Občas ještě dneska někdo hodí špínu na nebohého Santu Clause, protože jim připadá, že se pokouší vytlačit tradičního českého Ježíška z ještě tradičnějších českých Vánoc, podobně jako se o to před lety snažil Děda Mráz. A i když je za Santou Clausem úplně jiná hnací síla než za Dědou Mrázem, jsou na tom ve finále vlastně oba stejně. Vypadá to ale, že Ježíšek se Česka nikdy nevzdá. Protože je velice… hm… náš.
(Děda) Mráz přichází z Kremlu
Hlavní motivací Dědy Mráze byla samozřejmě Moskva, ruský dárkonoš měl být ideologickou zbraní proti křesťansko národním tendencím dětí a mládeže a měl tak trochu sjednocovat a porušťovat českou populaci do sto třiceti centimetrů. Protože každý totalitní režim ví, že si musíte drapnout svoje dělníky, rolníky a pracující inteligenci už zamlada.
Ne nadarmo Zápotocký v Československém rozhlase o Vánocích ’52 trapně vykládal o tom, že jesličky jsou pasé, páč byly symbolem kapitalistického útlaku dělnické třídy a teď, když Ježíšek zestárl a narazil si beranici, je z něj Děda Mráz. Mou oblíbenou částí tohohle projevu je určitě tahle pasáž: „Děda Mráz přijíždí k nám od Východu a na cestu mu září také hvězdy. Ne jen jediná, Betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách.“
Dnes už asi nikdo nedokáže říct, nakolik byl tenhle vánoční tlak nařízen Moskvou a nakolik se chtělo KSČ Kremlu zavděčit vlastní iniciativou, jisté je jenom to, že komoušům to neklaplo. Protože takhle násilná a prudká transformace mytologie asi nemůže klapnout nikdy. Santa Claus na to ale jde od lesa. Nebo lépe řečeno… od obchoďáku.
Plíživé saně se soby
Santa Claus slaví v průniku do kultury mnohem větší úspěch než jeho předchůdce, protože vám ho nikdo až tak netlačí. Prostě jsme součástí západní kultury, Santa je nalepený na všechny cool věci, které k Vánocům pořizujeme, mrká na nás z Coca-Coly a je zásadní součástí západních vánočních filmů, které všichni milujeme.
Což znamená, že Santa jde z úplně jiné strany. A to nejenom geograficky, ale i ideologicky. Santa Claus totiž nejezdí jenom na saních se soby, ale hlavně na starém dobrém kapitalismu. Se vším, co k tomu patří! Včetně podivného SantaConu, kde se sejdou bambiliony lidí v červeném ohozu a pijí, dokud stojí na nohou. A Češi milují chlast a nakupování, takže se tu přirozeně zabydlel.
Ale zabydlel se tu dost… jako host řekněme? Sám si pamatuju, jak mi maminka jako malému capartovi vysvětlovala, že v Americe nosí dárky Santa Claus, kdežto nám je nosí Ježíšek. Což dávalo smysl, protože žádná z těch mýtických bytostí pak nemusela obletět za noc celý svět, což mě jako dítě trápilo. Takhle to byla jen… kouzelná PPLka. Nehledě na to, že Amerika je větší, takže to Santovi zabere celou noc, a proto si Amíci rozdávají dárky ráno.
Oproti předchozím letům už se dneska tak nějak lidé popasovali s tím, že Santa Claus tady prostě zůstane a v podstatě ovládá celý prosinec, ale jen tam venku v obchoďáku. 24. prosince u vánočních stromečků to pro Čechy bude vždycky Ježíšek.
Pořád živ a pořád tady
Což není tak úplně typické. Třeba Britové měli svého Otce Vánoc, ale ten se postupně transformoval v Santu Clause. Švédsko mělo svého raracha Jultomtena… a ten se taky pomalu přeměnil v Santu.
Ježíšek? Stále tady, stále nezměněn. Možná na tom nese zásluhu i to, že nikdo vlastně nemá jasnou představu, jak tahle entita, která vám strká dárky pod strom, vypadá, ale já si tak trochu myslím, že Ježíšek je odrazem našeho národa.
Bez ohledu na to, jak moc po nás šlapou Němci, kolikrát sem Rusáci vjedou s tanky, kolik cool věcí nám Amíci nastrkaj, vždycky budeme tady a nikdy se nezměníme. Jestli je to dobře nebo špatně, to už je věc druhá.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
