Jeden vytvářel filmy, v nichž ožívaly nejtajnější dětské sny, druhý má na kontě jedny z nejbizarnějších děl v historii výtvarného umění. Walt Disney a Salvador Dalí patřili každý zvlášť k mistrům svého druhu řemesla, proto nepřekvapí, že se ve 40. letech rozhodli spolupracovat. Jejich „dítě“, krátký animák Destino, ale nakonec na svůj příchod na svět čekalo víc než 50 let.
Svět snů
Ti dva se potkali na večírku studia Warner Bros. a byla z toho okamžitě láska. Walt Disney platí za otce animovaného filmu a jeho klasická díla pro řadu lidí dodnes symbolizují jejich dětství a vyrůstání. Španělský malíř Salvador Dalí je vedle toho zřejmě nejslavnějším surrealistou, jehož tvorba je rovným dílem fascinující jako děsivá. Na první dobrou se možná zdá, že ti dva jsou jako odvrácená strana mince, mezi dvěma tvůrci ale panovalo přátelství založené na vzájemném respektu, které ve 40. letech minulého století přerostlo v konkrétní spolupráci. Víc než 50 let o tom ale skoro nikdo nevěděl.
Roku 1945 podepsal Dalí s Disneym smlouvu (a jak Disney později naznačil, bylo to velmi drahé), která ho zavázala k tomu vytvořit pro jeho studio krátký animovaný snímek. Projekt dostal název Destino.
Dalí u Disneyho pracoval osm měsíců každý den poctivě od 9 ráno do 5 odpoledne a spolu s firemním umělcem Johnem Henchem kreslil story boardy k vpravdě snovému příběhu. Ten vypráví o krásné dívce Dahlii, do níž se zamiluje bůh Chronos, personifikace času. Fatální romance má samozřejmě i fatální důsledky. Opuštěná Dahlia bloudí surreálnou pouštní zemí, která se postupně mění v labyrint. Dalí médiím „svůj“ film popisoval jako „magickou expozici samotné podstaty života a bludiště času“. To konzervativnější Disney volil jednodušší anotaci: je to příběh o ženě, která hledá lásku. Vyberte si sami, co je vám sympatičtější.
Nicméně, snímek ve 40. letech Dalí nedokončil. V důsledku druhé světové války studio nemělo peníze na podobné experimentální projekty, a tak Destino skončilo u ledu ve chvíli, kdy z něj bylo hotových pouhých 17 vteřin.
Až o mnoho let později, na přelomu tisíciletí, na materiál narazil Disneyho synovec Roy, a sice při práci na jiném, podobně laděném snímku, Fantasii 2000. Dědicovi Disneyho odkazu se celá věc natolik zalíbila, že se na základě dochovaných Dalího podkladů rozhodl film dokončit. V roce 2003 naopak spatřil světlo světa sedmiminutový kraťas v režii francouzského filmaře Dominiqua Monferyho. Většina snímku je zpracována klasickou animací, počítačových efektů je v něm minimum a obsahuje přímo i sekvence vytvořené Johnem Henchcem v oněch válečných časech.
Ačkoliv je výsledek opravdu jedinečný a dokonce si tehdy vysloužil oscarovou nominaci, už se bohužel nikdy nedozvíme, co dvě tak geniální mysli mohly společně vytvořit, kdyby své původní společné dílo tvůrci dokončili podle plánu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
