A vůbec – nepřipadá vám nesmyslné dělit cokoli na levou a pravou stranu? Protože když uděláte čelem vzad, je to celé obráceně? V čem všem a jak moc ovlivňuje dělení na dvě protistrany naše životy i prostředí, v němž žijeme?  

1. Tělo

Vnějšek i vnitřek našeho těla je podél svislé osy téměř identicky symetrický. Existují ale výjimky, které příroda z nějakého důvodu umístila jen na jednu stranu. Ilustrace: Ondřej Karpíšek    

2. Malířství

Seznam levorukých malířů je nápadně dlouhý - s ohledem na to, že leváctví bylo až donedávna považováno za stejnou úchylku jako pedofilie. TADY se dokonce tvrdí, že to spolu značně souvisí. Kromě Leonarda da Vinciho, autora nejslavnějšího obrazu všech dob, drželi štětec v levačce Albrecht Dürer nebo Rembrandt, z novějších pak Edvard Munch nebo Paul Klee. Celý seznam zahrnuje mnoho desítek slavných malířů. Obraz nalevo je od leváka, napravo od praváka – pro větší zmatení jsme obě výtvarná díla ještě stranově obrátili podle levopravé osy. Jenže umělecká originalita nemusí být výsadou leváků. Třeba Pablo Picasso dokázal pravačkou vytvořit věci, o kterých se mnozí posměšně domnívali, že je maloval pravák, ale levačkou. Jsou tedy leváci lepší než praváci? Nebo je to jedno? Čtěte dál…    

3. Slova

Nejen evropské jazyky užívají termínů pravá/levá v přeneseném slova smyslu pro označení něčeho správného/špatného: pravda nebo pravý ve smyslu opravdový– right, recht, droit…. Proti tomu stojí levá jako nepravda či levárna – sinister (v angličtině něco nekalého – z latinského sinestra označujícího levou stranu). Ilustrace: André Bluteau Už ve staré hebrejštině znamenala ruka také moc nebo sílu, přičemž ‚levá ruka‘ představovala sílu rozkladnou, hrozivou, trestající. Stejné dělení stran se nezávisle vyvinulo také v čínštině a dalších asijských jazycích. Existuje zjevně nějaký univerzální princip, proč tomu tak je – jedno z možných vysvětlení najdete na konci článku.    

4. Mozek

Tenhle nejsložitější biologický stroj ve známém vesmíru je rozdělen na dvě stejné, zrcadlově obrácené části. Každý člověk ovšem používá jednu z hemisfér více (což nemá vůbec žádný vliv na to, zda je pravák, nebo levák). Mozek může v daném okamžiku ‚stahovat data‘ pouze z jedné poloviny. Díky útvaru corpus callosum, který spojuje obě mozkové hemisféry prostřednictvím až 300 miliony nervových vláken, neustále přepíná mezi jednou a druhou podle toho, které centrum je určené na daný úkol. To ovšem není vždy zrovna nejefektivnější způsob, jak zpracovávat komplexnější příchozí vjemy. Vlastně ani ty zdánlivě jednoduché: když se například rozsvítí na semaforu zelená, obě poloviny mozku svedou bitvu o to, která zareaguje jako první. U většiny lidí vyhraje ta levá.    

5. Tenis

Také o tenistech hrajících levou rukou se už dlouho tvrdí, že mají přirozenou výhodu. Geometrie hry je taková, že když levák odpálí forehandem míč šikmo do opačného rohu, donutí tím svého pravorukého protihráče hrát ‚nešikovnějším‘ backhandem. Logicky by to mělo fungovat i opačně, ale jelikož je levorukých hráčů méně, je pro ty pravoruké těžší se tomu přizpůsobit. Ano, zní to jako blbost, kterou jsme si vycucali z prstu. Takže tady jsou fakta: Jimmy Connors, John McEnroe, Martina Navrátilová, Rod Laver a Goran Ivaniševič jsou leváci. V letech 1974–1984 vyhráli jedenáct turnajů US Open v řadě za sebou právě leváci (devět McEnroe a Connors). Od té doby ale vyhrávají leváci jen sporadicky. A jenom devět jich dokázalo vyhrát Wimbledon.    

6. Box

Levákům se ve sportu přezdívá ‚southpaws‘, tedy něco jako ‚jižní tlapy‘. Tohle označení pochází z baseballu – hřiště byla stavěna tak, aby pálkaři stáli zády k západu a nesvítilo jim slunce do očí. Leváci proto odpalovali rukou směřující k jihu. Boxeři ‚leváci‘ mají výhodu, protože jich je výrazně méně a boxeři ‚praváci‘ na ně nejsou moc zvyklí ani trénovaní. Na výsledcích to ale moc znát není.    

