V době premiéry ho kritici nemilosrdně ztrhali a někteří z představitelů hlavních rolí pak dostali zákaz umělecké činnosti. Hvězdně obsazený a dnes už legendární filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů byl trnem v oku komunistického režimu.
Hudbu, ne násilí!
Dnes už tenhle fantaskní muzikálový příběh všichni dobře známe. Lázeňské městečko Alkalis slaví 200 let od průjezdu skladatele J. S. Bacha. Z místní vojenské posádky ten den zběhne voják Schulze poté, co se mu znechutí dril podporučíka Maxe. Při následném zátahu se mystickým Bachovým zásahem všechny zbraně vojáků změní na hudební nástroje – nejenom u rojnice stíhacího oddílu, ale u celé posádky. A zatímco nižší šarže se na to s nadšením adaptují, velitelé chtějí vše zatrhnout a dostat posádku zpět pod kontrolu. Mezitím ale nevšední situace využije televizní společnost TelVis a v městečku narychlo uspořádá estrádu se všemi známými zpěváky a zpěvačkami té doby.
Je jasné, že snímek Jiřího Suchého, Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů byl v roce 1964 bolavým trnem v oku ÚV KSČ. Nejen, že ho považoval za protirežimní, nelíbila se mu ani řada obsazených umělců. Největší problém mělo vedení strany s Waldemarem Matuškou a Evou Pilarovou, kteří po natáčení dostali roční zákaz umělecké činnosti. Už během výroby filmu chtěl výbor oslabit Matuškovu popularitu, zároveň s ním plánoval stáhnout i oblíbenost Karla Gotta. Ten ve filmu hraje jedinou postavu, která má jméno i příjmení (Benjamin Novák). Proto posvětil rozšíření fámy, že se ti dva společně s Pilarovou opili a posléze z balkonu hotelu v Karlových Varech čůrali na sovětskou delegaci za zpěvu provokativních písní.
To se nikdy nestalo, ale na to, aby to hercům zavařilo, to stačilo. Snímek zároveň po premiéře oficiální kritiky jednomyslně a tvrdě ztrhaly, nicméně na něj do kin tehdy přišly přes 4 miliony diváků.
A tady si přečtěte náš komentář k šílenému humbuku kolem Gottova pohřbu.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
