipulovat médii a veřejností. Ta formulace se nám snaží namluvit, že se proti uhlí semkla naprostá většina občanské veřejnosti a že je to tedy třeba brát vážně. Omyl – není to třeba brát vážně. Ve skutečnosti se totiž v Lužici sešlo jen zanedbatelné procento prostomyslných naivků a placených aktivistů. Demonstrantů proti povrchovému dolu bylo asi osm tisíc, zatímco celkem 131 milionů obyvatel Česka, Polska a Německa zůstalo doma. Veřejnost tím jasně demonstrovala, že ji podobné nesmysly nezajímají. Aktivisté z lidských těl vytvořili osmikilometrový živý řetěz mezi kostelem v německém Kerkwitzu a školou v polské  Grabici. Kdyby vytvořilo řetěz 131 milionů nás ostatních, měřil by 131 000 kilometrů – více než třikrát kolem rovníku. Je k tomu třeba něco dodávat?  

Bude hrát ISUA unplugged?

Protest, který nevyšel, pořádalo Greenpeace. Byla to pečlivě promyšlená a předem dokonale logisticky připravená promoakce, jak je u téhle skupiny profesionálních potížistů zvykem. Demonstranty svážely desítky autobusů a ty nerozhodné měly přitáhnout rockové kapely. Třeba česká ISUA, jejíž videoklip můžete vidět tady: „Na akci nás nalákala idea, že prostřednictvím naší hudby můžeme lidi nejen potěšit, ale zároveň také mnohým otevřít oči a poukázat na problematiku životního prostředí,“ řekla Jitka Moulisová (to je ta divoce poskakující slečna s červenými vlasy, co má tak ráda extázi). „Měli bychom věnovat více úsilí na rozvoj a využití obnovitelných energetických zdrojů.“ Slečna Moulisová ale lidem oči spíš zavírá. Troufám si tvrdit, že o uhlí ví jen to, že je černé. Radikalismus v názorech kombinovaný s absencí informací, patří k věku. Než ale člověk skočí na špek profesionálním překrucovačům reality, měl by si zjistit aspoň základní věci. Slečna Moulisová by si ale hlavně měla zkusit zazpívat „unplugged“. Kdyby totiž kapela ISUA neměla v zásuvce elektřinu z uhlí a musela se spolehnout jen na obnovitelné zdroje, elektrické kytary a zesilovače by jí byly k ničemu.  

Proč odmítnout Greenpeace?

„Proč odmítnout uhlí?“ ptá se Greenpeace na stránce www.spoluprotidolu.cz a uvádí šest důvodů. Pokud se životním prostředím a energetikou trochu zabýváte, musíte se hořce usmát. Je to změť nesmyslů, polopravd a zjednodušení, která se při kritickém pohledu rozletí jako dánská větrná elektrárna ve vichřici nebo shoří jako větrná elektrárna v Německu:   Jen namátkou: uhlí že „mění klima planety“? To jdou zelení hoši dost s křížkem po funuse. Strašení globálním oteplováním kulminovalo před pěti lety a od té doby je ticho po pěšině. Za posledních patnáct let se totiž prakticky neoteplilo a předchozí zanedbatelný nárůst teplot mělo podle řady vědců „na svědomí“ Slunce, ne spalování fosilních zdrojů. Uhlí že „brzdí čistou energii“? To je ale právě dobře, ne? Stačí se podívat na účty za solární tunel, který usilovně pomáhalo prolobovat právě Greenpeace. „Čistá energie“ nás bude stát neuvěřitelných tisíc miliard (tedy bilion) korun. A tak by se dalo pokračovat. Otázka tedy ve skutečnosti nezní: „Proč odmítnout uhlí?“, ale „Proč odmítnout Greenpeace?“. Tahle parta demagogů se nám snaží zatajit, že nic lepšího než uhlí k pohonu většiny energetické soustavy a k vytápění domácností zatím nemáme. Osm tisíc „užitečných idiotů“ to ale nechce slyšet. Je jich tak málo, že o jejich lidském řetězu jen skoro zbytečné psát. Ale dobře, ať si trochu zakřičí, zademonstrují a zanadávají. „Stejný hlad, žravý a frustrovaný, hlad po společenství nebo jenom po tom být spolu, pochodovat, zpívat a společně nenávidět,“ říkal o tom francouzský filosof Denis de Rougemont. Ten uhelný důl v Lužici se stejn ě otevře, těžební limity v severních Čechách stejně padnou. Elektřina a teplo jsou prostě potřeba.