7. Zeměkoule

I svět má svou pravačku a levačku. Anglické vertikální rozdělení světa nultým poledníkem je sice umělé, ale výstižné. Východní polokoule má větší podíl pevniny oproti západní a žije na ní 85 % obyvatel světa. Navíc byla vždycky centrem politického, kulturního a ekonomického dění a rozvoje. Poslední necelá dvě staletí jsou je to sice západní kontinent reprezentovaný Spojenými státy, ale při pohledu na současné dění bůhvíjak na dlouho, že? Rozdílů mezi dvěma polokoulemi je mnohem více – zajímavějších a zásadnějších, nezávislých na politické situaci. Třeba tenhle zcela ‚čerstvý‘, který se přišlo teprve před pár lety: Je totiž dokázáno, že seismické (zemětřesné) vlny se na východní polokouli šíří rychleji. V tekutém zemském jádru probíhají divoké ‚železné’ bouře, ale ze záhadného důvodu pouze v oblasti pod Euroasií. Za posledních minimálně tři sta let tak vytvořily pod euroasijskou deskou vrstvu tvrdých hornin, ve kterých se vlny logicky daleko lépe šíří.    

8. Písmo

Ať už bylo první písmo vynalezeno v Egyptě, nebo v Číně (stále se o tom vedou spory), jedno je jisté – psalo se zprava doleva. Což je velmi nelogické, protože při psaní pravou rukou směrem doleva si zakrýváte, nebo dokonce rozmazáváte napsaný text. Možná proto se v Egyptě začalo brzy psát oběma směry. Pozná se to snadno – pokud třeba hieroglyf hada nebo sovy ‚kouká‘ doleva, čte se text zleva. Všechna následně vzniklá písma se držela vždy jen jednoho směru – zleva doprava se dnes píše asi padesát abeced, obráceně méně než třicet. Směr psaní podle všeho není dán tím, jak mozek přirozeně přijímá informace. Současný prezident USA je levák. Takových prezidentů bylo a je po světě spousta, dokonce víc, než by měl být statistický průměr. Třeba Václav Havel byl levák. A Vladimir Putin je sice pravák, ale podle všeho přeučený – hodinky nosí na pravé ruce (tedy opačně než skuteční praváci) a poznámkový blok si z kapsy vyndavá levou (tou ‚šikovnější‘) rukou. (Foto: Washington Congress Library)   Naopak, naučený směr psaní tohle vnímání mění, jak ukazuje několik experimentů provedených na Evropanech, Číňanech a Arabech. V jednom dostaly pokusné objekty na pár sekund papír s mnoha obrázky a měly si jich co nejvíc zapamatovat. Zatímco Evropanům utkvělo v paměti nejvíce věcí z levého horního rohu, Číňané a Arabové si pamatovali obrázky z opačného konce. V jiném experimentu měli za úkol sestavovat věty – dostali papír s jedním obrázkem na levé a druhým na pravé straně. Tušíte správně – zatímco Evropané většinou sestavili větu tak, že v ní použili jako první název předmětu zleva, Číňané a Arabové to dělali opačně.    

9. Onanie

Že je příjemnější dělat si to levou, protože je to jako od cizí(ho)? Směr tření jde pod neobvyklým úhlem a v levačce máte menší cit? Ale takhle úplně jednoduché to zase není.   Pravačka je sice šikovnější, co se týče manipulace s předměty, ale v jiných věcech je horší. Ukázaly to pokusy, při kterých lidé naslepo porovnávali dotykové vjemy obou rukou. Zjistilo se, že levačka daleko citlivěji reaguje na tlak a má lepší prostorovou orientaci. Například při ohmatávání a určování plastových písmenek měly obě ruce stejné výsledky, jen když byla písmena ve správné poloze. Jakmile byla nějak pootočena, byla pravačka v háji. (Takže jestli chcete mít někdo zaručeně "jako od cizího", nechť si přesedí si levačku ‚domrtva‘.)    

10. Zapínání knoflíků

Proč mají oděvy mužů a žen zapínání na opačné strany? Aby vojáci, nosící při boji rukavice, nezavadili při tasení zbraně o lem kabátu. To je jedna teorie. Další říká, že zatímco muži si své oděvy zapínali sami, což je pohodlnější pravačkou, ženy oblékaly jejich služky. Taky to údajně mohlo být tak, že ženy při kojení držely děti většinou levou rukou a pravou stranou oděvu je chránily proti zimě. A ještě – když se ženy na konci 19. století začaly emancipovat, chtěly se zkrátka odlišit.    

