Po druhé světové válce si Polsko dlouho neoddechlo, dostalo se do stínu stalinistického teroru. V padesátých letech navíc budil strach sériový vrah, který dostal přezdívku Elegantní zabiják. Wladislaw Mazurkiewicz nebyl totiž žádný chudáček, měl vybrané chování, byl pohledný. Zkrátka elegán každým coulem. Měl však dvě mouchy; kradl a vraždil.
Ze šmelináře vrahem
V 50. letech měl v Polsku případ Elegantního zabijáka velkou pozornost. Příběh tohoto sériového vraha však fascinuje dodnes, například v loňském roce natočil polský režisér Krzysztof Lang snímek Ach spij kochanie, který je následující story inspirovaný.
Wladislaw Mazurkiewicz se narodil 31. ledna 1911 v polském Krakově, kde strávil většinu svého života. Matka mu zemřela, když mu byli tři roky a vychovával jej pouze otec. Mazurkiewicz se dal na studia práv, univerzitní diplom však nikdy nezískal. Jeho naděje, stejně jako naděje dalších milionů lidí, přeťala druhá světová válka.
Oproti jiným lidem se mu však v tomto krvavém období světových dějin nevedlo až zas tak špatně. Jak sám uvedl, našel si přátele mezi gestapáky, dokonce se stal informátorem, což mu přineslo množství výhod. Živil se tím, co mu šlo nejlíp – kradl a šmelil. Pokoutně obchodoval s kdečím, mj. zlatem, šperky či penězi. První vraždu (alespoň tu z těch prokázaných) spáchal, když narazil na osobu podobného ražení jako byl on sám.
První krev
Jeho první obětí se stal Wiktor Zarcecki, kterého Mazurkiewicz v prosinci 1943 otrávil a okradl o 1200 dolarů. Podle jiných svědectví spáchal svou první vraždu už v roce 1940, kdy měl zabít a okrást Žida.
I po válce si uměl najít „kamarády“ na lepších místech, což by mohl být i jeden z důvodů, proč tak dlouho unikal spravedlnosti. Krátce po válce spáchal další dvě vraždy. Mazurkiewicz kšeftoval ve velkém s penězi, za zloté nabízel dolary, ne vždy se však jeho obchodní protějšek dožil konce výměny. To štěstí neměl například Wladyslaw Brylski, kterého Mazurkiewicz v létě 1945 zastřelil a jehož tělo poté hodil do Visly. Na podzim téhož roku zavraždil ze stejného důvodu Józefa Tomaszewskiho.
Následujícího roku sprovodil ze světa milionáře Jerzyho de Laveauxe, který zbohatl během války obchodováním na černém trhu. „Obchodní“ jednání s Mazurkiewiczem se mu stalo osudným, skončil s kulkou v hlavě.
Mazurkiewicz měl dva luxusní apartmány, jeden v Krakově a druhý ve Varšavě, potrpěl si na lepší životní styl, na který si vždy uměl „vydělat“. K jeho zatčení došlo v roce 1955, kdy udělal chybu. Svou poslední oběť, Stanislawa Lopuszynskiho, ve Varšavě pouze postřelil. Lopuszynski přežil a nakonec udal Mazurkiewicze na policii. Rázem se rozjela vyšetřovací mašinérie, podařilo se najít vražednou zbraň i několik obětí.
Nakonec byl Mazurkiewicz odsouzen za šest vražd, zabil čtyři muže a dvě ženy, ačkoliv je možné, že ze světa zprovodil mnohem víc lidí. Hovoří se dokonce o třiceti mrtvých. Na kontě měl také několik pokusů o vraždu. Za své zločiny byl odsouzen k trestu smrti a na konci ledna 1957 oběšen.
A zde si přečtěte o dalším polském sériovém vrahovi - případ slezského vampíra Zdzislawa Marchwického.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Komerční článek