Před pár dny jsem se zastavila u babičky v Budějovicích na čaj a bábovku, abych s ní probrala život, práci a osvěžila si obligátní konverzaci o tom, jak je blaze u nás v Praze, jak se má náš pan prezident, když zrovna neobohacuje aktivní slovní zásobu svého lidu, a tak podobně. Jelikož jí poslední dobou kromě dvou černých koček dělá společnost také pan Alzheimer, občas si naschvál pleteme dny v týdnu, lidi i situace, abychom se k některým tématům vracely i pětkrát do minuty. A přesto, nebo možná právě proto, jsou pro mě její názory i životní postoje naprosto relevantní a víc než motivující. Netrvalo dlouho a přes rozkvetlé orchideje a dušičkové počasí přišlo na přetřes ústřední téma většiny našich hovorů. Muži!   Babiččin obvyklý sled otázek mě nepřestává udivovat. Po vstupních dotazech, zda je hodný a jestli má nějakou tu školu, přichází série kvízových otázek, jak umí naštípat dříví, jestli má řidičák a zda mě po rande doprovodí až ke vchodu... Tím spíš ve mně postupně dozrála myšlenka, že vlastně sama nevím, jestli bych v dnešní době ještě dokázala dát dohromady atributy opravdového muže. Pana dokonalého, božského a neohroženého, kterého by si naivní holky měly přát, když padá hvězda nebo jako dárek k osmnáctinám. Průměrný hrdina dnešní doby se totiž zasněně noří do vlastní atraktivity na sociální síti, hlídá si trendy v módě a stylu, je interaktivní, nezávislý, atraktivní. Chvíli má pěstěný plnovous, pak zase pěstěnou patku, chvíli je vegan a jogín, aby se z něj za týden stal zádumčivý bohém s cigaretou a knihou od Haruki Murakamiho v klíně. Kdo nemá kapelu nebo jiný "umělecký projekt", jakoby nebyl. Ideálně freelancer, který je tvůrčí a progresivní, dostává zakázky a má vyhraněný názor na všechny věci a lidi světa. Bojuje za práva žen a homosexuálů, jakožto i za práva zvířat. Podporuje svobodný Tibet jakožto zájmy ve své vlastní čtvrti. Pěstuje rajčata na balkoně a hlásí se k východnímu náboženství. Když zrovna netrénuje na maraton, sleduje motivační videa a načítá knihy o seberealizaci. ...A vy se ho pak jemně zeptáte, jestli by mohl konečně vyměnit tu žárovku... a on se rozbrečí... Atributy dokonalého muže vidím tudíž jednoduše. Neexistují. Existují pouze jisté podobnosti s pravzorem mužství. Archetypy! A jelikož archetypů je tolik, kolik je životních situací, můžeme si do každé z nich dosadit jeden dle libosti. Podle Junga se navíc „mužské“ archetypy mohou  skrze anima projevovat v ženách a naopak. Jenže v mometě, kdy si má žena představit ideál muže, kterého by snesla dlouhodobě nebo snad trvale po svém boku, dostává její archetyp zcela konkrétní obrysy. A obávám se, že ani úzké džíny, nejnovější iPhone nebo fotogenický profil mezi ony manifestace archetypálního mužství patřit nebudou. Babi díky, teď už vím, že dobře nabroušená sekera je základ!   A jestli vás zajímá 10 důvodů, proč jsou muži skvělí, klikněte SEM.