11. Točité schody

Zatímco skutečného původu rozdílného zapínání se dnes už asi nedobereme, u točitých schodů ve středověkých hradech je příčina jasná: z pohledu zdola se vždy zatáčely vpravo po směru hodinových ručiček. Bylo to proto, aby obránci hradu měli nad dobyvateli výhodu. Nejen že na schodech byli nad nimi, ale navíc měli volný prostor pro útok pravou rukou. Z podobného důvodu byly i přístupové cesty k hradům budovány jako pravotočivé. Ztěžovaly obranu útočníků proti šípům vystřelovaným z hradeb. Jedinou výjimkou v Česku je hrad Kašperk.    

12. Říční břehy

Rozdíl mezi pravou a levou dobře ukazují břehy řek, u nichž bylo založeno nějaké město. Na jednom vzniklo centrum vládců, zatímco plebs se usazoval na druhém. V Praze to bylo nejviditelnější v dobách, kdy zde na levém břehu byl jen Pražský hrad a Malá Strana a na pravém rivalské Staré Město. Dnes už ten rozdíl tak patrný není, ale stále existuje dost zapřísáhlých ‚levobřežáků’, kteří by se v životě neodstěhovali do žádné čtvrti napravo od Vltavy. Stejnou situaci uvidíte například v Londýně. Nebo v Budapešti, tam je to ale obráceně (hornatá Buda s hradem a řídkým osídlením je na pravém břehu, hustě zastavěná rovná Pešť s parlamentem na levé). Varanásí a jeho rozdílně zabydlené břehy. (Foto: maps.google.com) Nejbizarnější případ rozdělení města řekou najdete v indickém Varanásí, kde je osídlen pouze levý západní břeh. Ten východní je výstavbou téměř nedotčen. Jednak proto, že se zde řeka Ganga pravidelně rozvodňuje a jsou zde masivní písečné nánosy, a také proto, že je tento břeh podle staré pověsti zakletý. Jak poznat pravý a levý břeh? Koukejte po proudu toku. Po vaší levici je levý, po pravici pravý břeh. Jednoduché jak facka.    

13. Politika

Dělení na pravicové a levicové strany vychází z rozesazení frakcí v parlamentu za Francouzské revoluce. Nalevo seděli odpůrci monarchie a přívrženci radikálních reforem. Dnes nemá levičáctví a pravičáctví s tímhle prehistorickým modelem už vůbec nic společného.    

14. Kytaristé

Je zajímavé, že levoruké rockery mají rády spíše ženy.  

15. Šrouby

Většina šroubů a spojovacích materiálů na bázi závitu je pravotočivá. Tahle obecná konvence vychází z prvních šroubových mechanismů, které fungovaly coby ruční čerpadla na principu Archimédova šroubu (nejstarší taková zařízení byla prokazatelně používána už v 7. století př. n. l. v Babylonu). Aby mohly tyhle ‚čerpací šrouby‘ dopravovat pomocí závitu vodu z nižší úrovně na vyšší, musely vykonávat stejný pohyb, jako když šroub povolujete. Představte si otočný válec zapuštěný kolmo do země, ve kterém jsou vodorovně osazeny dlouhé páky. Při ručním pohánění takového zařízení je výhodnější jít proti směru hodinových ručiček, protože tak pravá, silnější ruka tlačí páku na delším konci. Ale existují i závity levotočivé. Ty mají zabezpečit to, aby se při jednostranné námaze šroub samovolně nepovoloval, ale naopak utahoval. Zkuste si povolit šroub na levém pedálu kola a hned vám to bude jasné. Podobně se používají dva šrouby s protiběžnými závity na tzv. napínácích (viz foto).    

16. Lodní světla

Každá strana lodě je označena rozdílnými světly – pravobok zeleně, levobok červeně. Na vině jsou Vikingové. Jejich lodě neměly kormidlo ve středu zádě – kvůli lepšímu ovládání ho měly vysunuté doprava (protože většina lidí jsou praváci). Lodě musely přirážet v přístavu vždy jen levobokem a zleva se také míjely. Tento princip poté přejali pozdější evropští námořníci. A umístili na boky svých plavidel světla – například aby bylo v mlze vidět, zda loď, kterou na poslední chvíli spatříte, míří k vám, nebo od vás. Stejná konvence pak byla později přijata i u světel na letadlech.    

