Na 4. březen připadá Světový den obezity, jeho účelem ale rozhodně není oslavovat nadváhu. Právě naopak. Každý druhý dospělý Čech a každé páté české dítě je obézní. Představa národa plného tlouštíků je možná srandovní, reálně na tom ale nic pěkného není. A vůbec tu nejde o estetickou stránku věci - lidé, bděte, vždyť na to můžete i umřít!
Tlouštíci ven!
Televize Prima vypustí koncem března nový pořad - docu reality show Tlouštíci. Osm Čechů s nadváhou se v něm svěří se svým příběhem a projde proměnou, která jim pomůže shodit přebytečná kila, osvojit si správné stravovací návyky a přiblížit se zpátky ke zdravému stavu. Zastaralý koncept? Možná, ale téma stále aktuální.
Pokud se o Češích dá něco říct, tak to, že jsou tuční. Vyžraní. Obézní. Jistě, co taky jiného od národa milovníků piva a bůčku očekávat? Každý druhý dospělý u nás má nadváhu a co hůř, pětina dětí je na tom stejně. A to přitom jedí výrazně víc ovoce a zeleniny, než dorost v jiných evropských zemích. Podle průzkumů je na vině rostoucí spotřeba nezdravých energy drinků, navíc platí, že když konzumujete víc jídla, než vaše tělo potřebuje, jedno, že je zdravé - prostě nezhubnete. Pokud chcete shodit, váš energetický výdej musí mírně převyšovat energetický příjem. Dělejte si z toho srandu, ale bez alespoň základního přehledu o přijímaných kaloriích, povědomí o tom, kolik bílkovin, kolik a jakých tuků a kolik sacharidů byste do sebe měli dostat a bez pravidelného pohybu prostě nezhubnete. Tak to zkrátka funguje, žádné kličky, žádné výjimky.
Vidíte to vypapané tříleté dítko na úvodní fotografii tohoto článku? To jsem já asi tak ve třech letech. To víte, milovala jsem rohlíčky namazané máslíčkem. A dodnes je miluji a sem tam si jeden dám. Stejně jako to pivo nebo bůček. Univerzálním pravidlem pro jedinou zdravou dietu je - každé jídlo je povolené, pokud na něj má člověk chuť a dá si ho v přiměřeném množství.
Když je člověk mladý a jeho metabolismus šlape jako hodinky, neřeší, že se třikrát týdně vyleje jak váza a druhý den tiší následky mekáčem nebo smaženými čínskými nudlemi. S postupujícím věkem už se ale o ten fungující stroj jménem vlastní tělo prostě musí začít starat. Ne proto, aby se líbil okolí, ačkoliv je to samozřejmě příjemný bonus. Ale proto, aby se líbil sám sobě a hlavně se cítil a byl zdravý.
Mám za sebou odtučňovací cestu, na jejímž začátku jsem na 168 centimetrů vážila 75 kilo. Nic zásadního, ale příjemné to není, obzvlášť, když víte, že si za to můžete sami - že jste se vyjedli a vychlastali a pomalu se ani neohnete zavázat si tkaničky. Troufám si tvrdit, že mým cílem opravdu nebylo vypadat jako dívky z Instagramu, ale jen nemít stehna, která se mi v létě v kraťasech třou o sebe a doběhnout autobus, aniž byste vypustili duši.
Trvalo rok, než jsem se naučila, jak správně jíst a pak další rok změnit mentalitu z "jsem na dietě a makám, abych shodila" na "jíst zdravě a pravidelně cvičit je přirozenou a příjemnou součástí mého života". Nedá se to uspěchat, je vhodné o tom přemýšlet a radit se s odborníky. Extrémům se vyhněte a nezapomínejte na psychiku. Jde to a výsledek je opravdu odměnou. První o číslo menší kalhoty, co si koupíte, udělají s vaším sebevědomím divy, a pak už to jde samo.
Ono to ve finále totiž stejně celé je hlavně o té psychice, co si budeme povídat. Všichni umřeme a cílem by mělo být umírat šťastný. A dojít štěstí, vůbec pochopit, co pro konrkétního jedince tenhle pojem znamená, na to je někdy potřeba mnoho let, které vám obézní tělo prolezlé tukem ucpanými cévami určitě neposkytne. Stejně tak nemocného ducha jen osvalená fyzická schránka určitě neuzdraví, ale rozhodně tomu může napomoct.
Zlaté pravidlo zkrátka zní: "Starejte se o sebe, přemýšlejte u toho a budete spokojení." Je s podivem, že tak jednoduchá věc je pro většinu z nás stále tak těžko pochopitelná.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
