E. A. Poe byl temný, depresivní a nešťastný literát, který psal temné, depresivní a nešťastné příběhy. Jeho dílo se stalo kánonem hororového žánru, dalo základ detektivkám – inspirovalo třeba Sherlocka Holmese – a dokázalo ovlivňovat umělce i o sto let později; v 60. letech 20. století natočil americký režisér Roger Corman osmidílnou sérii filmových adaptací Poeových knih a povídek. S minimálním rozpočtem, maximální atmosférou a legendou hororového žánru Vincentem Pricem v hlavních rolích.
E. A. Poe ve filmu
Edgar Allan Poe žil tak, jako psal. Jeho otec byl alkoholik, jeho matka zemřela na tuberkulózu. Poe zůstal sirotkem, spolu s ním jeho mentálně postižená sestra a bratr, který se upil k smrti. Sirotka Edgara se naštěstí ujala rodina obchodníků s tabákem. Ta mu nejen umožnila studovat, ale také ho přivedla do Liverpoolu, kde Poe nasál atmosféru tajemné Anglie, kterou posléze vytěžil při psaní. Všechny ženy, které Poe v životě miloval, zemřely a on sám skončil opilý, opuštěný a nakonec mrtvý na lavičce v parku.
Jeho dílo, to ale žije dodnes. Poe dal svými povídkami a novelami vzniknout kánonu hororového žánru, ale ovlivnil i svět detektivek – A. C. Doyle se při tvorbě Sherlocka Holmese inspiroval Poeovým geniálním detektivem Dupinem. Evropskému čtenáři ho představil Charles Baudelaire, který jeho tvorbu horlivě překládal, Poe inspiroval také Verneho, to především v precizním, až vědeckém popisu věcí, později legendu sci-fi žánru Raye Bradburryho. Dokonce i ta Rowling z něj čerpala a samozřejmě je tu Poeův přímý dědic a pokračovatel H. P. Lovecraft. Vliv depresivního amerického literáta ale dosáhl mnohem dál a i do jiných oborů než jen do literatury.
V roce 1960 se v Poeově díle zhlédl americký režisér Roger Corman. Ten je dnes známý spíše jako tvůrce sci-fi filmů, ale tehdy se do magické, děsivé atmosféry Poeových povídek naprosto zamiloval. Nadchl se pro to tak, že se mu povedlo přesvědčit společnost American International Pictures (AIP), aby mu umožnila natočit jeden širokoúhlý film v barvě. Do té doby točil černobíle. Corman se zapřisáhl, že to stihne za patnáct dní – a tak se také stalo. Tím filmem byl Zánik domu Usherů, který se stal prvním z celkem osmi filmů inspirovaných poeovskými výtvory a předznamenal spolupráci Cormana s Vincentem Pricem, hereckou ikonou hororového žánru, s vždy navoskovaným knírem, ďábelským pohledem a nezaměnitelným hlasem.
Zánik domu Usherů stál jen asi 250 tisíc a byl velmi vydařený. Následovala Jáma a kyvadlo, která měla rozpočet asi jen 300 tisíc dolarů, přesto se stala úspěšnou. Je to vlastně nejúspěšnější snímek ze série, jejíž vznik Corman původně ale neplánoval. Na snímek pak navázaly ještě filmy Předčasný pohřeb a Historky hrůzy, oba z roku 1962, Havran z roku 1963, kde Price spojil síly s jinou legendou hororu – Borisem Karloffem – a ze slavné Poeovy básně si vzal za svůj opravdu jen název, propracovaná a vizuálně strhující Maska rudé smrti z roku 1964 a Ligeina hrobka z roku 1965. Do série někdy bývá započítáván ještě Strašidelný palác z roku 1963, který byl původně distributorem uváděn opět pod názvem Zánik domu Usherů. Corman byl ale hodně proti tomu, protože Strašidelný palác je natočen podle stejnojmenné povídky od Lovecrafta a s E. A. Poem tak téměř vůbec nesouvisí, a zároveň mohl být snímek zaměňován s jeho počinem z roku 1963. AIP z toho ale chtěla vyždímat co nejvíc.
To přispělo ke Cormanově rozčarování. Ne nadarmo se říká, že když je něčeho moc, je toho příliš. Po dotočení Masky rudé smrti, kde mu studio několikrát přepsalo scénář, a Ligeiny hrobky, při níž mu producenti hodně zasahovali do práce, se Corman rozhodl tuhle kapitolu své tvorby uzavřít. AIP později v 60. letech začala točit další filmy podle Poea, Corman ani Price už na nich ale nepracovali a nebyly ani zdaleka tak úspěšné, jako ty hutně atmosférické nízkorozpočťáky, které spolu vytvořili dva nadšenci.
Podobné články
Martin Miko
Elsa K.Doporučujeme