17. Planety

Planety sluneční soustavy se otáčejí jedním směrem – při pohledu z jejich severního pólu je to proti směru hodinových ručiček. (Stejným směrem se při svém tanci otáčejí také dervišové.) Jsou jediné dvě výjimky – Venuše a Uran. Směr rotace vytváří na povrchu planet zvláštní efekt, kterému se v případě Země říká Coriolisova síla. Ta způsobuje například to, že se víry tlakové výše (kde vzduch klesá dolů) pohybují po směru hodinových ručiček, zatímco tlakové níže obráceně. Ale pouze na severní polokouli, na jižní je to přesně opačně. Jako další, běžně viditelný příklad působení této síly se často uvádí směr proudění při spláchnutí vody v záchodě, který je údajně na obou polokoulích opačný. Ovšem Coriolisova síla je ve skutečnosti velmi slabá a dokáže ovlivňovat jen velké masy hmoty. Podle přesných výpočtů i experimentů nemá na směr vodního víru žádný vliv.    

18. Kalhoty

Na které straně ponášíte? Tuhle otázku položil ještě před nějakými padesáti lety správný krejčí každému muži, když mu bral míry na kalhoty. Podle toho pak udělal hořejšek jedné nohavice krapátko širší, aby se do ní vešel penis a na kalhotech se neobjevovala společensky nepřijatelná boule. Většina mužů prý ponášela vlevo. Pravděpodobně proto, že zapínání poklopce bylo (stejně jako u knofíků na kabátech) děláno pro většinovou pravorukou populaci. Po rozepnutí je totiž daleko pohodlnější a rychlejší ‚ho vylovit‘ z levé nohavice. Naopak při zapínání si na něj nebudete tlačit. Každý muž měl však své vlastní techniky a návyky, proto se krejčí vždy raději ptal dopředu.    

19. Oči

Jste pravoocí, nebo levoocí? Tzv. okulární dominance je podobný jev jako leváctví či praváctví, ale ne vždy se tyto dva jevy u konkrétního jedince stranově shodují. Každá mozková hemisféra totiž řídí obě oči, i když vždy jen tu ‚svoji‘ odpovídající polovinu jejich zorného pole. Zkuste si udělat následující test, díky němuž spolehlivě zjistíte, které oko máte dominantní. Zírejte aspoň minutu na tuhle fotku, přičemž zaměřte svůj zrak na červenou tečku uprostřed čela. Zírejte tak dlouho, až se vám vidění ‚rozdvojí’. Pak zavřete jedno oko. Zůstala tečka na místě, nebo poskočila? Pokud jste zavřel levé a tečka zůstala na místě, máte dominantní pravé oko, jako většina lidí.    

20. Ruce

Teď se konečně dostáváme k tomu, proč byla vždy pravá ruka považována za nadřazenou té pravé. Geny pro leváctví prý vymizely až v průběhu vývoje civilizace. Při boji muže proti muži totiž pravá držela kopí či později meč, levá štít – důvod byl jediný, ochrana srdce. Leváci tak při boji umírali častěji. A stále více převažující praváci pak zavedli tradici, v níž pravá ruka představuje mužský vládnoucí princip, levá podřazený ženský. V zemích Blízkého východu a Asie je dokonce brána za ruku nečistou – pravou rukou se nejen bojuje, ale také se používá při konzumaci jídla a pití – kdežto levou si utíráte zadek.    

21. Silniční provoz

Doprava na cestách byla původně levostranná. Důvod je stejný jako u točitých schodů – pro pravoruké bojovníky bylo výhodnější míjet se s protivníkem zprava, také naskakování a seskakování z koně bylo bezpečnější na levé straně, tedy na kraji cesty. Červeně jsou vybarveny země, kde se jezdí vpravo (to, že v modře vybarvených zemích se jezdí nalevo, netřeba už snad ani dodávat!) Foto: commons.wikimedia.org Poprvé byl pravosměrný provoz zaveden roku 1794 ve Francii. Velká část Evropy tomu odolávala až do první světové války, ale postupně přešly na pravou stranu všechny země. U nás měla tahle změna na základě mezinárodních dohod proběhnout už za první republiky, ale nikdo se neměl k tomu, zavést ji do praxe. To dokázal teprve Hitler. Žádný předpovídaný zmatek se k 1. květnu 1939 nekonal, Češi se poslušně přesunuli na druhou stranu silnice téměř ze dne na den. Hrdinové sice jezdili vlevo, ale většinou jen na venkovských silnicích mimo dohled policie. Některé země (Japonsko, Anglie a její kolonie) zůstaly věrné tradičnímu středověkému systému – na světě dnes jezdí vpravo jen asi 66 % procent lidí (na 72 % celkové délky silnic).   A pokud vás zajímá věda, možná byste měli popřemýšlet o tom darovat jí své tělo po smrti. ZDE si o tom něco přečtěte.